Vánoční besídka v Braníku

Letos jsme nemuseli stát frontu na kapry před Penny v Úvalech. Momo s Mildou a s dalšími na dvoře branického Sokola zorganizovali vánoční besídku s výlovem kaprů od známého rybáře, jednotná cena 190 kč za poctivý kusanec. Milda s Haničkou vraždili a kuchali, my ostatní klábosili, pekli kapry na grilu, popíjeli kdeco a vychutnávali si báječnou atmosféra. Děti včetně Alice se zaměstnávaly střídavě u čokoládové fontánky a na nářadí v tělocvičně. Nakonec jsme si zahráli a zazpívali několik koled a tím to pro nás končilo, protože už volali z Hradešína, že máme pokračování u Šárů. Klárka o tuto událost přišla, protože odjela na koncert s Clairtonem do Plzně. Nemalou součástí celé besídky byla série pozvánek, které navrhl a nakreslil Milda Kotek.
 

Byli jsme v TV

"Koukám v televizi na 'Dobré ráno', předvádějí tam barevné kombinace malby v bytě a já si řikám, tohle je mi nějak povědomé, kout s počítačem, obrazy, rollpa... vždyť je to sedláčků u nás v Braníku!", říká Mirka, když k nám Machálkovi přijeli na návštěvu. Chvíli jsem lovil v archivech a ukázal tuhle fotku."No jo, to je přesně ona." Zřejmě si ostravská televize vypůjčila fotku od realitní kanceláře a vesele na ní dělala pokusy s různě barevnými zdmi. Je fajn vědět, že jsme měli 'výstavní byt'....

Prodáno!

Lépe řečeno našel se kupec našeho bytu v Braníku. Všechno zpečetěno, smlouvy se podepisují, převody organizují, mosty za námi hoří a není cesty zpátky....

Jaro v Braníku

Napumpovali jsme kolo, laufrad a vyrazili s Alicí ven na krátkou projížďku. Je znát, že Praha není placatý Hamburk, hned z prvního kopečka se Alice vymázla a jen tak tak, že mi nepřistála tváří na pedálu od kola. Pak už raději z každého i malého svahu laufrad vedla. Je opravená cesta k Ábíčku, místo kamenů a děr je tam krásně vyasfaltovaná stezka pro pěší. Mezi fotbalovými a baseballovými hřišti se najednou objevilo několik stromků a keřů v plném květu, neklamné znamení, že to letošní nevalná zima konečně balí a nastupuje voňavé jaro. Potkáváme pána se malým štěnětem německého ovčáka, černým jak uhel, který nechce nic jiného než si hrát s Alicí. Jakmile pokračujeme v cestě, chudák pejsek vyje a pláče, že ho malá kamarádka opouští.

Po projížďce na kolech jsme povyjeli na Dobešku, abychom se podívali po keškách schovaných na Branické skále. Jedna mikrokeš je schovaná přímo u vyhlídky, ale tu jsme nenašli, všude moc lidí, lozit se mi tam po kolenou nechtělo. Další, Branická skalní cache, už byla v pohodě, bez lidí, přesně zaměřená a bez problému odlovená. Moje předčasné obavy, že se zase bude jednat o stezku vinoucí se těsně u kraje skály, se naštěstí nepotvrdily, cestička šla spíš po odvráceném svahu, ale i tak jsem Alici musel držet pěkně zkrátka.

Prodáváme byt

Je to tady. Nikdy by nás nenapadlo, že od neurčitých úvah o rodinném domku dospějeme během jednoho měsíce ke zcela konkrétním krokům. Jako třeba prodej našeho báječného, leč mrňavého bytu. Dneska se večer zastavil agent z realitky, aby si byt prohlédl a nafotil. Po zkušenostech s desítkami a stovkami fotek, které jsou k vidění na inzerátech různých agentur, jsme se práce chopili sami a o víkendu si byt nafotili. Výsledky dokonce předčily i naše očekávání. Kdyby byly naše pokoje tak velké, jak se zdají na snímcích, asi bychom se nestěhovali...
I pan agent se rozplýval, když jsem mu je nabízel. Inzeráty prý vyjdou na všech hlavních internetových serverech už zítra. Taky jsme zaplatili rezervační poplatek na dům v Hradešíně, který se nám zalíbil a žádné jiné domky ho nedokázaly překonat. Nezadržitelný spád věcí v jednom jediném dni nás docela překvapil, to jsme snad ani nemuseli stěhovat všechny ty prázdné krabice do Raškovic. Polehoučku se opíjíme zbytky alkoholů v naší domácnosti a doufáme, že vše vyjde tak, jak si představujeme....