Lüneburger Heide

Babí léto jak z katalogu, přes den 25°C, zlaté slunce, vzduch začíná nenápadně vonět po podzimu. Letos jsme si ho ještě moc neužili a tak jsme vyrazili ven, do míst, kde jsme ještě nebyli. Asi šedesát kilometrů na jih od Hamburku začíná rezervace Lüneburger Heide - písky, vřesy, jalovce, pastviny, ovce, koně, a tak... Celá oblast vřesovišť vznikla někdy ve středověku, kdy tehdejší solivary v Lüneburgu kácely a kácely, aby měly, čím topit. Aspoň je dneska na co se dívat. Tu a tam se objeví kopeček, který většinou schovává hrobky z doby bronzové. Je to něco jako britské nebo bretaňské cairny, akorát že jsou schované pod nánosy písku a půdy.
První vycházku jsme začali u Undelohu. Směrem na severovýchod se nacházela jedna multicache, která nás příjemně provedla celkem liduprázdným vřesovištěm s naučnou stezkou. Po obědě jsme podnikli druhý výlet pár set metrů na jih. Tady už měla krajina výrazně osobitý charakter, také lidí jsme potkávali víc, dokonce i koně s kočáry (a s naloženými Helmuty). Druhý poklad se nám ale stále ukazoval asi dvěstě metrů od cesty. A protože jsme byli v rezervaci, nikam mimo pěšinu se nám nechtělo. Tak jsme cache vzdali a udělali si krásný asi pětikilometrový okruh.