Alice na operaci

Pan doktor Frei v CPM potvrdil návrh, aby se Aliččin problém s kolenem řešil operací a tak ji Ivča v pátek 19. července ráno odvezla do Rehabilitační nemocnice v Berouně, kde operace proběhla. Já se tam dostal až odpoledne, Alici z kolena trčely hadice z drénů, hrozdně ji to bolelo a byla v nevalné náladě. To jsme se jí moc nedivili. Ale když jsme přijeli v sobotu po deváté, drény už byly fuč a cítila se mnohem líp, což sliboval doktor i sestřičky. Teď klid, ledovat, nohu nahoru a za deset dní hurá na rehabilitace.

Kolonoskopie podle Šabacha

"Včerejšek jsem strávil tím, že jsem celej den do sebe lil kvanta nějaký husný břečky na pročištění střev. Pět litrů tohohle tekutýho kartáče do sebe musím vpravit, a když říkám vpravit, tak vpravit. Protože jinak se to nazvat nedá. Ve vymezenejch intervalech popadnu půllitr s tou hrůzou, která je, snad aby vám to chutnalo ještě hůř, ochucená nějakou ovocnou srágorou, a snažím se to dostat na jeden zátah do sebe. Trpím dávivým reflexem, kterej mi celou tuhle proceduru nijak neulehčuje. A neulehčuje mi ji ani Evžen, kterej v domnění, že mě snad psychicky podporuje, sedí v křesle, zvědavě mě pozoruje, a když to lokám a dávím se tim svinstvem, tak mu na tváři pohrává úsměv, kterej má bejt sice povzbudivej, ale nemůžu si pomoct, není. Je spíš štítivej. A když na mě mluví a povzbuzuje mě, tak sliní a má nauseu, což mívám taky, když se dívám na něco, co se mi ekluje. A tak mu říkám: "Hele, netrap se tady zbytečně, stejně seš tu naprd. Běž do Ticha, tam si dej pivo a mě dej pokoj!" Evžen mě ještě chvíli znechuceně pozoruje, což podle něj má být v praxi vyjádřená solidarita s mým zbědovaným stavem, ale pak se zvedá a jde. Takže včera sedím doma, poslouchám v rádiu písničky na přání a s hrůzou zjišťuju dvě věci. Jednak to, že ještě nedávno v takovejchhle pořadech hrávali dědečkům a babičkám "Pod jednou střechou", a teď najednou Elvis a Beatles, a dokonce i Pink Floyd a Led Zeppelin. A jednak to, že mám ještě dva litry toho svinstva před sebou. Nevím, co z toho je víc k posrání." (Petr Šabach - Máslem dolů)

Operace sec Du Vries

Takhle vznešeně se jmenuje zákrok, který jsem nechal spáchat na svém kotníku, abych si po dvaadvaceti letech šoupnul vazy tam, kde mají být místo toho, kde celou dobu byly... Pan primář Hospodár navrhl tuto plastiku a nastínil bezproblémové světlé zítřky a stoprocentní sportovní výkony. Doufám, že není stoupencem hesla "slibem nezarmoutíš"...