"Troufám si říci, že možnost vidět takto ucelenou kolekci francouzského impresionismu nebude mít možná u nás už nikdy obdoby," míní kurátor výstavy Petr Šámal. "Muzea jsou na zapůjčování děl nejslavnějších autorů spíše skoupá, vyjednat zápůjčku i jednoho obrazu někdy trvá řadu měsíců až let. Některé mistrovské práce své místo dokonce neopouštějí nikdy".
Jedinečnou, dnes státní sbírku dánského muzea založil Wilhelm Hansen, ředitel pojišťovny a státní rada, který počátkem 20. století často pracovně pobýval v Paříži. "Jinak se chodím dívat na obrazy a bude asi nejlepší, když rovnou přiznám, že jsem se neudržel a nakoupil jsem díla za nemalé peníze. Vím ale, že mi bude odpuštěno, až shledáš, co jsem získal," napsal v roce 1916 osmačtyřicetiletý Hansen domů své ženě Henny. Tak začala vznikat modernistická sbírka, dnes považovaná za jednu z nejvzácnějších v severní Evropě.
V úvodu výstavy je instalován Monetův obraz Most Waterloo, zataženo (1903), který patří k umělcovým typickým dílům. Sběratel postupně získal velkou kolekci jeho obrazů, vynikajících mimořádným smyslem pro vyjádření krajinné atmosféry v průběhu různých denních i ročních dob a s nimi spojených světelných proměn. Vedle již zmíněného Eugena Delacroixe je v expozici zastoupen i představitel klasicismu Jean Auguste Dominique Ingres. Oba dokládají Hansenův širší pohled a schopnost pochopit celý vývoj, který impresionismu předcházel. O tom svědčí i nákupy malířů slavné Barbizonské školy (Jules Dupré, Théodore Rousseau, Charles-François Gaubigny…). Pro svou sbírku získal i obrazy Gustava Courbeta, zakladatele realismu, nebo Honoré Daumiera, který do malířství vnesl hluboké sociální cítění a cit pro výraznou nadsázku. Projevoval jej nejen v malbě, ale také v časopiseckých litografiích, nadčasovým způsobem kritizujících politické a společenské poměry. Je třeba se zmínit také o Alfredu Sisleym, dalším významném impresionistickém malíři, zastoupeném v expozici několika kvalitními obrazy. Jedním z vrcholných děl kolekce je Renoirova působivá studie k obrazu Bal du moulin de la Galette, ztvárňujícímu známou pařížskou zahradní tančírnu a s lehkostí a půvabem vyjadřujícím příjemnou letní náladu (výsledný obraz ovšem ve sbírce není). Život v Paříži přibližují i obrazy Camilla Pissarra, dalšího slavného impresionisty. Krásným obrazem je zastoupen sice poněkud méně známý, ale pozoruhodný malíř Armand Guillaumin. Kvalitní soubor obrazů na výstavě reprezentuje ranou i pozdější tvorbu Paula Gauguina, který dospěl od impresionismu k malbě, v níž své představy vyjadřoval prostřednictvím symbolů. Podněty nacházel nejdříve v Bretani a později v Tichomoří, kde dospěl ke svým vrcholným, hluboce působivým dílům. Vycházel z evropských tradic a především byl ovlivněn silně emotivním „primitivním“ uměním, které se vyvíjelo nezávisle na principech evropské kultury. Hansenovi se podařilo získat i obraz Paula Cézanna, který šel svou vlastní cestou, zcela odlišnou od Gauguina a stal se svou malbou založenou na přesně stanovených zákonitostech a přitom hlubokém citu pro ztvárnění krajiny legitimním předchůdcem kubismu. Výstavu pak zakončují zátiší takových osobností, jako byli Odilon Redon, Édouard Manet nebo Henri Matisse a portréty žen od Edgara Degase, Berthe Morisotové nebo Pierra-Augusta Renoira.
