Ještě jednou Schladming

Chtěl jsem holkám ukázat oblíbené sjezdovky na kopcích kolem Schladmigu. Místo Alice zaskočil Daník a tak jsme ve třech už ve čtvrtek odpoledne hoblovali sjezdovky na Planai. A tak nás to chytlo, že jsme se trochu zapomněli dívat na hodinky. A najednou jedeme sjezdovku někam do pekel a koukáme, že sedačka už nejezdí. Bylo tam s námi pár podobně postižených, naštěstí od lanovky vedla nějaká spojka na jinou sjezdovku, po které jsme se dostali do centra Schladmingu. Bohužel stále asi dva kilometry od našeho auta. Posadil jsem Kláru s Daníkem do baru a šel se poohlídnout po taxíku. Štěstí mi vjelo do cesty v podobě skibusu, kterým jsem se pohodlně dostal k autu na Planai West. V pátek ráno střešní okna našeho apartmánu bičoval déšť a okolní kopce se ztrácely v nízké oblačnosti. Vyjeli jsme na Hochwurzen, kde lanovky začínají o něco výš, ale na sněžení to nestačilo. Ten padal až na samotném vrcholku kopce, ale zato tam kvůli mlze nebylo vidět na pár kroků. Jezdili jsme statečně, voda nevoda, měký sníh aspoň dobře držel lyže. Jak se říká, v tomhle počasí jezděj jen Češi a Poláci a tak jsme měli sjezdovky téměř jen pro sebe. Zato v sobotu, když se opět vyčasilo, nás u vleků čekaly hrozny lyžařů. Během dne se situace trochu zlepšovala, ale i tak jsme najezdili nejmíň kilometrů. V neděli jsme si přivstali, abychom na Reiteralmu byli co nejdříve a byla to naprostá pecka. Rychlý utažený manšestr, strmé červené sjezdovky, kilometry nám nabíhaly, stehna pálila, zkrátka paráda, že jsme si nechali to nejlepší na konec.
Video z lyžování: https://youtu.be/J-gPcS6to7c

Lyžování v Mühlbachu

Už na podzim jsme se domlouvali, že vezmu holky na dva dny ze školy a pojedeme alespoň na část týdne na společnou lyžovačku s těmi, co mají jarňáky o týden dřív. Trochu nám do toho hodila vidle Aličina bolavá kolena, tak jsme do Alp vyjeli jen s Klárou. Přivstali jsme si a v jednu hodinu už jsme jeli vlekem na odpolední lyžování. Dobře jsme udělali, počasí bylo výstavní. Ušlo i v neděli, kdy jsme jezdili s celou partou a podařilo se nám projet všechny kopce až do Maria Almu a zpátky. Zato další dva dny panovalo na kopcích psí počasí. V neděli večer začalo sněžit a padalo celou noc, takže když jsme lanovkou vyjeli na první kopec čerstvého sněhu jsme měli do půlky lýtek. Naštěstí to byl lehký prašan, ale i tak vyžadoval trochu jiný styl (co mi moc nejde...). Na odkrytých vrcholech sjezdovek fičel vichr, sníh bodal do tváří a chvílemi nebylo vidět, kam lyže jedou. A najednou jsme sjeli svah, na kterém už kvůli větru přestaly jezdit vleky a bylo po srandě. Skibus nás vzal o pár kopců zpátky do Hochkönigalmu, kde nám nezbylo než drandit na jediné sjezdovce, u které ještě lanovka fungovala. Podobné počasí panovalo i v pondělí, ale přesto jsme srdnatě lyžovali od rána do do zavíračky. Škoda, že jsme se s Klárkou museli vydat zpět do Čech. Od úterka do konce týdne si tam všichni užívali azúra...

Video z akce je na Youtube: https://youtu.be/tQElZF7rhwo

Na běžkách v Jizerkách

Holky překvapivě ani moc neprotestovaly, když jsem navrhl, že bychom si mohli udělat pohodový běžkařský výlet a pak odpoledne zaskočit na návštěvu k jablonecké babičce. Autobusem jsme se vyvezli od Jablonexu do Bedřichova. Všude haldy sněhu, mráz na stromech vykouzlil jiskřivé rampouchy, modrá obloha, slunce, podmínky byly ideální. Lyže jsme nazuli až na Královce a na pláních se zase trochu zacvičili. Bylo znát, že holky loni ani jednou nevyjely. Občerstvení na Slovance otevřené nebylo, takže jsme museli popojet až do Horního Maxova k Toníčkovi. Měli jsme štěstí, u jednoho stolu čekala tři místa právě na nás, jinak bylo vše obsazené. Nacpaní smažákem jsme se vydali dál. Bohužel Alici začala hodně bolet kolena, jen se vlekla. Tobogán jsme raději sestoupali bez lyží, drželi jsme s Alicí basu. Dál z Jindřichova k jabloneckým sádkám už to zase šlo téměř bez plužení. Problémy s koleny jsou mrzuté, nějak si nedokážu představit, že by měla Alice na sjezdovkách v Alpách celý den pérovat. Ani ona ne, dva dny po Jizerkách mi v kalendáři pozvánku do Alp odmítla...

Zapadaný Schladming

Předpověď počasí na tři dny, co jsme měli v Rakousku lyžovat, neslibovala nic než sníh, sníh a sníh. A to už tam mocně padalo několik dní. Už cestou tam jsme se vezli výhradně po zasněžených silnicích a dálnicích, dopravní značky ve Schladmingu radily nasadit sněhové řetězy. Ty jsme nikdo neměli, ale čtyřkolky nás spolehlivě dovezly až do Rohrmoos-Untertalu. Na první den lyžování jsme zvolili Planai a to jsme neudělali dobře. Na kopci nebyly v provozu tři hlavní vleky a na zbytku se tvořily ukrutné fronty lidí. Po takové první zkušenosti jsme vzali roha a přesunuli se na sousední kopec Hochwurtzen, kde byly podmínky výrazně lepší. Nového sněhu se na sjezdovkách válely hromady, mávalo to s námi a večer jsme měli lyžování plné kecky. V neděli jsme rovnou přejeli na Reiteralm. Lidí pramálo, sněhu hodně, ale nedělaly se na sjezdovkách boule a přírodní sníh držel lyže spolehlivě. Parádní poježdění, sice makačka, ale užívali jsme si to. Celou noc na pondělí se z oblohy bohužel mocně sypalo, i ráno nevypadaly podmínky zdaleka ideálně. Jedno auto ohlásilo, že na lyžování už kašlou a jedou domů. Naše čtyřka se s rozhodováním chvíli prala, ale jakmile jsme zjistili, že je pár lanovek zavřených, usoudili jsme, že se s tou spoustou sněhu nebudeme za drahý peníz rvát, beztak nás z těch dvou dnů všechno bolelo, a jeli jsme do Prahy všichni.

Lyžovačka v Nassfeldu

Letos se nepodařilo jet dohromady s ostatními kamarády, kteří měli jarňáky o týden dříve, než Praha 10. Alici jsme vzali na tři dny ze školy a v sobotu se rozjeli o něco dál na jih, než kam jsme byli zvyklí, totiž do korutanského Nassfeldu. Na tento lyžařský areál jsem neslyšel nic než chválu, tak jsme se dost těšili. Fajnové a poměrně levné ubytování jsme našli přes Booking.com v nedalekém Weißbriachu u sympatického Angličana, kterého už Anglie přestala bavit. Tři dny, trojí počasí. Neděle nám nadělila absolutně kýčovité podmínky. Modrá obloha, dobrá viditelnost, sluníčko celý den, do toho přiměřený mráz, takže sníh netál. Ten byl navíc všechen přírodní, pojezdili jsme si na něm přímo luxusně. Předpověď počasí se pak naplnila a v noci začalo sněžit. Ráno jsme koukali, že napadalo asi patnáct centimetrů a ze zamračené oblohy se sypalo stále. Sice to byl sníh prachový, na svahu se teploty pohybovaly kolem mínus sedmi stupňů, ale bylo ho moc a to se nejezdí snadno. Mraky nás co chvíli zahalily do bílé mlhy, což nám lyžování moc neusnadnilo. I tak jsme najezdili čistých 28 kilometrů a zdrchaní se odpoledne dovalili do chalupy. Alice usnula hned po příjezdu, vzbudila se až v jedenáct, když jsme se ukládali ke spaní s Klárou. Poslední den byl polojasný a nejvíc mrazivý. Drandili jsme na oblíbených svazích, zahřívali  se v baru kakaem a svařákem a na konci dne jsme překvapení napočítali šestatřicet najetých kilometrů. Alici celé tři dny bolely kolena, mě všechno, jen Klárka si na nic nestěžovala. Ale stálo to za to. Nassfeld je skutečně korutanským lyžařským kllenotem, kam se vyplatí zajet.
Video z lyží: https://youtu.be/eyOVsa8WwaI

Schladming

Opět tradiční třídenní lyžovačka ve Schladmingu, tentokrát bez Moma a Vaška, kteří se ve Francii vzdělávali ve freeride.

Na běžkách

Aby Alice aspoň něco z vlastních jarňáků strávila na lyžích, vzali jsme v pátek Kláru ze školy a v sedm ráno vyrazili z Hradešína do Jizerek. Tentokrát nikoliv na sjezdovky, nýbrž na běžky. Doma pršelo, v Horním Polubném začal naštěstí popadávat sníh a sněhu kolem bylo skutečně dost. Na parkovišti na Jizerce nebyl v pátek v devět skoro nikdo. Nastoupili jsme do promenádní stopy a začalo představení. Holky na lyžích vlají, padají, vstávat stylem "jako z přezkáčema" na běžkách dost dobře nejde. Filmuju, co se dá. V mlze přijíždíme na Smědavu. Konečně hospoda! Svíčková, kofola, Ali ještě koláč, energie není nazbyt. Vítr zatím rozfoukal mraky, tu a tam zasvítí sluníčko. Už žádné zajížďky, ťapeme přímo na Jizerku. Druhé zastavení v Pyramidě. Teď už jen pití a káva před závěrečným stoupáním k parkovišti. Mobil ukazuje sedmnáct kilometrů.
V sobotu znovu, s Kašperkovýma. Teda, jen s Terkou a s Jirkou. Do Bedřichova se nedá, je plný závodníků na Jizerskou padesátku. Ta se sice běží až v neděli, ale jsou tam nějaké přidružené závody. Jedeme prima vlakem do polských Jakuszyc. Na lyže se tam dá naskočit téměř hned na perónu, tratě krásně upravené. Míříme k Jizeře a přes hranici na Jizerku. Jak ubývají síly, ubývá i nálada. Alice je dost spruzená: "Všude jen ten bílej hnus!!" Panský dům na Jizerce to jistí. Naštěstí mají smažák. Teď už jen kolem Bukovce do Kořenova. Poslední dva kilometry podél tratě jsou zábaným offroad. Teda, jen pro ty, co nandali lyže a co mají ještě sílu se bavit. Klára ani Alice to nejsou. Konečně nádraží. Sundaváme lyže a do tří minut jede náš vlak. To jsme stihli skutečně jen tak tak. Mobil ukazuje dvacet dva kilometrů. "Takže za čtrnáct dní ještě jednou?", ptám se. Odpovědi se nedají publikovat...
Video z akce je na Vimeo.

Skicircus Saalbach-Hinterglemm

Moulíkovic dodávku jsme dojeli, právě když hledali plac na Leogangském parkovišti. Kdybychom to takhle plánovali, nikdy to nevyjde. Středeční odpoledne bylo zamračené a když jsme lanovkou vyjeli na kopec, v mlze jsme vůbec neviděli, kam jedeme, kde končí sjezdovka a začíná volný terén, kde jsou nahrnuté muldy, a tak jsme se nahoře po sjezdovkách pohybovali potácivě jak nějací zombíci. Statečně jsme ale jezdili až do poslední lanovky. Od čtvrtka až do soboty nám přálo to nejlhezčí alpské počasí a my se mohli kochat zasněženými panoramaty. Nově postavené lanovky nám umožnily dojet ze Saalbachu až na kopce nad Fieberbrunnem, odkud se odkryl výhled na hřebeny Wilder Kaiseru, i na špičku Kitzbüheler Hornu, od kterého jsme byli doslova jen "za kopcem". Odpolední slunce jižní svahy vždy trochu nahřálo a závěrečné jízdy pak byly trochu utrpení. Ne tak v poslední den, kdy jsme hoblovali sjezdovky nad Hinterglemmem, které mají sklon na sever a i odpoledne byly pevné a rychlé. Takže jsme si i závěrečnou jízdu užili do posledního oblouku a s unavenýma nohama si to namířili zpátky do Čech. Video z akce je na Vimeo.

Bad Gastein 2017

Cestu jsme si rozdělili na dvě části, přespali v Hořicích a ráno v šest pokračovali do Alp. Údolí pod Bad Gasteinem bylo vychlazené na mínus sedmnáct stupňů, ale jakmile jsme se vyšplhali do šestnáctiset metrů k lanovce na Sport Gastein, rtuť stoupla na příjemných mínus čtyři. Modrá obloha, vyprázdněné sjezdovky, skvělé ježdění. V neděli jsme ve městě popojeli skibusem na nádraží a nechali se vyvézt na Stubnerkogel. Sjezdovky do Angertalu byly prudké a dlouhé, ale ve stínu. Tak jsme přesedlali na protější kopec až na nejvyšší bod Hohe Scharte, kde nás nadchla sedmikilometrová trať až do Bad Hofgasteinu. Kopec jsme hoblovali celý den, na závěr si ještě dali jízdu na prosluněné straně Stubnerkogelu a skončili v Bad Gasteinu v baru pod sjezdovkou na pár rund létajícího jelena.  Krásné počasí drželo i třetí den, nedělní svahy nás bavily, tak jsme si je ještě jednou zopakovali a jezdili nahoru a dolu, dokud se nám nohy neklepaly jak sulc.Více fotek na FLICKRu.