Otto Schokoll Höhenweg

Naším dnešním cílem poznávání okolí byla část chráněné oblasti Wittenbergen Heide. Konkrétně pobřežní cesta od konce ulice Rissen Ufer k přístavu Schnalles a zpátky po vyhlídkové cestě (Höhenweg) Otta Schokolla.
Opět nás trochu zarazily davy Němců, co se vydali na procházku, podobně jako my. Ale už si začínáme zvykat, že na pusté místo tady člověk jen sotva narazí. Místní jsou zkrátka výletníci tělem i duší.
Týden mrazů je znát i na Labi, které je plné ledových ker. Mnohé klidnější kanály jsou zamrzlé úplně. Přijeli jsme během přílivu. Proud hnal ledové masy poměrně svižně směrem od moře a na břehu, kde se do sebe hormady ledu klínily, zkoušeli výdrž svých kotníků mnozí šílenci, včetně nás.
Celkem nás překvapilo, jak se příliv a odliv projevuje i tady v Hamburku. Když jsme se asi po dvou hodinách vrátili zpátky na malou pláž u majáku, bylo ledové pole, kde jsme se předtím vesele procházeli, téměř pod vodou.
Dnešní počasí sice nebylo nejlepší, ale na druhou stranu udělala zatažená obloha a silný opar skvěle severskou atmosféru k zamrzlému Labi. Určitě tady nejsme naposledy, pod ledem prý je slibná pláž s jemným pískem a nahoře na kopci se někde uprostřed lesa skrývají velké písčité duny.
Více informací: zde

Bobří rezervace

Mrzne, ale jinak je den jak malovaný. Vyrážíme proto poznávat širší okolí Hamburku. Ještě jsme se pořádně nebyli podívat kolem Labe, tak jsme se nasměrovali na Launeburg a Schnakenbek, na 574. kilometr německého toku, kde vysoko nad řeku (až 80 metrů) stoupají břehy Hohes Elbufer.
V chráněných zátokách mimo hlavní proud se začíná dařit bobrům. Podél Labe se začali objevovat, množit a stěhovat celé minulé století, ale až po roce 2000 se usídlili i v okolí Sandkrugu. V říjnu 2004 tady vznikla rezervace s naučnou bobří stezkou.
Bobry jsme nezahlédli, ani jejich doupata, jen některé popadané stromy od nich měly ohlodanou kůru. Zato jsme si užili šífů, co si razily cestu zamrzajícím Labem směrem do Hamburku, hejn kachen, co s hlasitým kejháním létaly ve formacích sem a tam, a vůbec, nádherného lednového odpoledne.

Barolo Brunate-Le Coste 2000

Jako dárek od jednoho obchodního partnera se mi v domácí vinotéce objevil po delší době skutečný klenot, piedmonské Barolo z vinic Le Coste. Protože "sklípek" v kuchyni nad lednicí není zdaleka ideální, a protože jsem hořel až nemístnou zvědavostí, víno jsme otevřeli. I přesto, že by se s klidem mohlo nechat ležet dalších deset let. I když, ono by se taky mohlo rozbít a to by byla skutečně velká škoda.
Škálu vůní, které dovedou hlavu provonět skrz naskrz, ani tóny chutí, které se na patře dlooooouuuze probouzejí k životu, nebudu popisovat. O to už se mnohem lépe a fundovaněji postarali jiní. Je to víno s velkou strukturou, plné a robustní. Granátová barva s rubínovými podtóny. Nápadná vůně s nádechem vanilky, koření a růží. Chuť je plná, suchá a sametová, s velmi dlouhým závěrem na patře. Další informace o oblasti, odrudě a vinicích jsou zde a zde.

Česká školka

Dlouho jsme hledali, jestli je v Hamburku nějaký spolek Čechů nebo česky mluvících lidí. Internet nevracel žádná rozumná vodítka. Až velikou oklikou se k nám dostala informace přes známou pošťačku, ketrá byla v Berlíně na konzulátu a tam dostala kontakt na volné sdružení něměckých Čechů a českých Němců a jejich dětí, kteří dvakrát do měsíce organizují českou školku. Školka představuje asi dvě hodiny, kdy jsou děti pohromadě s čekými učitelkami a rodiče mají volno. A jdou společně do kavárny, nebo po svých.
Přihlásili jsme jak Kláru tak Alici, byť je školka oficiálně až od tří let. Alice měla velký den, protože byla ve "školce" poprvé. Klára by měla být otrkaná, ale právě ona si ještě před začátkem pobrečela, že tam nechce. Příslib Happy Mealu a neokoukané hračky zaujaly obě dvě natolik, že našemu odchodu nevěnovaly pražádnou pozornost.
Kavárnou zněla čeština i němčina, protože řada lidí z téhle party se v němčině cítí přeci jen pevněji v kramflecích. Náš případ, že jsme tady vlastně jen na skok, se zdá být výjimečný. Ostatní tady žijí už roky, žení se, vdávají, rodí děti, a chytají německý přízvuk. Ale je to prima a holky byly nadšené, že tady taky někdo jiný mluví "normálně".

Chateldon Reserva 1999

Cabernet Sauvignon, oblast Penedes, Španělsko. Po nějaké době zase španělské víno, tentokrát nikoliv tradiční Tempranillo, ale solidní Cabernet, oceněný zlatou mj. na International Wine and Spirit Competition.

Vzhled - jiskrné, mahagonové barvy s tóny červené a hnědé
Vůně - intenzivní buket s nádechem vanilky a pepře připomíná, že víno zrálo v dubových sudech. Nepřebíjí však charakteristickou vůni cabernetu, naopak s ní vytváří velmi příjemné aroma.
Chuť - extraktivní a poměrně dlouhé, trochu sametovější díky čtrnáctiměsíčnímu vyzráváni v sudech a poté dvouletém zrání v lahvích. Velmi pitelné.

Dudlíky

Nastává rok, kdy by Alice měla začít chodit do školky a tak se loučíme s dudlíky. Dneska jsme je slavnostně, i když s malým podfukem, darovali rybím miminkám. Chudák Ali si v tu chvíli vůbec neuvědomila, že už je večer nenajde. A je to tady. Z dětského pokoje se teď místo spaní ozývá nářek: "Byby maj, Ali nemá..." a pořád dokola.

Už víc jak týden tady nikdo neviděl slunce. A sníh je nenávratně pryč. Stále jen sychravo a temno, co se pomalu vtírá i do našich nálad...