Sice jsme plánovali trávit pár dní s kamarády na chatě v Jiřetíně pod Jedlovou, ale naši chcípáčkové nám to se svými chřipičkami zařídili jinak a tak jsme nakonec zůstali všichni v Hradešíně. Silvestra jsme zahájili výletem do Hrusic, procházkou po Ladových stopách až k
pokladu nad dálnicí, kterou jsme završili báječným obědem v hospodě U Sejků. Po stole nám teklo víno i kola, snad díky nešikovným rukám, odpoledne jsme se ale dověděli, že švagrovou odvezli do porodnice. Že by znamení?
Doma jsme oslavy zahájili sérií společenských her, skončili pak u Prší, které Klára chtěla hrát pořád dokola. Jednou z perel bylo:
T: "Máš červený, osmičku nebo svrška?"
K: "Mám svrška."
T: "A co budeš chtít?"
K: "Hmmmm... tak kaštany!"...
Naštěstí v telce spustili Star dance a my se od stolu přesunuli na parket. Tanečky s děvčátky mi daly dost zabrat... Půlnoc ještě daleko, my vyšli ven, že si zatím zapálíme aspoň prskavky, ověsíme vrbu a tak. Veselé mávání náhle přešlo v pláč, když se holky spálily o žhavé konce. Alici to všechno sebralo tak, že usnula, o půlnoci pak nebyla k probuzení a první věcí, co na nás ráno zařvala, bylo "My jsme ten vohňostroj přešvihli!!".
My ostatní v bdělém stavu jsme vyndali na ulici pár kompaktů, spustili krátkou ale intenzivní salvu a pak sledovali, co se dějě kolem. Soused Votočka na své zahradě konkuroval raketkami,
co se nám vyhořelé snášely na dvůr, ale jinde v Hradešíně to překvapivě skvěle bouchalo a v dálce na západě bylo vidět kytičky ohňostrojů nad Prahou. Na ulici se sešli všichni naši sousedé i děti, co to do půlnoci vydržely, popřáli jsme si hodně štěstí, přiťukli si na Nový rok a prokřehlí se rádi vrátili do tepla sednic, abychom si ten začátek nového roku hezky zažili.
Letos se po dlouhé době Monínec nekonal. Díky časnému termínu Velikonoc bylo pár lidí ještě někde na horách, ostatním se nechtělo, takže jsme se připravili, že je strávíme na domácí půdě. Nicméně jsme se v neděli odpoledne slezli u Puldů, deset dospěláků, deset dětí, abychom poklábosili a tak. Děti se báječně zabavily samy, byť to nebylo úplně v tichosti (některé hračky v Puldovic držení byly nejen velmi populární, ale taky dost hlučné).
My z Černošic odjeli kolem desáté, abychom byli doma v pondělí ráno, protože se dala očekávat vesnická koleda. Taky že jo. První se k nám dobýval Roman Hanuš, aby pak pokračoval dál do vesnice. A následovali další. Alice stávkovala a nikomu se ani neukázala, držela se svého přesvědčení: "Já nechci, aby mě pomlázkou pomlátili!". Dokonce nechtěla jít s Klárou a se mnou na koledu a dalo to hodně přemlouvání, než si oblékla bundu, vzala do ruky košíček a vyrazila ze dveří. Obešli jsme sousedy u nás v ulici a vykoledovali něco vajíček a čokoládových dobrot. Když jsme se vrátili domů, z naší zásoby pro koledníky nezbývalo mnoho. Aspoň že jsme se s barvením nedřeli nadarmo - zjistili jsme, že umělé barvy moc nefungují a že příští rok musíme vyzkoušet metody přírodní.
