Na projížďce s KIA Stringer

Dostali jsme do práce zapůjčený model KIA Stinger, mazlik s šestiválcem o objemu 3.3 litrů a s 370 koníky pod kapotou. Tak jsem si ho na středeční večer zabukoval a vydal se z Butovic po okreskách domů. Na stovku to dá za čtyři a půl vteřiny, zvuk nádherný, báječný zážitek.

Kraví hora, Bořetice

Teambuilding s LP v Hlohovci

Po příjemném pátečním posezení ve sklípku U Jury (Vlašici) v Hlohovci, po dvou brufenech narychlo spolykaných během pozdní snídaně jsme s Honzou Kojšem naskočili do sedel vypůjčených kol a pustili se Hlohovcem směrem na Lednicko-Valtický park. Ostatní už se někam rozeběhli či rozjeli před námi. Ranní opar se rozpustil a Morava nám nabízela kýčovité pohledy na barevnou krásu všude kolem. Tři grácie, Lednický park, podél Dyje jsme pak dojeli až na hráz Novomlýnské nádrže. Opustili jsme původní myšlenku jet na Pavlov a Mikulov, to bychom nemuseli včas dorazit na hotel. Místo toho jsme nabrali směr na Zaječí. Cestou jsem zaznamenal, že mi měkne přední kolo, až najednou bylo zcela prázdné. Jasně že jsme s sebou ani jeden neměli pumpičku. Ještě že jsme se v Zaječí setkali s dalšími kolegy, co už vybavenější byli a tak jsem měl za chvíli kolo jako nové. Blátivou cestou jsme se mezi vinicemi vyškrábali na Přítluckou horu (293m) k rozhledně Maják, ze které byly v pozdně odpoledním slunci nádherné výhledy do širého kraje. Moc pěkné!

Operák

Před deseti lety měl LeasePlan první kulaté výročí a v rámci oslav tehdy s úspěchem natočili písničku s vlastním textem na melodii Dynamitu od Olympicu. Letos slavíme dvacítku a někoho ve firmě napadlo zase něco natočit. Volba padla na Operák našroubovaný na Černé anděly od Lucie. Text jsme dostali den předem a hned hurá do studia v Košířích. Byla to velmi zajímavá zkušenost, sám zavřený v odhlučněné nahrávací místnosti, před sebou jen mikrofon a ve sluchátkách slyšet jen hudbu,pokyny režiséra a sám sebe...

Pražský Sportissimo 1/2maraton

Letošní štafety LeasePlanu provázely zmatky. Původně jsem měl běžet druhou štafetu, ale když jsem si do Expa přišel pro startovní balíček, dostal jsem číslo pro etapu první i se štafetovým kolíkem. Podobně na tom byly i další týmy LP. Kde se stala chyba, už asi nezjistíme. Tak jsem v sobotu v poledne za zvuků Smetanovy Vltavy vyběhl ze startovní brány a spolu s tisíci dalších příznivců běhu ukrajoval první kilometry. Počasí se nad námi smilovalo - sychravé, zamračené ráno s pěti stupni nad nulou se těsně před startem rozjasnilo a sluníčko začalo chladný vzduch trochu zahřívat. Tepovku jsem raději nesledoval, stoprocentně byla nezdravě vysoká. Ale dařilo se držet tempo kolem pěti minut na kilometr. Tomu odpovídá i konečný reálný čas na vteřinu rovných 25:00 minut, třetí nejrychlejší tempo běžců z naší firmy. Takže jsem spokojený :o)

Krkonoše s LP

Letošní výjezdní porada LeasePlanu se po třech letech v Deštném konala v Jánských Lázních pod Černou horou. Zatímco většina volila sjezdovky, devět nás vyrazilo na běžkové tratě do Krkonoš. Počasí sice bylo na houby, mraky, sněžení, místy viditelnost sotva padesát metrů, na druhé straně byla ale kvalita sněhu při osmi stupních pod nulou naprosto vynikající. Vosky do kopce stoupaly, z kopce jsme pak jeli jak namydlení. Po stopách krkonošské sedmdesátky jsme profrčeli kolem Pražské boudy a pak svážnicí pod Liščí horou. Vystoupali jsme na Dvorskou boudu pod Bufáčem, pak přes vrchol Liščí hory zpátky k Černé hoře. Už za tmy jsme sjížděli do Jánských lázní, v nohách poctivých šestatřicet kilometrů.

Kitzsteinhorn - otevírání lyžařské sezóny

Mölltaler Gletcher

Borci z práce si odhlasovali, že by na týmovou akci zase chtěli na víkend do Alp, i kdybychom si na to měli něco doplácet z vlastní kapsy. Volba padla na otvírání sjezdové sezóny, a to na Mölltalském ledovci v severních Korutanech. Ubytování jsme v tomto nesezónním období našli v Malnitz, městečku sedmnáct kilometrů vzdáleném od sjezdovek. Sobotní dopoledne bylo zralé na slepeckou hůl, nahoře všude mlha a nejezdilo se dobře. Naštěstí se obloha během oběda rozjasnila, mlha kamsi odešla a odpoledne nás hýčkalo výhledy na okolní hory, které se nořily z inverzní oblačnosti. V neděli i tato oblačnost zmizela, sjezdovky byly nádherně upravené a mrazem utažené, jezdilo se na nich přímo lahůdkově a vůbec nikomu se nechtělo tento luxus po jedné hodině ukončit, abychom se včas dostali zpět domů.

Dublin

Po páté služebně v Dublinu a teprve nyní jsem si vyšetřil kus odpoledne, sedl na tramvaj  a jel se podívat do tohoto sympatického města.
 

Osobní rekord!

Před dvěma lety běžci na pražském půlmaratónu kolabovali vedrem. Letos ráno teploměr ukazoval nulu a za oknem poletovaly sněhové vločky. Výhodou štafety je, že můžu jít nabalený až na předávku, kde pak bundu předám dobíhajícímu Vaškovi. Ten aspoň cestou zpátky nezmrzne. Kolem mě proběhla spousta lidí, než se Vašek objevil, jsme letos o něco pomalejší, než v předešlých ročnících. Ale z týmů LeasePlanu vybíhám jako první. Na prvním kilometru tempo 4:40. Přepadly mě trochu pochybnosti, jestli to v téhle rychlosti dám. Ale přes píchání v boku se mi ho víceméně podařilo udržet a do cíle jsem dorazil v osobním rekordu 30:14. Tam jsem vyžebral tři další medaile i pro mé spoluběžce. Jak se ukázalo, zbytčeně, letos zavěsili medaili na krk každému hned na předávce. V restauraci Atmosféra jsme se taky dověděli, že naše čtvrtá štafeta nedokončila, Míra Bulka na třetím úseku zkolaboval a se záchvatem ho odvezli do nemoscnice Na Františku.

S LeasePlanem v Deštném

Ani do třetice počasí nezklamalo a hřeben u Velké Deštné se nám za námahu při výstupu na kopec odměnil pohádkovou atmosférou namrzlých stromů a azurového nebe. Více fotografií na Picasa Web Albums.

Hýskov

V týdnu hice na padnutí, ale v noci na pátek se přihnala studená fronta, která přinesla pokles teplot o polovinu a především vytrvalý déšť. Přesto se nás našla pětadvacítka nadšenců, kteří si cyklo výlet do Hýskova nemohli odpustit. V pláštěnkách se celkem dalo jet, já ještě na poslední chvíli našel neoprénové návleky na nohy, tak jsem měl i ťapky v suchu. Na pivu u Radotínského ranče nás zastihla zpráva, že palouk v Hýskově je jedním velkým mokřadem a akci tak končíme v restauraci v Srbsku. Vlaková zastávka je jen přes vodu, tak se místo závěrečného stoupání nad Beroun stěhuji s plným bříškem do City Elefantu a mířím do Úval. Ještě si dávám pět kiláků nahoru na Hradešín, aspoň se můžu podívat, v jakém stavu jsou práce na mostě přes Škvorecký potok.

Lyžovačka v Pitztalu

V loňském roce se kolegové rozhodli, že než někam na kola nebo na vodu v Čechách, radši by týmovou akci odložili a jeli do Alp na lyžovačku. A tak jsme v pátek v poledne vyrazili na dlouho plánovanou akci. Jet téměř sedm hodin na dvoudenní lyžování mi připadá jako akce pro fanatiky, ale nešť. Cestou v Rakousku bylo pěkně hnusně, nízká oblačnost, přeháňky. V sobotu ráno to ale v televizi na jejich Panoramě vypadalo celkem slušně a skutečně, když jsme ze zamračeného údolí vyjeli o kilometr výš, čekaly nás tam roztrhané mraky, celkem idylka. Trvala sice jen chvíli, pak mraky zhoustly a slunce z toho všeho udělalo báječnou difuzi, chvílemi nebylo vidět, v čem vlastně jezdíme. Lidí málo, sjezdovky upravené, vzduch řídký, moc jsme si to užili.

Hervis 1/2Maraton

Teploměr ráno ukazuje pět stupňů a předpověď na den neslibuje o moc víc. Vítr ohýbá větve stromů, v Praze snad tolik fičet nebude. Na můstku potkávám kolegu a jedeme na Malostranskou. Do prvního metra se nedokážeme nacpat, lidi vypadávají ze dveří. Taky stany-šatny praskají ve švech, lidi tam před startem v teple postávají, venku je dost nevlídno. Za právnickou fakultou náhodou potkávám Kolomba. Chvíli dáme řeč, pak se vydávám na metro, na Palmovku a přes Libeňský most k místu poslední předávky. Právě probíhají první afričané a zanedlouho už se kolem valí davy závodníků. A první štafety. Druhou v pořadí předává Jirka Moulík z MOOSu a Petr Bílina tomuhle týmu druhé místo udrží. Po pár minutách přibíhá Vašek Kasl z naší čtyřky. Beru si kolík, nechávám mu svoji bundu a mažu. Zdá se mi, že letos všichni běží nějak rychleji, spíš předbíhají mě, než naopak. První kilometr pod pět minut, tak tohle tempo bych neudržel. Pak už to jde slabě nad pět minut na kilometr. Mrznou mi ruce a ani si nestíhám všímat, jestli je protivítr na Rohanově nábřeží tak děsivý. Asi není. Tradičně všichni v závěrečném kilometru zrychlují a konečně poslední zatáčka a cílová brána. Mladý klučík mi bez ptaní věší na krk čtyři medaile i pro ostatní borce ze štafety. Naše další tři týmy dostávají po jedné, asi jsme měli štěstí.

První běžkaření

Opět jsme po roce s několika lidmi z firmy vyrazili do Srní na Šumavě, abychom potrénovali běžkaření. Oproti loňskému březnu teď sněhu napadlo dost a dalo se vyjet rovnou od chalupy. Sobotní trasu jsme vedli k Vchynicko-Tetovskému kanálu, pak přes Velký Bor do Prášil a po dobrém jídle v hospodě u Michala zase zpět téměř opuštěnou stopou. Nedělní výjezd byl o něco kratší a rychlejší z Modravy osvědčenou (a turisty mnohem víc navštěvovanou) cestou podél Modravského potoka na Březník a zpátky dolů. Byla to na můj kotník první lyžařská zatěžkávací zkouška. Díky tomu, že se jel pohodový výlet s dostatkem čekání, to šlo, hlavně klasika. Noha sice bolela, pak mi kotník celý zatuhnul, ale takhle rekreačně si můžu vyjet :o)

Letní Stockholm

Firemní "slet" šéfů IT se nemohl konat na lepším místě a v lepším čase. Slunečné, ale svěží počasí ve švédské Solně vybízelo k venkovním aktivitám. Těch bylo v rámci mítinku minimálně, ale hotel sousedil s velkým jezerem, kolem kterého se vinuly stezky s nádhernými výhledy. Nemusel jsem se tedy přesvědčovat, abych si natáhl budík a o půl sedmé už vybíhal kolem zahrad a sídla princezny Victorie, kolem tradičních dřevěných vil, obnažených skalnatých útesů i rákosových zálivů, a hltal kilometry, než odstartuje dopolední agenda. Poslední den jsem nemusel spěchat, bylo už po mítinku, a tak jsem se pustil kolem celého jezera. Cestou mě potkala nečekaně krásná botanická s japonskou zahradou vybízející k rozjímání, záludné zátoky i stezky, které najednou končily skalnatým útesem a kde jsem musel šplhat jak kamzík. Půlnoční návrat z centra Stockholmu poslední večer nás ujistil o tom, že teď se ve Švédsku nezhasíná. Růžové červánky na severní straně dávaly tušit, že slunce už vyjde zanedlouho, ještě že jsou v pokoji závěsy...