Zobrazují se příspěvky se štítkemvýstavy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemvýstavy. Zobrazit všechny příspěvky
sobota, prosince 28, 2019
Medůzárium
Když jsme přemýšleli, co za akci bychom mohli uskutečnit na Ivčiny narozeniny, dostala Alice nápad, že bychom se mohli jet podívat na nově otevřené medůzárium na pankráckých Arkádách. Nějak nás nenapadlo, že na sobotní odpoledne si sem naplánuje cestu asi půlka Prahy. Od vchodu do areálu se táhla asi stometrová fronta. Zařadili jsme se a čekali. A čekali. A čekali. Na střídačku jsme se chodili ohřát do obchoďáku, venku se zrovna dost ochladilo a my nebyli do zimy vybavení. Po dobré hodině a třičtvrtě jsme se konečně dostali k pokladně a vstoupili do ztemnělých chodeb medůzária. V kulatých akváriích se vznášely různé druhy medůz, vše pěkně nasvícené a popsané. Medůzy bílé, barevné, malé i větší, neškodné i žahavé. Líbilo se. Video z medůzária zde.
Štítky:
narozeniny,
rodina,
výstavy
sobota, září 07, 2019
Francouzský impresionismus v Čechách
Dánské muzeum Ordrupgaard do Čech zapůjčilo sbírku francouzského impresionistického umění.
"Troufám si říci, že možnost vidět takto ucelenou kolekci francouzského impresionismu nebude mít možná u nás už nikdy obdoby," míní kurátor výstavy Petr Šámal. "Muzea jsou na zapůjčování děl nejslavnějších autorů spíše skoupá, vyjednat zápůjčku i jednoho obrazu někdy trvá řadu měsíců až let. Některé mistrovské práce své místo dokonce neopouštějí nikdy".
Jedinečnou, dnes státní sbírku dánského muzea založil Wilhelm Hansen, ředitel pojišťovny a státní rada, který počátkem 20. století často pracovně pobýval v Paříži. "Jinak se chodím dívat na obrazy a bude asi nejlepší, když rovnou přiznám, že jsem se neudržel a nakoupil jsem díla za nemalé peníze. Vím ale, že mi bude odpuštěno, až shledáš, co jsem získal," napsal v roce 1916 osmačtyřicetiletý Hansen domů své ženě Henny. Tak začala vznikat modernistická sbírka, dnes považovaná za jednu z nejvzácnějších v severní Evropě.
V úvodu výstavy je instalován Monetův obraz Most Waterloo, zataženo (1903), který patří k umělcovým typickým dílům. Sběratel postupně získal velkou kolekci jeho obrazů, vynikajících mimořádným smyslem pro vyjádření krajinné atmosféry v průběhu různých denních i ročních dob a s nimi spojených světelných proměn. Vedle již zmíněného Eugena Delacroixe je v expozici zastoupen i představitel klasicismu Jean Auguste Dominique Ingres. Oba dokládají Hansenův širší pohled a schopnost pochopit celý vývoj, který impresionismu předcházel. O tom svědčí i nákupy malířů slavné Barbizonské školy (Jules Dupré, Théodore Rousseau, Charles-François Gaubigny…). Pro svou sbírku získal i obrazy Gustava Courbeta, zakladatele realismu, nebo Honoré Daumiera, který do malířství vnesl hluboké sociální cítění a cit pro výraznou nadsázku. Projevoval jej nejen v malbě, ale také v časopiseckých litografiích, nadčasovým způsobem kritizujících politické a společenské poměry. Je třeba se zmínit také o Alfredu Sisleym, dalším významném impresionistickém malíři, zastoupeném v expozici několika kvalitními obrazy. Jedním z vrcholných děl kolekce je Renoirova působivá studie k obrazu Bal du moulin de la Galette, ztvárňujícímu známou pařížskou zahradní tančírnu a s lehkostí a půvabem vyjadřujícím příjemnou letní náladu (výsledný obraz ovšem ve sbírce není). Život v Paříži přibližují i obrazy Camilla Pissarra, dalšího slavného impresionisty. Krásným obrazem je zastoupen sice poněkud méně známý, ale pozoruhodný malíř Armand Guillaumin. Kvalitní soubor obrazů na výstavě reprezentuje ranou i pozdější tvorbu Paula Gauguina, který dospěl od impresionismu k malbě, v níž své představy vyjadřoval prostřednictvím symbolů. Podněty nacházel nejdříve v Bretani a později v Tichomoří, kde dospěl ke svým vrcholným, hluboce působivým dílům. Vycházel z evropských tradic a především byl ovlivněn silně emotivním „primitivním“ uměním, které se vyvíjelo nezávisle na principech evropské kultury. Hansenovi se podařilo získat i obraz Paula Cézanna, který šel svou vlastní cestou, zcela odlišnou od Gauguina a stal se svou malbou založenou na přesně stanovených zákonitostech a přitom hlubokém citu pro ztvárnění krajiny legitimním předchůdcem kubismu. Výstavu pak zakončují zátiší takových osobností, jako byli Odilon Redon, Édouard Manet nebo Henri Matisse a portréty žen od Edgara Degase, Berthe Morisotové nebo Pierra-Augusta Renoira.
"Troufám si říci, že možnost vidět takto ucelenou kolekci francouzského impresionismu nebude mít možná u nás už nikdy obdoby," míní kurátor výstavy Petr Šámal. "Muzea jsou na zapůjčování děl nejslavnějších autorů spíše skoupá, vyjednat zápůjčku i jednoho obrazu někdy trvá řadu měsíců až let. Některé mistrovské práce své místo dokonce neopouštějí nikdy".
Jedinečnou, dnes státní sbírku dánského muzea založil Wilhelm Hansen, ředitel pojišťovny a státní rada, který počátkem 20. století často pracovně pobýval v Paříži. "Jinak se chodím dívat na obrazy a bude asi nejlepší, když rovnou přiznám, že jsem se neudržel a nakoupil jsem díla za nemalé peníze. Vím ale, že mi bude odpuštěno, až shledáš, co jsem získal," napsal v roce 1916 osmačtyřicetiletý Hansen domů své ženě Henny. Tak začala vznikat modernistická sbírka, dnes považovaná za jednu z nejvzácnějších v severní Evropě.
V úvodu výstavy je instalován Monetův obraz Most Waterloo, zataženo (1903), který patří k umělcovým typickým dílům. Sběratel postupně získal velkou kolekci jeho obrazů, vynikajících mimořádným smyslem pro vyjádření krajinné atmosféry v průběhu různých denních i ročních dob a s nimi spojených světelných proměn. Vedle již zmíněného Eugena Delacroixe je v expozici zastoupen i představitel klasicismu Jean Auguste Dominique Ingres. Oba dokládají Hansenův širší pohled a schopnost pochopit celý vývoj, který impresionismu předcházel. O tom svědčí i nákupy malířů slavné Barbizonské školy (Jules Dupré, Théodore Rousseau, Charles-François Gaubigny…). Pro svou sbírku získal i obrazy Gustava Courbeta, zakladatele realismu, nebo Honoré Daumiera, který do malířství vnesl hluboké sociální cítění a cit pro výraznou nadsázku. Projevoval jej nejen v malbě, ale také v časopiseckých litografiích, nadčasovým způsobem kritizujících politické a společenské poměry. Je třeba se zmínit také o Alfredu Sisleym, dalším významném impresionistickém malíři, zastoupeném v expozici několika kvalitními obrazy. Jedním z vrcholných děl kolekce je Renoirova působivá studie k obrazu Bal du moulin de la Galette, ztvárňujícímu známou pařížskou zahradní tančírnu a s lehkostí a půvabem vyjadřujícím příjemnou letní náladu (výsledný obraz ovšem ve sbírce není). Život v Paříži přibližují i obrazy Camilla Pissarra, dalšího slavného impresionisty. Krásným obrazem je zastoupen sice poněkud méně známý, ale pozoruhodný malíř Armand Guillaumin. Kvalitní soubor obrazů na výstavě reprezentuje ranou i pozdější tvorbu Paula Gauguina, který dospěl od impresionismu k malbě, v níž své představy vyjadřoval prostřednictvím symbolů. Podněty nacházel nejdříve v Bretani a později v Tichomoří, kde dospěl ke svým vrcholným, hluboce působivým dílům. Vycházel z evropských tradic a především byl ovlivněn silně emotivním „primitivním“ uměním, které se vyvíjelo nezávisle na principech evropské kultury. Hansenovi se podařilo získat i obraz Paula Cézanna, který šel svou vlastní cestou, zcela odlišnou od Gauguina a stal se svou malbou založenou na přesně stanovených zákonitostech a přitom hlubokém citu pro ztvárnění krajiny legitimním předchůdcem kubismu. Výstavu pak zakončují zátiší takových osobností, jako byli Odilon Redon, Édouard Manet nebo Henri Matisse a portréty žen od Edgara Degase, Berthe Morisotové nebo Pierra-Augusta Renoira.
neděle, května 28, 2017
Pražské veduty
Doslova za pět minut dvanáct jsme se s Ivčou vydali do muzea hlavního města Prahy, kde právě končí výstava pražských vedut ze začátku osmnáctého století. Pro mě to bylo navíc vůbec poprvé, co jsem do tohoto muzea zavítal. A asi ne naposledy - na staré mapy pražského města bych vydržel zírat hodiny. Veduty nás velmi bavily, některé z nich daly naší představivosti trochu zabrat. Dvě století historie tvář Prahy docela změnily.
sobota, září 19, 2015
Koníci
Klára s Ivčou odjely do Prahy na piazettu Národního divadla poohlédnout se po nějakých hand made designových doplňcích na Dyzajnmarketu, mě Alice uškemrala, abychom se vydali na sever do Lysé nad Labem, kde se koná mezinárodní výstava koní pod lapidárním názvem Kůň. Usadili jsme se v hale, kde předvádějí chovné kusy a začala moje lekce v koňařině. Kladrubáci, arabové, lipiciáni, frízáci, shetlandi, sedla anglická, westernová, podprsáky, obřišníky, martingaly, chapsy, hřbílka, mrkvičky, tušírky... S hlavou nabitou novými termíny jsem se odpoledne raději prodral na balkon a vystoupení z různých stájí jen z povzdálí sledoval skrz hledáček foťáku.
sobota, dubna 04, 2015
Gateway to Space
V polovině března se otevřely brány výstavy Gateway to Space - průřezu dějinami dobývání vesmíru od raketkami poháněného vozíku malého Wernhera von Brauna až po Mezinárodní vesmírnou stanici a nejnovější družice. Na výstavišti jsme za sebou nechali zvukovou kulisu atrakcí Matějské pouti a vnořili jsme se do šera historie vesmírných programů. Sputnik, modul Gemini, lunární vozítko expedic Apollo, měsíční kámen, kokpit raketoplánu Discovery, skafandry ruské i americké. Vlezli jsme do nahnuté kabiny orbitální stanice Mir, kde se nám všem začalo dělat špatně od žaludku, jak se mozek s nakloněným prostorem nedokázal porovnat. Alice se přihlásila na gyroskop - zařízení pro výcvik orientace v prostoru. Otáčelo to a cukalo s ní na všechny strany, kupodivu odcházela po svých a místo pobledlé tváře byla celá rozpálená. Bylo to prima, večer si pustíme Apollo 13.
Místo:
Praha, Česká republika
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)










