Vinný večer na Hradešíně

Po delší odmlce jsme se rozhodli u nás udělat vinný večer. Zaměřili jsme se na oblast Burgundska, konkrétně na rulandské odrůdy červené a bílé. Sešli jsme se v krásném počtu patnácti lidí, Quip z toho měl velkou radost, ale choval se naprosto dokonale. Téma na dobroty bylo velmi prosté - sýr a olivy, přesto se sešlo i několik masitých pochoutek, zejména Robertův boeuf bourgignon byl zážitek nevšední. Pozotvíraných lahví bylo velké množství, každý dostal bodovací lístek, abychom taky nakonec věděli, co stálo za to. Kvalita se postupně zvyšovala, nakonec jsme byli svědky souboje dvou modrých ruland - novozélandského Saint Clair Pioneer Bull Block 5 2009 a burgundského Faiveley Mercurey Clos Des Myglands 2011. S odstupem se dá říct, že to skončilo plichtou, tato dvě červená vína nad ostatními výrazně čněla a hodnotitelé byli rovnoměrně rozděleni na obě strany.

Za vínem na Moravu

Sousedé nám nabídli, abychom jeli na zájezd do sklípku někam na Moravě. Obec organizovala takovou akci už přinejmenším dvakrát. Letos to sice není pod záštitou úřadu, ale lidem se to asi líbilo a tak dali dohromady autobus a podařilo se jim ho i naplnit. Ve sklípku už jsme dlouho nebyli a tak jsme na pozvání rádi kývli.
V sobotu po desáté vyrážíme od úřadu směr Starý Poddvorov, do vinařské podoblasti Slovácko. Karosa bez tlumičů vydržela nápor panelové D1 jen k Brnu. Tam při jednom obzvláště vypečeném rázu pukla spojka na hadici k brzdám, ty se sevřely a my zůstali stát na krajnici. Jinak všemocná izolepa na spojení hadice nestačila. Naštěstí se podařilo najít místního servisáka, který dorazil i s náhradní spojkou a my mohli pokračovat dál. Cesta do Starého Poddvorova nám tak trvala bezmála sedm hodin. Doba dostatečně dlouhá na to, aby se někteří z mladších ročníků stihli dostatečně občerstvit už v autobuse. Ti pobyt ve sklípku zahájili odpočinkem na palandách. My čerství jsme sestoupili do klenutých sklípků, kde už na nás čekala prdelačka, jitrnice s jelity a další laskominy, k tomu na rozjezd burčák a ve džbáncích Neuburské a Portugal. Velmi milý pan domácí, vinař Karel Svoboda nás pak vzal do chladných sklepů k sudům, kde jsme podnikli dlouhou poznávací jízdu napříč jeho šestatřiceti odrůdami bílých a červených vín. Hodně lidí se zastavilo u samoobslužných tanků s růžovým vínem. Bylo sladší, tři rúzné druhy, asi se moc dobře pilo. Nechali jsme tam velký zásek. My vyznavači sušších vín jsme opakovaně koštovali to, co nás zaujalo. V bílém Rulanda, v červeném měl Karel spoustu ňaminek. Dával nám koštnout i ještě nehotového letošního Dunaje, ale i přes perlení bylo znát, že letošní ročník bude výjimečný. Mimochodem to tvrdí i pan vinař, že takovou kvalitu (a současně objemy) ještě v životě nezažil. V repertoáru toho má spoustu. Ochutnali jsme i odrůdy, o kterých jsem doposud ani neslyšel a které u nás ani nejsou vedené v registru odrůd vinných rév jako Chorvat Muller, Agni, Dunaj, Nitra... V archivním sklípku jsme pak poprvé viděli skladovat víno také v PET lahvích. "Však temu se nemože nic stát, tož pojďme nějakó zkusit", zareagoval na náš údiv Karel. Už nevím, co to bylo, jen že to tam leží od roku 1994. Víno sice nenabylo velikosti, ale zkažené taky nebylo. Asi to fakt funguje.
Velmi nás překvapila cena, za kterou jsme si mohli víno koupit. Čtyřicet korun za litr je luxusní, zejména když má většinu vín přívlastkových, mezi nimi i takové skvosty jako Dunaj výběr z bobulí. Karel nelahvuje, takže jsme si v neděli po snídani nechali stáčet do petek. My vzali dva litry bílé Rulandy a dva litry červené Nitry.
A prý ať přijedem na jaře, že to bude mít spoustu letošního výtečného ročníku...

Řecký večer

Netradičně v pondělí jsme se sešli u Müllerů v Hodkovičkách, abychom společně strávili letní večer v duchu řeckých zahradních slavností. Na stole vybrané pochoutky, na sudu roste počet vín s každým novým příchozím, z pod schodů se linou tóny řeckých skladeb. Před desátou přichází na řadu kvíz, kde totálně propadáme, Ivča si dokonce odnáší putovního oslíka za minimální dosažený počet bodů. Správné odpovědi a spoustu dalších věcí rozebíráme za potahování z výborných chorvatských doutníků, dokud se čas nenavrší. Koneckonců, je přeci jen pondělí a ráno nám nikdo vstávání do práce neodpustí.

Adventní večer

Páteční soumrak u kostela Sv. Jiří byl velice ponurý a vnukl mi nápad na strašidelné téma krátké bojovky pro děti, až v sobotu přijedou na Adventní tematický večer. První brečela hrůzou Janička Šimánková, u kostelní zdi pak i Majda Kotků. Zřejmě to mělo náboj...

Zatímco jsme se my dospělí zahřívali svařákem, děti se odreagovávali tvořením figurek z vizovického těsta. Z jeho přípravy máme ještě dneska namožené prsty. Adventně laděný znalostní kvíz potrápil mozkové závity, ale každý si víceméně mohl hodit kostkou. Průměrné skóre bylo asi tři body z deseti. Kulinářským tématem byla staročeská kuchyně a na stole se sešly klasické polévky, škvarkové placky, kachna se zelím.... výsledkem byla narvaná bříška, která jsme museli uplácet pestrým výběrem vín.

Ryzlinková smršť

Tak vypadal německý tematický vinný večer, na který se u nás sešlo dvanáct lidí. Na rozdíl od předchozích večerů, kde se zpravidla schází výběr vín červených, objevila se celá řada bílých, převážně ryzlinků. K tomu několik německých specialit, od eintopfu počínaje, přes bratwursty, kartofelsaláty až k báječnému käsekuchen. Znalostní kvíz se setkal s úspěchem, možná proto, že se odpovědi předem naučit téměř nedaly. Dál už jen spousta tlachání a plánování akcí v tomhle roce, dokud nás raní ptačí štěbetání nezahnalo do peřin.