Tradičně jsme se o desáté sešli na silnici a pomalu se vydali kolem hřbitova do lesa k našemu oblíbenému stromku. V batohu ozdoby z mrkví, jablek a taky pár lojových koulí, ať si na své přijdou i ptáčci. Cesty, co byly ještě o víkendu rozblácené, trochu oschly, takže jsme došli tam i zpět v poměrně slušném stavu. Po lehkém obědě jsme zapálili ořechové lodičky a vesele plkali nad pekáčkem s flotilou. Když dohořel poslední Aliččin člun, nastrouhali jsme vosk a zkoušeli, co koho čeká. Mě se letos dařily jen placaté motýle, ale jeden z nich se podobal andělovi, což je prý příslib nečekaných tělesných rozkoší. Třeba mě přestanou bolet paty, to by byla rozkoš!
Večeře se zase obešla bez kapra, byť polévka byla rybí ze zamražených hlav, co nám během roku nachytal Martin. Od něho jsme dostali i pořádnou porci norské tresky. Holky si na talíř daly osvědčeného lososa. Kolední část před rozbalováním dárků letos oživila rytmická sekce, Alice s dřívky a Ivča s rumbakoulí, kterou dostala příhodně k svátku. Koledy s brazilským nábojem...
Letos se opět konala na Hradešíně štědrovečerní mše s novým panem farářem, a to v příhodných deset hodin večer. Holky s nesmrtelnou paní Hýskovou nacvičily několik koled a písní. Mše byla taková klasická, čtení z bible, modlení, vstát, sednout, Narodil se Kristus pán, hostie pro hladové a najednou bylo půl dvanácté a Štědrý večer dospěl k závěru. Vydařil se.
Žádné komentáře:
Okomentovat