Vánoční trhy v Lüneburgu

Přestože jsme ještě neviděli jedinou sněhovou vločku a rtuť teploměru je stále v kladných číslech, je půlka adventu pryč a nejvyšší čas jít se podívat na vánoční trh. Loni jsme byli v Lübecku a samozřejmě i v Hamburku, letos jsme si vyjeli o trochu víc na jih do Lüneburgu. Usoudili jsme, že celá podívaná bude nejpíš hezčí za tmy, až se rozsvítí všechny ty girlandy na náměstí, světýlka na stromech a svícny za okny. Asi jsme nebyli sami, kdo měl stejný nápad, projezdili jsme spoustu ulic, než jsme víceméně náhodou narazili na parkoviště, které nebylo narozdíl od ostatních beznadějně plné.
Trh byl pěkný, i když se tam nedalo hnout. Alici jsme museli mít na ramenou, jinak by neviděla nic než stovky nohou v tlačenici kolem nás. První atrakcí na ráně byl kolotoč, na který Alice bezpodmínečně musela, ale když došlo na věc, rozbečela se, že se jí tam nechce. S žetonem v kapse jsme šli náladu vylepšit do stánku se "Schmalzküchen", malými horkými minikoblížky prosypanými cukrem. Velký kornout skutečně dokázal veškeré chmury zahnat. Na koblížky jsme si dali pikantní žampióny s česnekovou remuládou a holky pak ještě vyžebrali perníkové Mikuláše. Prošli jsme si půvabné centrum města, Klára ukousala svému Wheinachtsmannovi celou nohu a pak se do nás dala zima, tak jsme zamířili zpět k autu a do Hamburku.

Lüneburger Heide

Babí léto jak z katalogu, přes den 25°C, zlaté slunce, vzduch začíná nenápadně vonět po podzimu. Letos jsme si ho ještě moc neužili a tak jsme vyrazili ven, do míst, kde jsme ještě nebyli. Asi šedesát kilometrů na jih od Hamburku začíná rezervace Lüneburger Heide - písky, vřesy, jalovce, pastviny, ovce, koně, a tak... Celá oblast vřesovišť vznikla někdy ve středověku, kdy tehdejší solivary v Lüneburgu kácely a kácely, aby měly, čím topit. Aspoň je dneska na co se dívat. Tu a tam se objeví kopeček, který většinou schovává hrobky z doby bronzové. Je to něco jako britské nebo bretaňské cairny, akorát že jsou schované pod nánosy písku a půdy.
První vycházku jsme začali u Undelohu. Směrem na severovýchod se nacházela jedna multicache, která nás příjemně provedla celkem liduprázdným vřesovištěm s naučnou stezkou. Po obědě jsme podnikli druhý výlet pár set metrů na jih. Tady už měla krajina výrazně osobitý charakter, také lidí jsme potkávali víc, dokonce i koně s kočáry (a s naloženými Helmuty). Druhý poklad se nám ale stále ukazoval asi dvěstě metrů od cesty. A protože jsme byli v rezervaci, nikam mimo pěšinu se nám nechtělo. Tak jsme cache vzdali a udělali si krásný asi pětikilometrový okruh.

Lüneburg

Konečně se nám podařilo navštívit Lüneburg. Při minulém pokusu zrovna začínaly celému Hamburku prázdniny a silnice na jih byly tak zasekané, že jsme to v půli cesty obrátili. Lüneburg je kouzelný, člověk se najednou vrátí o staletí zpátky do minulosti. Tady je trochu faktů:
Lüneburg je jedním z mála německých měst, která nebyla poničená za druhé světové války. A tak zůstalo víceméně zachovaná i jeho tisíciletá historie. Poprvé byla obec zmíněná v roce 956 v souvislosti s produkcí soli. V roce 1189 zažilo město prudký růst pod ochranou krále Jinřicha III. Lvího srdce. Sůl se prodávala především do Skandinávie, kde byla potřeba pro kladování obrovského množství ryb. Po několik století byl Lüneburg jedním z nejbohatších měst v Německu a užíval mnoha privilegií a prestiže. Stavěla se velkolepá stavení, měšťanské domy, opevnění s trojitými hradbami, ochranný příkop, stážní věže i městské brány. Až 18. a 19. století přinesly období úpadku, jako důsledku bojů o trůn, vojenských konfliktů a politických půtek. V roce 1866 byl Lüneburg anektován Pruským královstvím, pozbyl svých mnohých pokladů i opevnění. Další rozvoj město zažilo až ke konci 19. století, kdy se zde začala stavět lázeňská zařízení se slanovodními kůrami.

Odkazy:
Panoramatické obrázky
Brožura (anglicky, pdf, 4.2 MB)
Wikipedia (anglicky)