Lampionový průvod

I ve čtvrté třídě si pod vedením pana učitele vyráběli v Aliččině třídě lampiony. A aby to nebylo jen tak "do šuplíku", hned se domluvili a v pátek večer si dali sraz před školou. S doprovodem, samozřejmě. A tak zatímco se holky s klukama cestou skrz Úvaly různě pošťuchovali, případně se řezali držátky z lucerniček, my dospělí ťapali v závěsu a navzájem se bavili historkami z výchovy našich ratolestí.
 

Lampiony

Na halloween jsme byli lampionů ušetřeni, zato teď se se touto aktivitou téměř roztrhl pytel. Nejdříve u Alice ve třídě lampiony vyráběli a předevčírem v pátek pan učitel zorganizoval lampionový průvod třetí C skrz Úvaly. Pod viadukt, pak kolem nádraží a černočernou tmou podél Prokopova mlýna zpátky ke škole. Ještě před odchodem paní Franclová povídá: "Fanda ten vyrobený lampion nedokázal ani donést ze školy domů...", načež mu náhradní vzplál a celou cestu šel jen s tyčkou.
Dnes byly v Brodě Slavnosti světýlek. Zatímco se Klára soustředila se sborem u zvonice, my jsme zapálili lampiony a společně s Ciniburkovými a spoustou dalších lidí vyrazili Brodem kolem důchoďáku a na náměstí. Tam jsme si poslechli dvě koledy Vox Bohemica, radní rozsvítili vánoční strom a bylo po parádě.

Lampiónový průvod

Na jednatřicátého jsme letos jen rozsvítili dýňovou lampu před vchodem do chalupy. Teprve až dneska jsme dovršili vše, co k Halloweenu patří - masky, lampióny a tak. Mateřské centrum Klubiště pořádalo pro Šterboholské prcky lampiónový průvod a řadu dalších atrakcí. Akce lokálního významu, my se o ní dověděli díky Bendovým, protože Petra se v Klubišti angažuje a je jednou z organizátorek.
O půl páté jsme dorazili do Klubiště, alias zasedacího sálu místního úřadu a dřívě též štěrboholského kina. Na prcky tu čekalo několik aktivit. Mohli se nechat našminkovat na čarodejnice a jiné bytosti podsvětí, mohli dlabat dýně, potiskávat bramborovými razítky plachty na monstrlampión, mlsat koláče, pít čaj a my kávu a svařák. Kromě toho se spousta dětí vrhla do čarodejnicky laděných omalovánek. Zejména Alici se dařilo dodávat vybarvené papíry v neuvěřitelném tempu.
V šest jsme zapálili lampióny a vydali se za doprovodu městské policie na místní dětské hřiště. Průvodu vévodil monstrlampión potiskán rodinnými insigniemi účastníků. Jakmile všichni došli, spustil se z kopečka nad pískovišti celkem slušný ohňostroj. Prckům spadly brady a s němým úžasem pozorovali barevné deštníky světlic a rachot petard vysoko nad hlavami. Někteří jedninci se z podívané celkem rychle vrátili do své reality, třeba Alice:
"Mami, stihneme večerníček?"
"Ne, večerníček běžel zrovna když jsme se koukali na ohňostroj."
"ACH JOOO! Já bych se zrovna radši koukala na Rumcajze!"
Grrrrrr

Svatý Martin

Oslavu svátku Svatého Martina a lampiónový průvod přádá školka vždycky přesně jedenáctého. Na rozdíl od loni, kdy se celá akce konala uprostřed Saselu, jsme se letos všichni sešli venku v příjemném prostředí u Starého Mlýna, dnes výletní restaurace a místa pro pořádání různých akcí. Možná i díky tomu byl sraz vylepšený o podávání punče a párečků. Jakmile se setmělo, rozsvítily se všechny lampiony, děti, učitelky i rodiče si zazpívali pár písniček o Martinovi, které se poslední dva tři týdny ve školce učili, a pak jsme se všichni vydali temným lesem na louku, kde se písně zopakovaly v pěkně v kruhu, paní ředitelka popřála všem pěkný zbytek večera, víkendu i podzimu, a bylo po parádě.

Kdo to byl Sv.Martin?

Sv. Martin se narodil v rodině setníka v římské Panonii, kde byl naverbován do římského vojska se kterým dorazil do Gálie (dnešní Francie). Legenda praví, že při průjezdu městskou branou obdaroval mrznoucího žebráka polovinou svého kabátu. V Gálii se dal pokřtít – stává se tedy křesťanem a odešel od vojska. Ve francouzském Poitiers založil mnišskou osadu. V roce 381 byl vysvěcen biskupem v Tours. Sv.Martin žil skromně na břehu řeky Loiry. Založil zde také mnišskou osadu, později opatství Marmotier. Ve Francii je nazýván apoštolem Gálie. Sv. Martin zemřel v roce 397 nebo 399 v 81 letech a je pochován v klášteře v Poitiers (1. západoevropský klášter ). Za panování Franckého krále Chlodvika byl přijat za ochránce křesťanství v Gálii a odtud se úcta rozšířila zvláště do severního Německa.

Svatomartinská tradice mladého vína

Sv. Martina bylo tradiční datum, kdy čeleď opouštěla sjednanou službu, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu se stávajícím. Smlouvy také uzavírala obec s obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi, kterým obec platila. Také majitel vinice – šlechtic či zeman na Sv.Martina zasedl se svými vinaři, aby poprvé ochutnali mladé víno a společně zhodnotili uplynulou sezónu. Kvalita mladého vína rozhodovala o tom, zda majitel vinice obnovil se svými vinaři smlouvu na další rok či nikoli. Toho dne se tedy velmi slavilo, existují záznamy o rozpustilostech a výtržnostech “Martínků“. Na Sv. Martina se také konaly posvícenské hody, jejichž neodmyslitelnou součástí byla pečená husa. Tahle tradice existuje již od 15. století, kdy při společném obědě dostával čeledín od své hospodyně křídlo, aby celý rok “létal“. A již ve 14 století je dochována česky složená Martinská koleda s níž chodili nejen chudí žáci, ale i kanovníci a dokonce i městský kat.

Další zdroje: Wikipedia