Na vycházce s Pipinem

Vyšli jsme si v podvečer s Pipinem do Babického lesa, zjistili, že je tam k mání docela dost nových hub, cestou zpět na Plachtu u Třebohostis jsme akorát stihli západ slunce nad Prahou.

Na houbách

Začíná "dovolená", tak proč si nedat budík na šestou, ne? Touha udělat si alespoň jednou za léto smaženici je zkrátka příliš velká. A letos jsem ji ještě neměl. Naložil jsem Pipina do auta a popojeli jsme k Černým Voděradům. Loni jsem tam jel na kole a les se mi líbil, jako že by se v něm houby dobře hledaly. Sice se hledaly dobře, vycházející slunce si razilo cestu skrz vzrostlé smrky, ale hub bylo jen pomálu, sem tam babka, tu a tam podhříbek, klouzek, bedla. A najednou na palouku mraky šiškovců. Jako by je tady nikdo nesbíral. Mohl jsem si vybírat jen ty mladší a košík se začal pěkně plnit. Navrch jedna parádní holubinka trávozelená, kterou mi pak Ivča stejně vyhodila.... Cestou zpět jsme se ještě zastavili ve Voděradských bučinách, co kdyby tam náhodou něco rostlo, ale počet lidí tam výrazně převyšoval počet hub. Poslední zastávka u Žernovky, ta byla jen ze zvědavosti. Měl jsem sem zajít tak před týdnem, před dvěma. Všude babek, že bych je mohl kosit, ale teď už byly plesnivé či jinak staré. Snad příště. Ale smaženice byla, hodně jí bylo. A všechna jen pro mě, nikdo jiný to tu nežere...

Vycházka s Pipinem

Přes noc padal sníh a nad ránem se vyčasilo. Probudili jsme se do pohádkově bílé krajiny všude kolem a před obědem jsme se s holkama a s Pipinem šli provětrat na pole.

Silvestrovská procházka

Ve Škvorecké oboře

Odpolední vycházka se psem a s Alicí do Škvorecké obory. Mínus sedm stupňů, přesto Quip skočil do Výmoly a zrovna v místě, kde nestačil...

Je to magor...

Po páté jsme se dnes sešli s Ivčou a s Quipem ve Velkých Popovicích před veterinární ambulancí. Quipovi byl rok a my jsme chtěli vědět, jestli má v pořádku kyčle, když jako magor všude skáče. Lidí jak máku, čekali jsme přes hodinu, než jsme se dostali na řadu. Při vyšetření pohmatem jsem musel psa držet v kravatě, jinak by asi doktorovi ukousnul ruku. Nebo obě. "Je nějakej vykolejenej, to chci vidět, jak ho udržíte pod rentgenem...", odtušil. Já mu znehybnil hlavu, Ivča ho jak ve svěráku držela za nohy a tak se dílo podařilo. "Kyčle má jak šampión, s nima nikdy problémy mít nebude. Ale je to magor...", povídá pan doktor Truhlář, když nám dává výsledky. Jeho paní chce Quipa odměnit piškoty, ale ten je jen plive na zem. "To je ale magor...", kroutí hlavou paní Truhlářová. Doma se přivítal s ostatními a hned se postavil před zeď, aby mohl skákat na stíny, co se na ní promítají. Co bychom po něm mohli chtít. Je to magor...

Psí tábor

 Těch pár lekcí agility, které jsme s Quipem od zimy udělali, se za výcvik považovat nedá. A tak jsme se nechali nalákat na týdenní  letní výcvikový tábor do Heřmanova Městce. Kdo už tam kdy byl, jen pěl ódy. To ale asi nejel s Quipem. Poměrně záhy jsem zjistil, že je to ten nejmíň poslušný pes a exot, nedostatek výcviku se zkrátka nedá okecat. Takže, představa, že to bude pohoda oddech, vzala hned zkraje za své. Ráno vstávat o půl sedmé, abychom už v sedm vyráželi na stopovačku. Hned v ponděli šla se mnou i Klára, ale pak už se ani jedna z holek nedokázaly tak brzy z postele vykopat. Ale to nevadilo. Na loukách v zámecké oboře jsme vyšlapávali stopy, ve kterých pak psi čmuchali a sbírali pamlsky, celé to mělo trochu romantický nádech. V deset začínala poslušnost. Tu si vzala na starost Klára. A odpoledne pak hodinka agility, na kterou se zase zaměřila Alice. Já u ničeho nemohl být, protože pak Quip holky vůbec neposlouchal. Jenže nakonec mi cvičitelky řekly, že to takhle asi nepůjde, že nejdřív musím vycepovat hunda já a až teprve potom se do toho můžou holky vložit. Skvělá výhra! Takhle jsem si to vždycky představoval... Po týdnu jsem byl vystresovaný já, vystresovaný Quip a holky poněkud zmatené. Ale na druhou stranu jsme se pár věci přiučili, Quipa čekají zajímavé časy. Navíc díky pejskařce a fotografce Aničce máme pár krásných fotografií, které se tady nestydím použít...

Psí školka

Dneska se byl Quip "socializovat" s druhými pejsky ve psí školce. V Písnici je jedna taková, ráno jsem tam Quipa nechal cestou  do práce ve společnosti čtyř prcků velikostí čivav a buldočků. Náš mazlik se mezi nimi tyčil jako obr. Co pejsánci postrádali na výšce, to doháněli vokálně. S majitelkou jsme si řekli, co bylo potřeba a Quipa jsem opouštěl s vyčítavým pohledem v zádech. Z fotek na Facebooku pak bylo zřejmé, že do školky přibyli i větší retrívři a taky teriér Ampík mé kolegyně. Když jsem si pro psa po šesté večer přijel, moc se mnou nemluvil, žádné velké vítání. Ale prý si celý den s ostatními vyhrál a tak prý musí být utahaný a bude jen spát, říkala pani. Doma pak jen lehl a odpočíval, tak asi měla pravdu...

Nechtěné koupání

Holky odjely do Podlažic a my chlapi zůstali doma. Příležitost projít se a odlovit nějaké kešky v okolí. Nejbližší neodlovené se schovávaly v bývalém kamenném lomu u Škvoreckého potoka jen kousíček od úvalských Slovan. Lesík kolem potoka je mokřadový, v zamračeném odpoledni působil až nepříjemně a my jsme s úlevou vylezli srázem k okraji úvalských novostaveb. Odtud byl jen kousek k Úvalským rybníkům, kde nás po odlovení Rákosníčkovy cache chtěli sníst dva černí labradoři, ale vyvázli jsme bez úhony na těle i na duši. 
Nedělní mrazivé a jasné dopoledne nás vylákalo do Škvorecké obory, kam jsme se k naší hanbě dosud nikdy nebyli podívat. A je to celkem pohledný kus lesa podél říčky Výmoly. Došli jsme ke Květnické studánce a otočili to, abychom taky stihli připravit slíbený oběd, až se holky vrátí. U jedné zákruty potoka se Quip smekl na blátě a zahučel pod hladinu Výmoly, jen to žbluňklo. Tak jsme vyzkoušeli, že dokáže instinktivně plavat, vyhrabal se na břeh celý rozjančený z nové zkušenosti.

Místo cvičáku

Ivča odjela s Lindou Královou pro vánoční stromek a na nás bylo, abychom vzali našeho trhače a jeli do Újezda na cvičák. Na louce ale nikde nikdo. Tak jsme s Quipem dvakrát obkroužili rybník, načež už holky začaly fňukat, že je zebou nohy, a bez jakéhokoliv pokroku v poslušnosti odjeli zpátky domů.

Quip Quido Ambra Professional

Tak to je jméno našeho nového člena domácnosti. Chybí jen nějaké to Von.Úderem dvanácté se otevřela vrátka výběhu, kde se honilo osm štěňat, abychom si vybrali toho svého. Než jsme se rozkoukali, ostatní (patrně zkušené frontové bojovnice) už v náručích drželi své chlupaté kuličky a my volili mezi dvěma dohněda zbarvenými pejsky. Nakonec si stejně myslíme, že máme toho nejkrásnějšího. Oficiální jméno je Quido, z chovatelské stanice Ambra Profressional v Troji. To se nám s Ivčou moc líbí, ale holky o něm nechtějí ani slyšet. Platí tedy společně odsouhlasený Quip. Doma se dneska dlouho opatrně rozkoukával, ale k večeru už se vesele honil a zápasil s ručníkem, s košem na dřevo a s dalšími lákadly. Jen kočky nový přírůstek zatím berou velmi rezervovaně a nechtějí do baráku ani páchnout. Asi to chce čas, uvidíme...