O šesté ranní vyjíždíme z Hradešína společně se Šárovými směr Strakonice, Strážný, s cílem dorazit v rozumnou dopolední hodinu do bavorského Neuschonau. Tam vloni na podzim otevřel Bavorský les stezku v korunách stromů. Přijíždíme včas, pokladny ještě nejsou ani otevřené, tak okukujeme kameny v geologické expozici, která je současně místní earthkeší. V půl desáté se brány stezky otevírají a my, spolu s několika 
dalšími návštěvníky vstupujeme na chodník. Mírným sklonem vystopáme skutečně až ke korunám okolních stromů, výška kolem 25 metrů nedělá Ivče dobře. Zato holky to berou sprintem, nejlepšími atrakcemi jsou 
různé adrenalinové lávky a odbočky od hlavní stezky, vše samozřejmě zcela, po německu, zabezpečené. Po sedmistech metrech se ocitáme na úpatí "vajíčka", 44 metrů vysoké dřevěné rozhledny. Ze spirálovitého chodníku si
můžeme prohlížet zblízka jednotlivá poschodí buků a jedlí, které rostou uvnitř této "skořápky". A nahoře se nám odkrývá nádherný výhled na zvlněné hřebeny Bavoského lesa a na okolní vesnice.Za parkovištěm začíná okružní 
stezka Národním parkem Bavorský les, kde jsou udělané velké, maximálně přirozené výběhy pro zvěř, která se na Šumavě a v Bavorském lese vyskytuje. Že návštěvník všechna chovaná zvířata skutečně uvidí, to zaručené 
není. A opravdu, prvních několik vyhlídek je kolem výběhu zubrů a my nevidíme ani jednoho, asi se někde schovávají před poledním sluníčkem. Rysí výběh - 2:0 pro zvířata. Teprve u vlků máme štěstí a jeden kus vidíme na cestě pod námi. Prostor pro divoké kočky je naštěstí malý a tak můžeme sledovat mámu se dvěma koťátky.
Bobři - nic, kanci - nic, i když v tomhle případě podezřívám holky, že jsou tomu rády, stezka totiž vede skrz kančí oboru. Jeleni - nic, jen několik laní se nám na chvíli milostivě ukázalo. Odměnou jsou medvědi. Medvědice se dvěma mláďaty skotačila v jezírku a o kus dál se k sobě měl pár dalších huňáčů. A motivace přichází právě včas, menší holky už pletou nohama.
stezka Národním parkem Bavorský les, kde jsou udělané velké, maximálně přirozené výběhy pro zvěř, která se na Šumavě a v Bavorském lese vyskytuje. Že návštěvník všechna chovaná zvířata skutečně uvidí, to zaručené 
není. A opravdu, prvních několik vyhlídek je kolem výběhu zubrů a my nevidíme ani jednoho, asi se někde schovávají před poledním sluníčkem. Rysí výběh - 2:0 pro zvířata. Teprve u vlků máme štěstí a jeden kus vidíme na cestě pod námi. Prostor pro divoké kočky je naštěstí malý a tak můžeme sledovat mámu se dvěma koťátky.Bobři - nic, kanci - nic, i když v tomhle případě podezřívám holky, že jsou tomu rády, stezka totiž vede skrz kančí oboru. Jeleni - nic, jen několik laní se nám na chvíli milostivě ukázalo. Odměnou jsou medvědi. Medvědice se dvěma mláďaty skotačila v jezírku a o kus dál se k sobě měl pár dalších huňáčů. A motivace přichází právě včas, menší holky už pletou nohama.
Cestou domů se plánujeme zastávku ve vychvalovaném podniku U Štěpána nedaleko Sušice, ze kterého byl unešený kuchař Pohlreich ve svém posledním díle. Ale ouha, o víkendech jen rezervace. Bereme zavděk normální hospodou v Rabí a pak nejrychlejší cestou domů.
