Sturmtief Britta

Tak jsme chtěli ukázat rodičům naši oblíbenou pláž u Heligenhafenu. Kromě silného vichru nás čekalo i překvapení na pláži. Ta totiž vypadala úplně jinak než před čtrnácti dny, kdy jsme tam zajeli s Kotkovými. Zřejmě jsme trochu zapomněli na bouři Brittu, která se minulý týden přehnala podél pobřeží Německa, zvedla vody jak Severního moře, Baltu, tak i stav Labe v Hamburku. "Louže" vody na pláži, o které jsme si mysleli, že musí být napršená, očividně dešťová nebyla a navíc se zvětšila do rozměrů menšího jezera. Břehy omývaly kalné vlny, ne sice ukrutně velké, ale přesto největší, jaké jsme kdy u Baltu viděli. Ale to "nejlepší" nás ještě čekalo. Duny byly mořem ukousané dobré dva metry. Bouře, která dokázala na Baltu potopit švédskou kontejnerovou loď, ukázala svoji sílu i tady. Písek z pláže byl i na druhé straně dun a zavalil tam silničku k domům Graswarderu v ptačí rezervaci. V marině vichr vodu vzedmul téměř dva metry nad normál, takže z 50cm zatopila i níže položené domky na břehu. Podle výpovědí lidí v novinách jen málokdo takovou bouři pamatuje.

Heiligenhafen - první podzimní den

Touha vyrazit si ještě jednou k moři nás společně s Rožkovými vytáhla k Baltu, do našeho oblíbeného Heiligenhafenu. Jihovýchodní vítr vál jak teplý fén, takže se dalo koupat, i když teplota vody byla trochu nižší než ideální. S chlapíčky jsme postavili parádní pískovou dráhu pro závody kuliček a pak rozbalili draky. Vlastně to byla premiéra s naším drakem - křídlem, který jsme pořídili v červnu a ještě ho nevyzkoušeli. A zjistili jsme, že je to ohne sranda, drak je citlivý na sebemenší změnu větru nebo pohyb rukou, pořád se nám kroutil a motal šňůry. A o sto metrů dál si dva drakaři náramně užívali se svými křídly. Zřejmě to chce cvičit, cvičit, cvičit...

Drakiáda v Heiligenhafenu

Kdo nebyl u Baltu, jako by nikdy nebyl v severním Německu ;o) A tak jsme i s Kašperkama vyjeli na naše oblíbené místo u Heiligenhafenu. Ve městě jsme narazli na krámek, kde kromě jiného měli i různé draky a tak jsme dva pořídili, že to na pláži pořádně "rozbalíme". Kašperkovic motýl se hned krásně vznesl a navíc se i ve vzduchu udržel. Zato náš klasik byl tak trochu přízemní. Ať jsme se s ním po pláži honili sem a tam, ať jsme ho vyvažovali víc nahoru nebo víc dolu, ať jsme mu ocas zatěžovali, jen se zazmítal, provázek zašmodrchal a ulehl. Navíc svým nekonečným klauním šklebem pokoušel mou trpělivost až za hranice snesitelnosti, tak jsem ho raději smotal a schoval pod deku. Třeba mu ještě někdy dáme druhou šanci.
Abychom netrpěli nedostatkem vzrušení a akce, vyzval mě drahý Herr Kašperek ke koupeli. Poslední ledové kry tam roztály snad teprve před týdnem, i rackové cvakali zubama a naše loňské plavání v plese pod Zugspitze bylo ve srovnání s Baltem rochněním v termálním pramenu. Na rozmýšlení po pás ve vodě nebylo dost času, z nohou se vytrácel cit a už bychom se zpátky na břeh nikdy nemuseli vybelhat. Takže do vody, pod vodu, pár tempíček, hlavně dýchat a co chvíli si mocným úderem do hrudi nahodit stávkující srdce. A co nejrychleji pryč. Dokázali jsme to! Ale Venclovský ze mě asi nikdy nebude...