Prodloužená

Došlo i na Alici, alespoň co se tanečních týká. Do Vánoc chodí každý pátek do sokolovny v Českém Brodě. A první prodloužená vyšla na 5. října. Moc nám to připomnělo některé scény z filmu Hoří má panenko. Rodiče s lahvinkou vína, puberťáci se výrazem "trapný". S Alicí jsme si zatrsali waltz, blues, dementní mazurku a bylo po parádě. Teď až na věnečku.

Tance v Libni

Druhé jarní kolo Aliččiných tanců se koná v Libni ve Sparta aréně. Mám skoro dvě hodiny čas do začátku jejich kategorie, tak se jdu projít kolem Rokytky. Všude kolem se vyrojily mraky Pražáků, jarní počasí skutečně láká ven. Naučná stezka má zajímavé zastávky - zaniklý Broscheův lihovar, co vyráběl nejvyhlášenější líh v celé Rakouské monarchii, pozůstatky C.K. železnice u Kolčavky zrušené v roce 1984. Dál už nepokračuju, dělám odbočku do bývalé nouzové kolonie Na Kotlasce. Dnes tam jsou převážně chataři, ale na kouzlu tomuto vršku nic neubírá.
Alici jsem stihl, včetně vystoupení všech jejich soupeřících týmů. Ty dnes byly všechny lepší a tak jsme Libeň opouštěli s posledním místem v kapse.

Věneček

Když nastalo zahájení posledního plesu Klářiných tanečních a na parket zšeřelé Lucerny začaly nastupovat nekonečné zástupy tanečních párů, říkal jsem si, že ti si tady snad ani nemohou zatrsat. Není kam udělat krok. Ale taneční mistr Vavruška je nějak dokázal ukočírovat a nakonec se celá masa holek a kluků dala do pohybu, mezi nimi někde Klárka s Terkou, obě se svou výškou těžko k nalezení. První zpruzená je Alice. Proč prý sem musela, stejně tady jen sedí a čumí a je to k prdu. Po pánské volence začíná být zaťatá i Klára. "Debil, pořád mě jen poučoval!", zhodnotila chlapce, který ji požádal o tanec. Konečně přichází chvíle pro otce a dcery. Roztáčíme polku a hopsáme po parketu, jako by nemělo být zítra. Klára odpadá, drží se za bok a nemůže popadnout dech. OK, zrelaxujeme u pomalejšího blues, pomyslel jsem si. To by ale nesměly být kolem desítky štíhlých dívčích nohou s vražednými podpadky, z nichž se nejeden Klárce zabodl do paty. Košile se mi lepí k tělu, v jámě Lucerny je tropické podnebí. Doznívají poslední tóny waltzu a jsme svobodní. Jdu to rozdýchat nahoru k východu, kde je chladněji. V lóži mezi mými ženami se zatím dělá dusno. Klára už tančit nechce, Alice přestala mluvit úplně. Nehodláme agónii držet při životě a raději volíme ústup z bojiště. "Do žádnejch tanečních mě nikdy nedostanete!", uzavřela Alice slavnostní večer...

Aliččiny tance

Rytmus Úvaly 2 se probojoval skrz jarní soutěže až na Mistrovství ČR do Jablonce. Víkend se tudíž změnil v taneční maraton, protože kromě šampionátu měly v neděli veškeré úvalské taneční skupiny akademii v Selesiánském divadle v Kobylisích. Alespoň měla babička Kamilka příležitost podívat se opět po delším čase na Aliččino vystoupení, které se jim v Jablonci docela povedlo. Konkurence ale byla veliká, postavená na trochu starších holkách s náročnějšími sestavami, a tak béčko z Úval skončilo na čtvrté příčce. Náladu si snad zlepšily na akademii, kde vládla senzační atmosféra a každé vystoupení bylo odměněné bouřlivým aplausem a výskotem celého sálu.

Českolipský zvoneček

Došlo na první soutěžní víkend pro tanečnice z TS Rytmus Úvaly. Parketové kompozice se na pořad dostaly až odpoledne a vyhlášení vítězů až na samém konci tanečního dne. Alice si ke mně po odtančení přisedla a sledovali jsme starší kategorie společně. Když začala kategorie dospělých, do sálu nastoupily tety z Peček a pustily se do diska. "Doufám, že nebude potřeba sanitka...", odtušila Alice.

Czech Open Championship v Jablonci

Alice zakončila jarní taneční sezónu vystoupením na otevřeném mistrovství ČR v Jablonci. Konečně se na ni mohla jít podívat i babička. Ta se ale vyhlášení výsledků nedočkala, z jablonecké haly ji vyhnaly vřeštivé tóny šalmají během nekonečné série břišních tanečnic. Rytmus Úvaly nakonec skončil druhý.

Českolipský zvoneček

V početné konkurenci s kompozicí Veni Domine získal Aliččin tým pěknou stříbrnou medaili.

Děti v akci

Zase jednou jsem doprovázel Alici na taneční soutěž "Děti v akci", tentokrát jen kousek na pražský Chodov. Ještě jsem neviděl jejich kreaci Rozpustilá kometa, tak jsem se těšil. V jejich kategorii vystupovalo šest týmů, v některých byly o poznání starší holky. "Že soutěžej s třináctiletejma, to mi přijde dost uhozený!", postěžovala si jedna maminka, nesmířená se zákony postupu mladších mezi starší. Ale starý nebo mladý, holky to zatančily moc pěkně a taky za to dostaly bodů dost na krásné druhé místo. Bohužel tentokrát nestačily na své rivalky ze stejné úvalské stáje, které vystřihly senzační tanec Podzim. Tak snad příště. Já na ochoze experimentoval s foťákem, k pobavení holek jsem spáchal tohle timelapse video z dění mimo taneční plochu.

Sezóna tanců vrcholí

Aliččina sezóna tanečních parketových kreací vrcholí. V dubnu se k velké radosti tanečnic a k daleko menší radosti rodičů tým Rytmus Úvaly propracoval až na mistrovství ČR. To se konalo v České Lípě a na mě vyšla řada se chopit volantu, naložit v Úvalech další dvě děvčátka a frčet na sever. Jedinou útěchou mi bylo, že atmosféra v českolipském kulturáku zatím vždy byla naprosto úžasná. A nejinak tomu bylo i tentokrát. Na soutěž se sjely skupiny z celých Čech a Moravy a jen v kategorii našich holek se o postup ucházelo celých deset týmů. Přestože se holky se svojí kreací "Stromy" snažily, byl vidět rozdíl ve srovnání s holkami o dva, tři roky staršími. Finálové týmy byly rychlejší, propracovanější, sehranější a byla radost se na ně dívat. Kdo nakonec zvítězil, je uvedené na stránkách Svazu učitelů tance ČR, ale museli jsme s Alicí lovit v paměti, kdo to vlastně na prvním místě skončil. Určitě lae byly dobří, vlastně dobré...

Den země

Na Klepci se v sobotu už popáté konaly oslavy Dne Země, které organizovalo sdružení Otevřené Úvaly + sdružení obcí Tismic, Přišimas, Úval, Škvorce a Hradešína. Jedním z bodů na odpoledním programu bylo i nově nastudované vystoupení Rusalky tanečního sboru Rytmus Úvaly, kde byla jednou z hvězdiček i Alice. Konečně došlo na kus, který je živý a velmi příjemně se na něj kouká. A navíc se odehrával U jezírek - u zatopených kamenolomů na zadním Klepci, takže kulisy a prostředí byly přímo dokonalé. Holky zatančily, zastupitelé pohovořili a zástup účastníků se přesunul na Klepec I, kde se u Slouhy připravovala další vystoupení. Mnoho lidí, včetně nás, se místo další kultury postavilo do nekonečné fronty na limonádu a pivo, protože vedro bylo úmorné a zásoby vlastního pití dávno vyschlé.