Na projížďce s KIA Stringer

Dostali jsme do práce zapůjčený model KIA Stinger, mazlik s šestiválcem o objemu 3.3 litrů a s 370 koníky pod kapotou. Tak jsem si ho na středeční večer zabukoval a vydal se z Butovic po okreskách domů. Na stovku to dá za čtyři a půl vteřiny, zvuk nádherný, báječný zážitek.

KIA Cee'd

V Hradešíně už nás musejí mít sousedi za extravagantní šílence, nebo aspoň moje zaměstnání, když za posledních osm měsíců parkuju před domem už čtvrté auto, a to jen do července, pak zase změna. Ale konečně je to auto normální, ne náklaďák s mříží, což se hned hodilo a tak jsem rovnou ze servisu jel pro prkna a dřevo na přístřešek k filtraci bazénu, zbytek kufru naplnil mulčovací kůrou, halt venkov je venkov, tady bych Lamborghini neužil...

Blízká setkání

Sněží a já se s autem plazím z letiště do Hradešína. Silnice jsou pěkně bílé, dálková světla se prodírají poletujícími vločkami, večerní idylka. Konečně odbočka na Hradešín. Najednou koukám, přes silnici běží kaňour, nic moc velikého, ale i tak brzdím, jak se jen na sněhu dá. Už je na druhé straně, pohoda. Ale v tom za ním vyráží jeho větší brácha nebo teta, nemám čas to sledovat, stihnu tak akorát přibrzdit a BUCH! pravým předkem ho nafackuju. Pokračuju dál, nemám chuť se pasovat s naštvaným divočákem. Auto a tudíž snad i prasátko vyvázli bez újmy, ono v patnáctikilometrové rychlosti to byla spíš taková pusinka...

Kupujeme auto

Naše stará Astra začala po osmi letech točit svou 202. tisícovku kilometrů a navíc v ní začalo nějak divně rachtat, snad jen výfuk, ale i tak..... S vyhlídkou dlouhé cesty na dovolenou a s nutností prodat letos firemní akcie jsme se rozhodli porozhlédnout, jestli se v Německu nedá něco rozumně pořídit. A skutečně, díky místnímu oblíbenému triku prodat auto, jakmile mu po roce vyprší záruka, jsme byli překvapení, kolik se jich dá v bazarech najít. Ceny, reference, testy, zkušenosti ostatních automobilistů a příbuzných nás oklikou přes několik značek přivedly zpátky k Oplu a jeho Astře.

Trochu naivně jsem si představoval, že koupit v Německu ojetinu je něco jako jít si do krámu pro housky. V Neumünsterském bazaru Kisin to ještě bylo fajn, aspoň ze začátku. Pěkně nás přivítali a po kávě nám dali klíče od vybraných kousků, abychom se na ně mohli pořádně podívat. Po zkušební jízdě jsem se pak nad papírováním dověděl, že nejdřív musí autu udělat nové STK a emise, že mi ta všechna potvrzení pošlou, abych mohl auto zaregistrovat v místě bydliště, protože jinde se to tady v Německu nesmí. Půlka dokumentů přišla podle očekávání, druhá půlka až o týden později, když se ukázalo, že je v bazaru tak nějak založili do špatného šanonu. V té době v Hamburku už čtvrtým měsícem trvala stávka veřejných služeb, která se týkala i dopravního úřadu, co registrace dělá. Díky tomu se tam zřejmě nakupila dlouhá fronta žádostí. Zprostředkovatelská servisní firma mi řekla, ať si nedělám starosti, že to do čtyř dnů bude. Pátý den - nic. Desátý den - zase nic. Po dvou týdnech dorazili z úřadu dokumenty, ale stále chybí espézetky. Volají z bazaru, co jako, jestli to auto vůbec ještě chci. Teprve až včera, téměř po třech týdnech od podání žádosti, jsem si všechno mohl vyzvednout, zároveň taky poklesnout v kolenou, kolik nás budou stát daně na ten půlrok ježdění, a to už vůbec nemluvím o povinném ručení. Na ja, chceš jezdit v Německu německým autem? Plať, holoto!

Dneska jsme se zase všichni vydali do Neumünsteru, abychom si nové Wagen konečně odvezli. Stará Astra nám ještě udělá poslední službu na cestě do Čech a po Čechách přes léto, pak půjde pryč, snad z ní ještě nějaká zlatka kápne. A je zase na pár let vystaráno. Doufám.