Kdo nebyl u Baltu, jako by nikdy nebyl v severním Německu ;o) A tak jsme i s Kašperkama vyjeli na naše oblíbené místo u Heiligenhafenu. Ve městě jsme narazli na krámek, kde kromě jiného měli i různé draky a tak jsme dva pořídili, že to na pláži pořádně "rozbalíme". Kašperkovic motýl se hned krásně vznesl a navíc se i ve vzduchu udržel. Zato náš klasik byl tak trochu přízemní. 
Ať jsme se s ním po pláži honili sem a tam, ať jsme ho vyvažovali víc nahoru nebo víc dolu, ať jsme mu ocas zatěžovali, jen se zazmítal, provázek zašmodrchal a ulehl. Navíc svým nekonečným klauním šklebem pokoušel mou trpělivost až za hranice snesitelnosti, tak jsem ho raději smotal a schoval pod deku. Třeba mu ještě někdy dáme druhou šanci.Abychom netrpěli nedostatkem vzrušení a akce, vyzval mě drahý Herr Kašperek ke koupeli. Poslední ledové kry tam roztály snad teprve před týdnem, i rackové cvakali zubama a naše loňské plavání v plese pod Zugspitze bylo ve srovnání s Baltem rochněním v termálním pramenu. Na rozmýšlení po pás ve vodě nebylo dost času, z nohou se vytrácel cit a už bychom se zpátky na břeh nikdy nemuseli vybelhat. Takže do vody, pod vodu, pár tempíček, hlavně dýchat a co chvíli si mocným úderem do hrudi nahodit stávkující srdce. A co nejrychleji pryč. Dokázali jsme to! Ale Venclovský ze mě asi nikdy nebude...
Žádné komentáře:
Okomentovat