Silvestr

aneb zimní radovánky na Lipně. Na čtyři dny jsme se ubytovali spolu s hromadou dalších známých v Černé v Pošumaví přímo na břehu lipenské přehrady. Suché mrazy, které nastoupily po Vánocích, proměnily hladiny rybníků v ledová zrcadla a my se moc tešili na brusle, které jsme nandavali každé odpoledne a jezdili až do soumraku. Také lyže jsme trochu potrápili na Kramolínských sjezdovkách, zbyl čas i na jednu prima kešku v Muckovských vápencových dolech. Na to večerní párty čtyřikrát po sobě, které vyvrcholili silvestrovskou oslavou. Není divu, že od Nového roku regenerujeme.

Vánoce

Štědrý den jsme tradičně zahájili v Radotíně. Cestou do Prahy začalo pršet, čekali jsme mokrou vycházku. Počasí se ale umoudřilo a na chvíli déšť ustal.
Letos jsme taky poprvé odlévali olovo. Romantické tavení nad plamenem svíčky se ukázalo jako neúčinné, plamen propanbutanový však službu vykonal spolehlivě. "Nejlíp" dopadla Ivča - jestli jsme si tvary jejího odlitku vyložili správně, bude dlouhou dobu pomáhat potřebným...
Na půlnoční se vypravila půlka naší ulice. Tři holky ze zdejších domácností zpívaly se souborem na kůru koledy, včetně naší Klárky. Finanční krize zřejmě sestouopila i na hradešínskou farnost. Jak byl loni kostel parádně osvětlený, tak se k němu letos se scházeli lidé za klopýtání ve svitu baterek. Sborové zpěvy pak velmi mile překvapily. Z potemnělého kostela jsme vrávorali za vydatného deště. Nikomu se naštěstí nic nestalo. Haleluja!

Jesličky

Po velké spoustě let se k nám dostaly jesličky po dědovi Kuchařovi, které Ivča vídala rok co rok u svých prarodičů a ke kterým má samozřejmě mocné citové pouto. A nejsou to jesle ledajaké. Tři patra pro figurky, lidé, zvířátka, dokonce i na velblouda se našlo místo.

Perníčky

Došlo na zdobení vánočních perníčků. Holky natěšené, šlehané bílky připravené. Že pak každá zvládla namalovat sotva pět kousků a zbytek visel na nás, s tím jsme víceméně počítali. Největší zábavou pak bylo barvení jazyků, na který potravinářské barvivo náramně chytalo...

Začíná školička

Začíná nám lyžařská sezóna. V Jizerkách napadlo a první termín lyžařské školičky padl na tuto neděli. Do Jablonce jsme ve třech vyjeli už v sobotu, abychom si trochu užili babičku s dědou. Odpolední vycházku po městě, při které jsme odlovili první dvě kešky z nové série jabloneckých kostelů, jsme protahovali a protahovali, dokud se na náměstí nerozsvítil vánoční strom.
Jak byla sobota slunečná a azurová, tak byla neděle zamračená, mrholivá a větrná. Přesto se družstva srdnatě postavila na svah. Alice tentokrát ve skupině Pejsků, Klárka spolu s Terkou v nejstarším oddíle Myšek. Teorii mi holky opakovaly už v autě: "Nesmíme sedět na nočníku, musíme strkat kolínka dopředu. na vleku si nesmíme sedat..." A dost mě potěšilo, když začaly jezdit jako by z lyží slezly teprve nedávno. Mé asistence téměř nebylo třeba.

Poetický sníh

Jugendsprache unplugged

Mnichov - "Gammelfleischparty" čili oslava zkaženého masa se pro letošní rok stala vítězným výrazem mluvy německé mládeže. Takto si němečtí teenageři dobírají sešlosti lidí starších třiceti let. Výsledky soutěže o nejlepších 15 slov německého dorostu dnes vyhlásilo nakladatelství Langenscheidt.

Slovo "Gammelfleisch" se podle AP stalo v Německu populární po aféře s prodejem masa do některých restaurací s kebabem (turecký pokrm). Objevovalo se totiž denně ve všech médiích.

Na druhém místě skončilo slovo "Computerbräune" (počítačové opálení). Mladí Němci tak nazývají pobledlé tváře kamarádů, kteří tráví celé dny před monitorem počítače.

Na třetí příčku se vyšplhal výraz "unterhopft sein" (být podchmelený). Ten dospívající Němec použije k vyjádření, že stále ještě není v podroušeném stavu a že má chuť na další rundu piva.

Mnichovský Langenscheidt podle DPA vyhlásil soutěž, aby zaznamenal "kreativitu, která prezentuje často jepičí život mluvy mládeže" a aby teenagerský slovník zdokumentoval. Asi 25.000 lidí pak na internetu zvolilo 30 nejpopulárnějších výrazů a z nich pak porota složená ze všech věkových skupin vybrala vítěze.

Německým slovem mladých číslo čtyři je označení pro paměťové USB médium "Datenzäpfchen" (datový čípek). Páté místo získalo "Stockente" (kachna divoká či možná kachní chodci s hůlkami), což je pojmenování lidí, kteří si oblíbili takzvaný Nordic Walking (sportovní "severskou chůzi" za pomoci speciálních hůlek, které zpomalují únavu).

Vítězná slova se pak spolu s dalšími asi 500 objeví v knize "Hä?? - Jugendsprache unplugged" (Ee? - Jazyk mladých bez servítek).

Společná

Není to zase tak ukrutně dávno, co seděla Monče na klíně Alice coby mimino. A teď to místo zaujal malý Maxík. Sešli jsme se i s dětmi v Přelouči a tak po nějaké době mohla opět vzniknout společná fotografie.

Mikuláš

Mikuláši, Mikuláši, sníh se ti do vousů snáší....
Letošní hradešínský mikulášský tým sestával jen z tradičních tří kusů, narozdíl od loňské hordy čertů a andělů, kteří se nám skoro do sednice nevešli. Holky v pozoru, oči navrch hlavy. "TAKHLE STRAŠNĚ se mi klepaly nohy!" říkala později Alice, a za její třas by se nemusel stydět ani Karel Gott.

Kláru si chtěl čert dokonce odnést. Byla hrůzou tuhá jak socha, když nakonec odešli, ukápla i nějaká ta slzička. Ale básničky zvládly holky na výbornou, naslibovaly Mikulášovi všechno na světě a za odměnu si odnesly sladkou odměnu.

Advent

Včera jsme s Královými vyráběli adventní věnce, dneska došlo na jejich instalaci. A aby toho nebylo málo, pílili jsme. Záměr byl popílit obludný cypřiš před chalupou, ale když jsme odřezali přízemní větve, začal se nám víc líbit a rozhodli jsme se ho tu nechat nějaký ten měsíc navíc. Zato stříbrný smrk za domem už to má spočítané. Teď je jeho špička zasazená před barákem do děravého pařezu, omotaná stodvaceti světýlkami a Vánoce můžou přijít...

Jarmark

Úvalská škola pořádala jarmark. Je to každoroční akce, kde se třídy předvádějí s nacvičeným programem a také prodávají vánočně laděné výtvory, co děti spáchaly ve škole s pomocí učitelek a ochotných rodičů. My přišli, viděli, zatleskali, koupili Klárčiny anděly, a z přecpané školy s úlevou vypadli. Klárka s Alicí se pak dohadovaly, co se jim na jarmarku líbilo. Nakonec to Klára uzavřela slovy: "A víš Ali, co bylo úplně nejlepčí? Ty perníčky zadaráč..."

První sněhulák

.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
Padalo den, padalo i v noci a tak se na zahradě nastřádalo kolem pěti čísel sněhu. Tak akorát na postavení sněhuláka. sněhové koule se moc válet nedaly, a tak jsme s holkama začali vršit hromadu a modelovat základ sněhulíka, z kterého se později vyklubala paní sněhuláková Matylda.

První sníh

První letošní sníh v Hradešíně začal padat někdy v noci na 22.11. Ráno se střídala chumelenice se sluníčkem, jako kdyby byl apríl a ne listopad. Se zazimováním zahrady minulý víkend jsme to stihli právě tak akorát, teď se můžeme věnovat přípravám na advent.

Doupě

Alice se rozhodla, že bude trénovat na houmlesáka a ustlala si v papírových bednách...

Velká Kunratická

75. ročník, moje čtvrtá účast na tomto děsivém běhu. Naštěstí bylo letos počasí jak malované, vůbec se to nedá srovnat s loňským marastem. Na druhou stranu jsem nějak nestihl potrénovat a projevilo se to samozřejmě jak na výkonu, tak na velmi nepříjemných pocitech během závodu.

Humory

K: "Dám vám hádanku. Myslím si bohatství. Co je to?"

T+A: ???

K: "No příroda!"

T: "Aha, já myslel poklady, peníze a tak."
K:"To taky... A kdo vymyslel peníze před lidma?"
A:"No přece Ježíš!!!"

Hintertux

Po sedmi letech opět parádní lyžování. Ne že by od posledního lyžařského výletu do Alp stálo všechno za starou bačkoru, zkrátka jsem nazouval jen běžky. Ale co začaly holky chodit do školičky, pořešil jsem v jarních slevách novou výbavu a teď na firemní akci na rakouském Hintertuxu otestoval. Vše dopadlo skvěle, lyžování výborné, počasí přímo kýčovité, lyže točí, boty parádně drží, wunderbar zahájení zimní sezóny.

Banát

Každoroční podzimní vandr jsme tentokrát podnikli o něco dále, než na sousedním Slovensku. Vypravili jsme se do rumunského Banátu - oblasti krajanských vesnic, kopcovitých pastvin, salaší a zlátnoucích bučin. Více na jdemeven.cz.

Drakiáda II

Po pracovní sobotě (pro změnu jsme opět sázeli stromy) jsme si v neděli vyrazili jen tak do Janovického lesa. Klára potřebuje do školy nasbírat nějaké šišky na výzdobu a třeba najdeme nějakou houbu. Pomalu jsme se propletli mlázím až k Mukařovksým rybníkům, také známé jako rybníky ŽOS podle župní obce sokolské. Odpolední sluníčko prozařovalo dubovým listím, kochali jsme se nádherným koutem přírody. Houby nikde, šišek jsme brzy měli plné košíčky, tak jsme se přesunuli na kopec mezi Doubravčicemi a Masojedy. Na strništích tam příjemně foukalo, my rozbalili draky a začali pouštět. Bohužel se vítr po dvaceti minutách odebral na nějaké jiné pole a naši draci jen polehávali. Nicméně jsme vyzkoušeli dobrý plac, až zase začne vát.

Drakiáda v Mladé

Zajeli jsme si s holkama na nedělní poledne do Milovic na letiště Mladá, kde jeden z našich nejlepších powerkiterů hodlal předvádět své modely a taky závody na buginách. Plány jsou jedna věc, počasí druhá. Mírný vánek stačil akorát na ty nejnafoukanější padáky, ostatní neměli šanci. Včetně Alice s Klárou, které se snažily do vzduchu vynést své dráčky. To se jim dařilo jen když zasprintovaly po ranveji, pak následoval nevyhnutelný střemhlavý pád. Tak příště.

Sklízíme

GC na Monínci

Letošní podzimní Monínec se nesl téměř v komorním tónu, alespoň co do počtu lidí. Tři kusy dospělé a pět mláďat. Navzdory ponuré předpovědi se počasí vydařilo a my si mohli vychutnávat podzimně vybarvenou přírodu. Narvali jsme holky do kufru a poodjeli do Sedlece, kde jsme na židovském hřbitově odlovili první kešku. V Nadějkově jsme pak zahájili delší procházku po Nadějkovské naučné stezce a z informačních tabulí sosali údaje pro finální souřadnice pěkné multinky. Sem tam pěkné výhledy, překvapilo nás, když jsme v dálce identifikovali kouřící věže Temelína a za nimi na obzoru Šumavské kopce. Hned po večeři jsme všechny nahnali do roztopené sauny. Vnitřní bazének prázdný, museli jsme v prostěradlech vybíhat do bazénu na stráni, což všechny děti považovaly za náramný podnik. Ještě že s námi nebyly žádné matky, zcela jistě by z tohoto dobrodružství sešlo.
Neděle byla ještě výstavnější než sobota, víceméně v klidu jsme pojížděli po okolí a lovili poklady a kochali se. Jedna z kešek nás zavedla na "Samotu u lesa", k chalupě, kde bydlel děda Komárek. Z dálky s přimhouřenýma očima by se snad dalo hádat, jakmile jsme však nahlédli blíž na sterilní zápraží, kouzlo filmové chaloupky nebylo nikde k nalezení. Monínský víkend jsme zakončili čertovskou pohádkou na poslední kešce Vrškameni u Petrovic a rozjeli se za maminkami, k velké radosti našich děvčátek...

Consummatum est

čili dokonáno jest, všechny sazenice jsou v hlíně. Dokonce i s okrasnými stromy, pro které jsme dneska odpoledne jeli společeně s rodiči z Přelouče. Přijeli s vozíkem za autem, jedině tam se třímetroví obříci vešli. V kufru Oktávky se schovávalo další překvapení - dýně, co jsme si v Raškovicích nechali na kompostu vypěstovat. Počítali jsme tak s pěti rozumně velikými kousky, teď máme před domem naskládno dvakrát tolik a to ještě rozdali do Podlažic. To bude helloween...

Velký voči, Bédo Trávníčku!

Je čas sázení, návrh zahrady zatím ležel ladem, tak se vydáváme do školky u Kostelce. Seznam máme, počítám s tím, že koupíme pár základních stromů a pojedeme. Ovšem ze stromů se nám do auta vejde jen habr, zbytek jsou velikáni tak na vozík za auto a budeme je muset pořešit jindy. A tak se nám otevírá prostor pro keře. Vlastními silami jsme schopni najít jen něco málo a tak prosíme o pomoc místní paní. A začíná smršť: "Lísky? devět? Jó tak tamhle, chyteje... Trnka? Cože?? Pojďte se podívat, dyť jsou hnusný, že jo? Dneska se to sází jen k silnicím. Co kdybychom místo nich dali arónii a zimolez kamčatský? Aspoň budete mít něco na mlsání. Čtyři kaliny? A co byste řekli, kdybychom to namíchali.... Máte v tom zmatek? Tak si to naskládejte na vozíčky, já přinesu fixu a popíšeme si to..." Musíme zapojit i holky, protože se už obsazujeme třetí vozík. "Ovocné stromky? Přijďte osmnáctého, to tady zase budu já, tak to spolu proberem", jsou slova na rozloučenou od úžasné obsluhy zdejší školky.
Těžší to bylo na zahradě v Hradešíně. Rozsadit keře a stromky, kde by podle plánu měly být, byla jedna věc. Ale kopání, sázení, míchání hlíny, stěhování kompostu šlo tak zoufale pomalu i přes to, že ze mě cákal pot. Třináctou sazenici pěchuju už za naprosté tmy. Ve frontě stále čeká dalších sedmadvacet....