Medůzárium

Když jsme přemýšleli, co za akci bychom mohli uskutečnit na Ivčiny narozeniny, dostala Alice nápad, že bychom se mohli jet podívat na nově otevřené medůzárium na pankráckých Arkádách. Nějak nás nenapadlo, že na sobotní odpoledne si sem naplánuje cestu asi půlka Prahy. Od vchodu do areálu se táhla asi stometrová fronta. Zařadili jsme se a čekali. A čekali. A čekali. Na střídačku jsme se chodili ohřát do obchoďáku, venku se zrovna dost ochladilo a my nebyli do zimy vybavení. Po dobré hodině a třičtvrtě jsme se konečně dostali k pokladně a vstoupili do ztemnělých chodeb medůzária. V kulatých akváriích se vznášely různé druhy medůz, vše pěkně nasvícené a popsané. Medůzy bílé, barevné, malé i větší, neškodné i žahavé. Líbilo se. Video z medůzária zde.

Vánoční sleziny

Letos na Hod Boží v Přelouči a na Štěpána na Hradešíně.

Vánoce 2019

Tradičně jsme se o desáté sešli na silnici a pomalu se vydali kolem hřbitova do lesa k našemu oblíbenému stromku. V batohu ozdoby z mrkví, jablek a taky pár lojových koulí, ať si na své přijdou i ptáčci. Cesty, co byly ještě o víkendu rozblácené, trochu oschly, takže jsme došli tam i zpět v poměrně slušném stavu. Po lehkém obědě jsme zapálili ořechové lodičky a vesele plkali nad pekáčkem s flotilou. Když dohořel poslední Aliččin člun, nastrouhali jsme vosk a zkoušeli, co koho čeká. Mě se letos dařily jen placaté motýle, ale jeden z nich se podobal andělovi, což je prý příslib nečekaných tělesných rozkoší. Třeba mě přestanou bolet paty, to by byla rozkoš! Večeře se zase obešla bez kapra, byť polévka byla rybí ze zamražených hlav, co nám během roku nachytal Martin. Od něho jsme dostali i pořádnou porci norské tresky. Holky si na talíř daly osvědčeného lososa. Kolední část před rozbalováním dárků letos oživila rytmická sekce, Alice s dřívky a Ivča s rumbakoulí, kterou dostala příhodně k svátku. Koledy s brazilským nábojem...
Letos se opět konala na Hradešíně štědrovečerní mše s novým panem farářem, a to v příhodných deset hodin večer. Holky s nesmrtelnou paní Hýskovou nacvičily několik koled a písní. Mše byla taková klasická, čtení z bible, modlení, vstát, sednout, Narodil se Kristus pán, hostie pro hladové a najednou bylo půl dvanácté a Štědrý večer dospěl k závěru. Vydařil se. 

Alice na operaci

Pan doktor Frei v CPM potvrdil návrh, aby se Aliččin problém s kolenem řešil operací a tak ji Ivča v pátek 19. července ráno odvezla do Rehabilitační nemocnice v Berouně, kde operace proběhla. Já se tam dostal až odpoledne, Alici z kolena trčely hadice z drénů, hrozdně ji to bolelo a byla v nevalné náladě. To jsme se jí moc nedivili. Ale když jsme přijeli v sobotu po deváté, drény už byly fuč a cítila se mnohem líp, což sliboval doktor i sestřičky. Teď klid, ledovat, nohu nahoru a za deset dní hurá na rehabilitace.

Oslavy narozenin mamky v Jablonci

Zatímco na loňské oslavy mamčiných, Adélčin a Terčin narozenin jsme do Jablonce přijeli s teplými bundami a deštníky, letos jsme se vybavili plavkami a ručníky. Grilovačka se tedy vydařila se vším všudy.

Oslavy narozenin na Hradešíně II.

První květnová sobota byl snad jediný termín, kdy jsme se byli schopni domluvit na jarní oslavy narozenin. Tento rok probíhají u nás na Hradešíně. Brácha dovalil s Jitkou a rodiči, Adélka zůstala doma a šprtá na maturitu. Z Průhonic dorazili všichni Kašperkovi a smršť gratulací mohla začít...

Alice má narozeniny

Ve středu jsme oslavili Aliččiny narozeniny, v sobotu najela Marcelína s mládeží, v neděli podnikla zatím svou nejdelší cestu autem mamka z Přelouče, a tak jsme se sešli komplet.

Na běžkách v Jizerkách

Holky překvapivě ani moc neprotestovaly, když jsem navrhl, že bychom si mohli udělat pohodový běžkařský výlet a pak odpoledne zaskočit na návštěvu k jablonecké babičce. Autobusem jsme se vyvezli od Jablonexu do Bedřichova. Všude haldy sněhu, mráz na stromech vykouzlil jiskřivé rampouchy, modrá obloha, slunce, podmínky byly ideální. Lyže jsme nazuli až na Královce a na pláních se zase trochu zacvičili. Bylo znát, že holky loni ani jednou nevyjely. Občerstvení na Slovance otevřené nebylo, takže jsme museli popojet až do Horního Maxova k Toníčkovi. Měli jsme štěstí, u jednoho stolu čekala tři místa právě na nás, jinak bylo vše obsazené. Nacpaní smažákem jsme se vydali dál. Bohužel Alici začala hodně bolet kolena, jen se vlekla. Tobogán jsme raději sestoupali bez lyží, drželi jsme s Alicí basu. Dál z Jindřichova k jabloneckým sádkám už to zase šlo téměř bez plužení. Problémy s koleny jsou mrzuté, nějak si nedokážu představit, že by měla Alice na sjezdovkách v Alpách celý den pérovat. Ani ona ne, dva dny po Jizerkách mi v kalendáři pozvánku do Alp odmítla...

Rodinná setkání na Boží hod a na Štěpána

Pečeme cukroví

Příbuzní z Východních Čech se sjeli do Hradešína, abychom společnými silami nadělali nějaké základní cukroví. Já si vzal na starost pitný program, který je mi mnohem bližší. S pomocí vína, aperol spritzu a bublinek se vše zdařilo, došlo i na hry a večer pak na tombolu dárků v ceně maximálně do třiceti korun českých.

Pozdní dušičky v Přelouči

Před obědem jsme zašli zažehnout svíčky do přeloučského kolumbária a na hřbitov. Svérázným počinem bylo oprašování hrobu “Hurychovi a Kuchařovi”, který na své nájemce zatím čeká. Světlo jsme na něm nezapálili.

Během siesty se rozproudila žhavá debata na téma výchova, poslušnost, odmlouvání apod. O vyvrcholení se postarala rozparáděná Klára: “Taky vám furt nepředhazuju vaše chyby. A ŽE JICH NENÍ MÁLO!!!”

Jarní oslavy v Průhonicích

Hosting letošních rodinných akcí připadl na Průhonice a v sobotu před polednem jsme se u Kašperků sešli v kompletní sestavě. Počasí letos přálo,  na sluníčku jsme se i potili. Hostina byla jak má být, přibral jsem asi tři kila.

Alice a její 15. narozeniny

Už večer holky přemýšlely, jak a čím Alici ráno překvapit. Balónky už byly, apríl taky... pak ale dostaly nápad, aby se k probuzení přidal i Michal. Klára se s ním pěkně na tajňačku domluvila, že se před školním autobusem zastaví. Ještě v noci Ivča dohlédla na to, aby se Alice oblékla do pyžama a ráno ve třičtvrtě na šest jsme budili se svíčkami zapíchnutými do tvarohového koláčku. Překvapení vyšlo. Klasickou oslavu a dárky jsme ale nechali až na večer po práci. Horší to bylo s ozdobením dortu. Číslice se nedostávaly. "Pětku nemáme, ale sedmnáct tam je!", spokojeně hlásila Klára, když se probírala krabicí s dortovými svíčkami. Nakonec se Marlenka ježila patnácti dortovkami a všechno dobře dopadlo.

Bruslení v Jablonci

Týden mrzlo až praštělo, všechny rybníky zamrzly, i jablonecká přehrada. Tak jsme využili situace, jeli se podívat na babičku s dědou a odpoledne na přehradě nazuli brusle. Led nebyl zrovna jako zrcadlo, právě naopak, samý hrbol a tak naše první kroky byly dost neohrabané a legrační. Jakmile jsme se ale rozjeli, nerovnosti ztratily na síle a my se příjemně svezli kolem celé přehrady dvakrát dokola.
Video z bruslení je na https://youtu.be/wk0hcDiVNCc