Vyřazení z úvalské ZŠ

Došlo i na Alici a ve čtvrtek 14.6. se v Úvalech konalo slavnostní vyřazení deváťáků. Proslovy, videa, emoce. Tradiční opíjení v lese za školou se nekonalo. Třídní si své ovečky stáhla do pergoly na školním dvoře a tam se všichni "dobře" bavili. Bez Alice, ta vzala roha záhy...

Vyřazení

Už řadu týdnů Klára mluví o tom, jak ve škole pořád probírají Vyřazení, až jsem si začal představovat něco velkolepého. A když došlo na věc, postavili se do dvojřadu, třídní Šetková dala řeč, vyhlásila nejlepší žáky, ti naopak poděkovali přítomným učitelkám a kantorům a šlus. Vlastně ještě pohovořili někteří učitelé a pak jejich spolužák Filip spustil mediální prezentaci typu "Takoví jsme byli" poskládanou z fotek během školních let. Při tónech Nesnáším loučení od Michala Davida leckterá děvčata a ženy uronily slzu. Tradičně prý po vyřazení následuje dýchánek žáků  v lese Na vinici za školou. Klára tam nemohla chybět. Přestože stokrát odkývala, že se alkoholu nedotkne, když pro ni Ivča dojela, byla velmi rozjařená. "Jen jsem si trochu lízla. Nejdřív vodky, pak vína a ještě koly s rumem...."

Školní sraz

Po dvaadvaceti letech podala spolužačka Martina Henzlová hrdinský výkon, sehnala dohromady kontakty snad na všechny spolužáky z našeho ročníku ČVUT a zorganizovala sraz v Dočkalově mlýně u Havlíčkova Brodu. Sešlo se nás poctivých pětačtyřicet a bylo to velmi příjemné setkání.

Vysvědčení 2015

Oba týmy vybojovaly na vysvědčení vyznamenání. Tak jsme ji připravili malé překvapení, tajný výlet do středověké krčmy v Dětenicích. V úterý tam od sedmé večer probíhá program - tanečnice, hudba, souboje, popravy, vymýtání ďábla....  Vřeštění šílené čarodějnice nám porcovalo ušní bubínky, Alici se to ze začátku dokonce lautr nic nelíbilo a své zpruzení si nenechávala pro sebe. Jakmile si ale nacpala bříško, spokojeně vzala hubaté šenkýřky a celý ansámbl na milost.

Literární koutek

"Našel bych si Ptáka
jako Robinson
a měl bych se zkrátka
krásně jako on",
biflovala se Alice zmateně básničku Pavla Šruta.
"To je vod Vrchlabskýho?", dovršila Klára nedělní chvilku poezie.

Aliččin úkol z češtiny

Lampionový průvod

I ve čtvrté třídě si pod vedením pana učitele vyráběli v Aliččině třídě lampiony. A aby to nebylo jen tak "do šuplíku", hned se domluvili a v pátek večer si dali sraz před školou. S doprovodem, samozřejmě. A tak zatímco se holky s klukama cestou skrz Úvaly různě pošťuchovali, případně se řezali držátky z lucerniček, my dospělí ťapali v závěsu a navzájem se bavili historkami z výchovy našich ratolestí.
 

Vysvědčení

Ve výsledcích jsou si Klárka s Alicí rovny, jen v počtu zameškaných hodin vede suverénně Klárka se skóre 80:54.

Jarmark

Přes týden děti ve škole finišovaly s výrobou drobností, které dnes daly na trh v rámci každoročního jarmarku v úvalské základce. Nejdřív ke stolu 2.C, kde už měla prodej v rukou parta Aliččiných spolužáků. Podle pokynů Alice bereme po kousku od každého druhu. Pak ve třech pokračujeme do třídy, kde má pult 4.A a kupujeme ozdobičky, co Klára vyráběla. Holky se rozutekly, tak se ještě jdeme podívat na vyšší třídy. Šesťáci prodávají cukroví, beru si drobnost, ať si osladím odpoledne, sedmáci vystavují panenky voodoo...

Lampiónový průvod 2.C

Na Martina žádný lampiónový průvod nebyl, ale pan učitel nelenil, s dětmi vyrobil zdařilé lampióny a ohlásil, že druhá cé si udělá průvod tento pátek. Alice si svůj lampión zničila (nebo nechala zničit) v družině, ještě že máme v zásobě nestárnoucí náhrady, co si holky vyrobily ještě ve školce v Hamburku.
V šest jsme byli shromážděni před školou, pan učitel vypadal trochu nesvůj, asi nečekal tak velkou účast rodičů. Když se ho tatínek Adriany ptal, jak dlouho to asi bude trvat, jen pokrčil rameny, "To já nevím...". Po druhé otázce, kam vlastně s dětmi půjde, si otřel pot z čela a velmi tichým hlasem odpověděl: "To se musíte zeptat tamhle paní Štefkové...". Ale to už paní Štefková zavelela odchod, který se zdržel jen hašením vzplanuvší lucerny jakéhosi Tobiáše...

Jarmark

S nástupem adventu Úvalská základka opět pořádala vánoční Jarmark, kde děti prodávají výtvory, co v týdnu ve škole vyrobily. Od ozdobených větviček, přes perníčky a přáníčka, až po nástěnné kalendáře s tématikou ZŠ Úvaly. Jako vždy, nával obrovský, třídy praskaly ve švech. Děti z Klárčiny třídy jaksi bezprizorní, když je jejich učitelka nemocná, Alice se ale hned vrhla k jejich prodejnímu stolku a nutila nás si zakoupit ty její, samosebou ty nejkrásnější, vánoční přáníčka. Seděla vedle oblíbeného Lukáše a vůbec nic jí nechybělo. Pan učitel chvílemi vypadal, jako by se ocitl v nějakém bizarním snu, ve kterém se ne a ne zorientovat, zejména, když na něj dorážely otázkami maminky jeho svěřenců. Čtyřicet minut nám bohatě stačilo, to už i já začal nabírat výraz mírně vyděšeného zvířete a rád pak usedl za volant, abych nás dovezl na návštěvu rodičů do Jablonce.

Takhle je to v 1.C

Alice nás seznamuje, jak to vlastně je v 1.C: "Sára miluje Fandu, Fanda miluje mě, já miluju Lukáše a Lukáš nemiluje nikoho"....

Škola volá!

Holkám dneska kupodivu nedělalo problém vstát v šest hodin ráno. Jakmile se o zvalo první pípnutí budíku, i přes temné šero hned vyskočila Alice a v závěsu za ní se z pelechu vyhrabala i Klára. První zářijový den má zřejmě své kouzlo. Před školou jsme počkali na babičku z Přelouče, která si nenechá ujít školní premiéru žádného ze svých vnoučat. Klára nám brzy zmizela z očí a coby zkušená mazačka si šla po svém se svými kamarádkami. Když jsem se prodral do 1.C, Alice už seděla spokojeně uvelebená v poslední lavici společně s Lukášem Fišerem, Jirkou Jelínkem, Fandou Franclem, který ji bezmezně miluje a vypadala, že je v sedmém nebi...

Vysvědčení

Už dopředu paní učitelka psala do žákovských knížek, co můžeme na vysvědčení očekávat, a tak nebyl výsledek překvapením. Jen vízo z hudebky Klárce trochu zamotalo hlavu. Když se jí Ivča zeptala, co dostala, jen zamračeně pokrčila rameny: "Je tam napsané výborný, ale já nevím, co to znamená...". Dotřetice ještě mokré vysvědčení z plaveckého výcviku. Dotáhla to až na "želvu", když uplavala deset metrů. My jsme rádi, že se neutopila...

Vysvědčení

Už je to tady, první ročník úspěšně za námi a velké prázdniny můžou začít. Před školou to hýřilo barvami, jak školáčci nosili květiny svým učitelkám. Klára samozřejmě mezi nimi. Netrvalo ani čtyřicet minut a už se první začínali trousit ven, když kvítí vyměnili za list papíru. A hurá někam do hračkárny pro odměnu, tedy snad jen za mladší ročníky. Využil jsem příležitosti a nakoupil drobnosti za babku na výměnu do pokladů. Teď jen, abych je někde rychle udal.
.
.
.
.
.

Do školy

Srpen skončil a s ním i ranní válení. Takže dneska nejen já ale i všichni ostatní budík na šestou, abychom se stihli včas vykopat do školy v Úvalech. První školní den byl pěkně zamračený, obloha hrozila každou chvíli deštěm, a na foťáku jsem v tom šeru musel citlivost strkat pěkně nahoru.
Vyzvedáváme přeloučskou babičku na nádraží a pak honem spěcháme před školu. Jsme jedni z prvních a tak máme čas si prohlížet další příchozí, potenciální Klárčiny spolužáky. Holky tomu moc pozornost nevěnují, raději visí na mamince. Ve tři čtvtrtě na osm se otevírá brána a Klárka nás po chodbách neomylně vede rovnou do 1.A. Téměř všechny lavice jsou ještě volné, ale Klárka obsazuje hned tu první nejblíž ke dveřím a svoji volbu si nenechá ničím vymluvit. Kolem osmé jsou všechna místa obsazená. Vedle Klárky sedí půvabná holčička a záhy se ukáže, že je to taky Klára. Na stolech mají děti nachystané Prvouky, balíček pomůcek a taky sáček s překvapením. Paní učitelka děti přivítá, navnadí je a běhěm deseti minut je po všem a všichni jsme milostivě propuštěni. Celý první týden budou mít děti jen dvě hodiny vyučování. Rodiči, postarej se, co se zbytkem dne...

Besídka v Bezové

Školní rok se chýlí ke konci a i v Bezové školce se chystají. Třeťáci připravili závěrečnou besídku. Pro rodiče, prarodiče, sourozence a vůbec - pro SRPŠ. Podle paní učitelky si děti spoustu věcí připravily úplně samy, dekorace namalovaly a vystoupení dokola nacvičovaly. Protože prý je dlouho bavilo téma Země, stalo se také hlavním motivem představení - na scénu vpluly mraky a voda, následovaly spektakulární výbuchy sopek, načež se děti opět změnily v mraky a chlapíčci ztělesňovali hromy a blesky, přičemž do holčiček schovaných pod prostěradly mlátili červenými hadry a náramně si to užívali. Po bouřkách přišly na řadu tance jak někde v domorodých kmenech. Dost mi to připomnělo scénu z Baraky, kde náčelník pralesního kmene předtančuje a předzpívává a velký sbor naháčů po něm opakuje. U písničky "Jsou mlynáři chlapi" nás všechny překvapila skupinka chlapíčků, kteří způsobem téměř akrobatickým předvedli točící se mlýnské kolo. Sbor měl zatím dodat klapání mlýnských kamenů. Jak vidět ze snímku, pro hůlky řada písklat našla jiné, zajímavější použití.

Závěr besídky patřil dětem, kdy je nastoupené do řady paní učitelka Míša, převlečená za Sluníčko, šerpovala a na rozloučenou dávala také pohádkovou knížku. Ohnivý mužík mezitím škrtl sirkou a na zahradě se rozhořel oheň na opékání buřtů. Chlapíčci ze třeťáku okamžitě dostali skvělý nápad si na klacky napíchnout suché borové šišky a než bys řekl švec oháněli se hořícími fakulemi. Vzápětí dostali co proto od paní učitelky Marcelky a tak se vydali hledat alternativní zdroje zábavy.

Později přišla Ivča z rodičovské schůzky ve škole v Úvalech a když začaly řady rodičů řídnout, i my jsme zvedli kotvy a nechali Klárku a další třeťáky učitelkám, aby si spolu ještě užily bojovku s překvapením a nocování ve spacácích přímo ve školce, poslední před tím, než se rozletí na prázdniny a do různých škol.

Zápis

Posledních pár týdnů jsme s Klárkou pilovali pár znalostí, co jsou nutné k zápisu do první třídy. Jako že už nebydlíme v Hamburku, ale v Praze, že nechodíme do školky k Frau Rathaike, ale do Bezové v Braníku, datum narození a tak dál. Včera nastal den D a my se odpoledne vypravili do zákldaní školy v Jílové nahoře na kopci. Přišli jsme, vystáli menší frontu a pak se usadili kolem stolku, za kterým seděla mladá milá učitelka.

"Povíš mi jak se jmenuješ?" zkusila na Kláru. Po několika vteřinách se ozvalo slabounké "Klárka".

"A věděla bys, kdy jsi se narodila?" Ticho, pak "V létě..."

"A v jakém městě bydlíš dneska?" "....v Braníku"

"A uměla bys zazpívat nějakou písničku?" Po nekonečném váhání naše malá zpěvačka, co si doma prozpěvuje v němčině, pianissimo vystřihla Skákal pes přes oves...

"A co třeba básničku...?" Nic, jen prosebné pohledy na maminku. Nakonec jsme si vzpomněli na mravence a mušku a paní učitelka byla spokojená. S obrázkem a podpisem žádný problém nebyl a Klárka pohovorem zřejmě prošla.

Uf.