Blízká setkání

Sněží a já se s autem plazím z letiště do Hradešína. Silnice jsou pěkně bílé, dálková světla se prodírají poletujícími vločkami, večerní idylka. Konečně odbočka na Hradešín. Najednou koukám, přes silnici běží kaňour, nic moc velikého, ale i tak brzdím, jak se jen na sněhu dá. Už je na druhé straně, pohoda. Ale v tom za ním vyráží jeho větší brácha nebo teta, nemám čas to sledovat, stihnu tak akorát přibrzdit a BUCH! pravým předkem ho nafackuju. Pokračuju dál, nemám chuť se pasovat s naštvaným divočákem. Auto a tudíž snad i prasátko vyvázli bez újmy, ono v patnáctikilometrové rychlosti to byla spíš taková pusinka...