Vánoční sleziny

Letos na Hod Boží v Přelouči a na Štěpána na Hradešíně.

Vánoce 2019

Tradičně jsme se o desáté sešli na silnici a pomalu se vydali kolem hřbitova do lesa k našemu oblíbenému stromku. V batohu ozdoby z mrkví, jablek a taky pár lojových koulí, ať si na své přijdou i ptáčci. Cesty, co byly ještě o víkendu rozblácené, trochu oschly, takže jsme došli tam i zpět v poměrně slušném stavu. Po lehkém obědě jsme zapálili ořechové lodičky a vesele plkali nad pekáčkem s flotilou. Když dohořel poslední Aliččin člun, nastrouhali jsme vosk a zkoušeli, co koho čeká. Mě se letos dařily jen placaté motýle, ale jeden z nich se podobal andělovi, což je prý příslib nečekaných tělesných rozkoší. Třeba mě přestanou bolet paty, to by byla rozkoš! Večeře se zase obešla bez kapra, byť polévka byla rybí ze zamražených hlav, co nám během roku nachytal Martin. Od něho jsme dostali i pořádnou porci norské tresky. Holky si na talíř daly osvědčeného lososa. Kolední část před rozbalováním dárků letos oživila rytmická sekce, Alice s dřívky a Ivča s rumbakoulí, kterou dostala příhodně k svátku. Koledy s brazilským nábojem...
Letos se opět konala na Hradešíně štědrovečerní mše s novým panem farářem, a to v příhodných deset hodin večer. Holky s nesmrtelnou paní Hýskovou nacvičily několik koled a písní. Mše byla taková klasická, čtení z bible, modlení, vstát, sednout, Narodil se Kristus pán, hostie pro hladové a najednou bylo půl dvanácté a Štědrý večer dospěl k závěru. Vydařil se. 

Vánočky 2019

Po delší době na Hradešíně v pátek 20.12. Kopina nepila, zato my s Brandlem jsme se snažili... Vánočka se povedla skvěle, hnětl jsem ji já :)

Hradešínský betlém

Rodinná setkání na Boží hod a na Štěpána

Vánoce 2018

V deset hodin Pipin s Miou napřeli do vodítek, až za nimi Alice s Dendou vlály a neomylně nás vedli do hradešínského lesa. Tam nás jako v předchozích letech čekal stromek k ozdobení. Ještě na něm tu a tam visela zčernalá uschlá mrkev z loňských Vánoc.
Tento rok je Štědrý den skutečně pohodový a beze spěchu, snad poprvé od té doby, co jsme na Hradešíně. Starý farář byl totiž nahrazen mladším a ten hned zkraje oznámil, že vánoční mše po kostelích dělat nebude. A basta. Tím pádem jsme měli dostatek času na tradiční pouštění skořápkových lodiček, odlévání vosku a štědrovečerní večeři jsme s klidem zahájili až v půl osmé.

Kaprobraník 2018

Na pátek před Vánocemi připravili borci z Braníku tradiční kaprobranické setkání. Byť přes den nepříjemně pršelo, rozdělali oheň pod grilem, vyvrhli na dvacet kaprů, sešpendlili klobásky, uvařili guláš a svařák a kávu, lidi donesli cukroví a vánočky a štóly, věci do tomboly, dopisy Ježíškovi a taky kytary a housle na zpěvy vánočních koled a bylo veselo.

Pečeme cukroví

Příbuzní z Východních Čech se sjeli do Hradešína, abychom společnými silami nadělali nějaké základní cukroví. Já si vzal na starost pitný program, který je mi mnohem bližší. S pomocí vína, aperol spritzu a bublinek se vše zdařilo, došlo i na hry a večer pak na tombolu dárků v ceně maximálně do třiceti korun českých.

Štěpánské setkání 2017

Vánoce 2017

Ještě dva dny před štědrým dnem ležela na zahradě a vůbec všude vrstva sněhu a mohli jsme si dělat naděje na bílé Vánoce. Jenže teploty se vyšplhaly na deset stupňů a čtyřiadvacátého nebylo po sněhu ani památky. Bílá se proměnila na všudypřítomné bláto a podle toho jsme na tradiční vycházce do lesa ke stromečku vypadali. Jak jeskyňáři. Ale stromek jsme ozdobili, ořechový likér popili a procházka nám udělala dobře. Odpoledne jsme pouštěli ořechové lodičky, lili voskové "olovo", všichni budeme mít štěstí, přátel, peněz a dobrodružství plný příští rok. Super. Během roku nám Martin Šára nadělil tři rybí hlavy včetně jiker. A vzhledem k tomu, že holky kapra nejedí, neměli jsme důvod celou rybu pořizovat. "Díky, jsem vám za to hrozně vděčná", ocenila to Alice, ochránkyně veškeré zvěře. Holkám jsme koupili kusy lososa, my s Ivčou si pořídili candátí filety, které byly naprosto vynikající. Letos možná naposled proběhla Vánoční mše pod vedením současného faráře pátera Lacha. Kolují zvěsti, že by měl být odvelen někam jinam, tak uvidíme. Rozhodně  se při mši opět projevil v plné parádě. Doporučil nám dávat si po ránu cígo a sklenku rumu, popsal do detailu porod panny Marie, pak sjel motlitbu proti potratům a basta, finito. Pod stromečkem jsme toho našli spoustu. Největší legrace byla, když si Alice brala balíček s vysněnými činkami, který vážil čtrnáct kilo. Hekala jak stará bába, ale ještě v noci si je naskládala a cvičila, až ji na Boží hod ruce bolely.

Třebechovické betlémy

Klára je na lyžáku v Alpách, Alice je doma se zánětem močáku, tak jedeme do Přelouče s Ivčou sami. Má to výhodu - můžeme rodiče nabrat a vzít je do Třebechovic, abychom se tam podívali do muzea betlémů a na známý Proboštův betlém. Trochu nás překvapil počet aut, která totálně zacpala místní louku předělanou na parkoviště. Asi táhnou nejen betlémy, ale i poměrně povedený vánoční trh na místním náměstí. A opět ňaminky - uzeniny, klobásky, bramborové placky, preclíky. A svařák, jak jinak. Vstupné na trhy zahrnuje i vstupenku do muzea se sympaticky rozsáhlou výstavou betlémů. Malé papírové, typické pro tento region, hliněné, i vyřezávané, jejichž majstrštykem je Proboštův dřevěný betlém se spoustou pohyblivých figurek.

Vánoční trhy v Görlitz

Dovezli jsme do Jablonce dárky, poobědvali společně Na Baště a odpoledne za vydatného sněžení pokračovali severním směrem. Nedávno jsem v nějakém článku o oblíbených filmových exteriérech viděl fotky z Görlitz a mezi nimi i jednu z vánočních trhů. Moc pěknou. Tak hezkou, že jsme se na vlastní oči chtěli podívat, jestli to odpovídá skutečnosti. Chumelilo ještě v Liberci, ale jak jsme přejeli hranice a Polskem jsme se blížili Zhořelci, sněhu ubývalo a ubývalo a v samotném městě pak po něm nebylo ani památky. Po chvíli kroužení jsme našli místo na parkování hned vedle brány do Altstadtu a vnořili se mezi stánky a návštěvníky trhů. Úzké uličky, zachovalé středověké domy, nevelké rynky, to vše dává vánočním trhům útulnou domácí atmosféru. Většina stánků nabízela nějaké dobroty, od bratwurstů, přes lívance, langoše až k českým trdelníkům. A do toho samozřejmě neodmyslitelný Glühwein. Obešli jsme vše a posilněni nakoupili krásnou vánoční hvězdu. Těch mimochodem bylo město plné a vůbec celý region až k českým hranicím. Teď nám svítí v kuchyni mezi andílky.

Rodinná setkání

Rodinná setkání letos proběhla v plném počtu rodičů, nás dětí i všech vnoučat. Stoly se prohýbaly pod lahůdkami, víno teklo proudem, konverzace nevázla, děti se neurážely. Přejme si, aby to vydrželo!
 

Vánoční tradice

Jako každý rok jsme pekáč naplnili vodou, do misek nakrájeli barevné vosky a sesedli se kolem stolu, abychom se během odpoledne pověnovali provozování tradic - pouštění skořápkových loděk a lití olova. Tedy vosku, olovo došlo. Loďky z letošní ořechové sklizně si nejdřív plavaly každá, kam chce, můj svíčkový dvojstěžník se dokonce hned po spuštění na vodu potopil, ale nakonec se nějakou záhadnou silou všehomíra spojily dohromady a společně dohořely do posledních zbytků vosku.
Lití olova bylo mnohem zábavnější. Teda jak pro koho. Zjevy, které vznikaly po vylití vosku z mého tyglíku, žádnou růžovou budouscnost neslibovaly. Duch přinesl pokušení k hříchu, papoušek zase klepy, teprve do třetice se povedl anděl s příslibem tělesných rozkoší, takže dobrý. Některé povedené kousky, jako Ivčin senzační tyranosaurus nebo Aliččin superbike bohužel ve výkladovém listu chybí a tak se o jejich významu můžeme jen dohadovat.
Letos nám také přímo na Štedrý den rozkvetly barborky, štěstího tedy budeme mít v chalupě až po střechu, což je fakt príma. Kdybychom si totiž měli malovat budoucnost podle slov našeho faráře, který se na večerní mši tradičně rozvášnil, asi bychom si to rovnou hodili přesnejbližší větev. Tentokrát nad jeho mudrováním kroutil hlavou nejeden bohabojný křesťan i pohan. Obávám se, že kdyby nebylo holek, co zpívaly na kůru, byla by účast v kostele poloviční.
Zbytek dárků jsme si rozbalili až po mši. Naše puberťačky měly ze všech upřímnou radost, z čehož jsme zase měli velkou radost my s Ivčou, protože u nich v téhle době jeden nikdy neví...