Čarodějnice 2018

Čarodějnice

Zima lezavá, ještě že hromada dříví byla veliká jak menší barák.

Čarodějnice na Hradešíně

Čarodějnice na Hradešíně

Úderem sedmé hodiny olejem napuštěná hranice vzplála v celé své kráse a hloučky lidí kolem skryla oblaka dýmu. Tentokrát k ohni hrála i českobrodská kapela CZ - Celé znova. Pokecali jsme se sousedy, vypili pár sklenic piva a protože se do nás dávala zima, o půl jedenácté jsme se rozutekli domů. Nakonec tam nejdéle zůstala Alice spolu s dalšími dětmi. Domů dorazila v doprovodu Dendy Šárové až po půl dvanácté.

Čarodějnice

I letos se do pálení ohně namotali kolotočáři se Svatojiřskou poutí, ale během večera už moc kšeftů neudělali, lidi se bavili mezi sebou, případně stáli frontu na pivo, které ostudně brzy došlo, neboť prodavač podcenil žízeň příchozích. No, stejně pak začalo pršet, takže se obec rozprchla do chalup...
 

Čarodějnice

Do tří jsem byl s Alicí na taneční soutěži na Chodově. Mimochodem, v jejich kategorii tentokrát bylo asi šest družstev a Aliččin tým s Ukolébavkou získal stříbro. Důvod k oslavě. Doma jsme už moc času neměli, holkám chvíli zabraly přípravy a strojení za čarodějnice. Tentokrát se rozhodly i pro stříkání vlasů. Klárka jen pár pramenů, ale Alice byla za havraní paní. Uznali jsme, že jí černé vlasy nakonec docela slušely. Na hřišti už se tyčila obří hranice, na vršku s přivázanou ježibábou. "Má tátovy tepláky!", oznamuje nám hrdě Zuzka Šárová. A už hoří malá hranička na opékání buřtů. Alice je jí studené. My se radši jen zavlažujeme Svijanskou jedenáctkou. Zapaluje se velká hranice a během chvilky je vycpaná čarodějka v luftu. Sice je ještě světlo, ale rozdávají se čínské lampiony štěstí. Zapálit je v čerstvém větru je trochu náročnější, ale jde to. Některým. Klára Hanušová si na něj píše přání, že chce letos udělat maturitu, první dva ale končí v plamenech nebo na stromě. Až třetí se konečně ubírá někam vzhůru pryč, to už je ale chuděra celá psychicky zhroucená. Po setmění následuje druhá runda lampiónů, následovaná bouřkou a deštěm a tak končíme kvapíkem pod deštníky zpátky domů do chalupy.

Čarodějnice

Bohatá sněhová nadílka během zimních měsíců dokázala totálně zbourat střechu pódia na Hradešínském hřišti a tím pádem se postarala o dostatek vyschlého dřeva pro čarodějnickou hranici. Ta vyrostla do výšky asi tří metrů s nádhernou figurou zdobící vršek pagody. Holčičky si zmalovaly obličeje, navlékly se do ježibabích hadrů a před sedmou jsme vyrazili na hřiště. Před zapálením hranice proběhlo několik soutěží, aby si prckové mohli vyskákat a vyběhat sladkou odměnu, dospělí zatím na menším ohníčku opékali špekáčky a starali se o svůj pitný režim. Asi v osm hodin vzplálo první chvojí a od něj během několika okamžiků celá výplň hranice. Zároveň se nad lesem začaly sbírat černé mraky a skutečně, zanedlouo začalo pršet. Sice ne tolik, abychom se museli rozprchnout pod střechy, ale na dlouhé postávání to taky nebylo, nemluvě už vůbec o pokračování u ohníčku na zahradě. Před desátou jsem posbíral holky, Klárku někde u občerstvení s kamarádkami, Alici s rozpálenými tvářemi u hranice, do které házela s Aničkou Lánskou klacky, a podobně jako ostatní jsme čarodějnické juchání ukončili.

Čarodějnice

Na nebi se sbírala temná mračna a v dálce sem tam proletěl oblohou klikatý blesk. Přesto jsme se s nadějí v srdci a náležitě vystrojení, tedy jen holčičky, vydali před sedmou na hřiště, kde už čekala připravená obrovská hranice. I s opravdickou čarodějnicí na špičce. Ne jako loni, kdy tam visel plyšový medvěd se šátkem, z čehož má Alice dodnes malé traumátko. Deště se nám vyhnuly, vatra vzplála, děti si kolem ní trošičku zablbly, pak už se rozhořela menší hranice "na buřty", která ale sálala jak vysoká pec, veškeré opékací pruty byly na ten žár příliš krátké. Naslibovali jsme prckům, že si uděláme oheň na buřty u nás na zahradě, tak nás doslova odtáhli ze společného dění. Spolu s pár sousedy jsme u ohně vydrželi až do půl druhé, hormada ptačího zobu se výrazně zmenšila, ještě pár táboráčků a budeme mít čisto...

Čarodějnice

Dostali jsme hlášku, že jsou od sedmi na hřišti čarodějnice s ohněm. "Nic velkýho, takovej menší táborák pro děti", říkal Roman Hanuš. Ivča byla ještě zaseklá ve šňůrách lufťáků prchajících z Prahy na dlouhý víkend, tak jsem před sedmou sehnal holky a šli jsme. Alice už jako ježibaba vypadala, snad si někde dávala bahenní lázně. Sčuchli jsme se s Hanušovými a s novými sousedy Královými (bydlejí na konci ulice už od Vánoc, ale nějak jsme se míjeli) a společně došli na hřiště. O menším táboráku pro děti mám jiné představy. Na place trůnila hromada dřeva, na ní zhroucená figura baby jagy. Po zážehu se dlouho valil jen mocný dým, který si náramně užívaly děti, slzíce a udíce se v minimální viditelnosti. Jakmile největší zábava pominula, slovo dalo slovo a celá ulice, děti i dospělí, se přesunuli k nám na zahradu, kde jsme si udělali čarodějnický oheň pro sebe. S pivem, vínem, se špekáčky a později večer i s kytarou od sousedů.