Teploměr ráno ukazuje pět stupňů a předpověď na den neslibuje o moc víc. Vítr ohýbá větve stromů, v Praze snad tolik fičet nebude. Na můstku potkávám kolegu a jedeme na Malostranskou. Do prvního metra se nedokážeme nacpat, lidi vypadávají ze dveří. Taky stany-šatny praskají ve švech, lidi tam před startem v teple postávají, venku je dost nevlídno. Za právnickou fakultou náhodou potkávám Kolomba. Chvíli dáme řeč, pak se vydávám na metro, na Palmovku a přes Libeňský most k místu poslední předávky.
Právě probíhají první afričané a zanedlouho už se kolem valí davy závodníků. A první štafety. Druhou v pořadí předává Jirka Moulík z MOOSu a Petr Bílina tomuhle týmu druhé místo udrží. Po pár minutách přibíhá Vašek Kasl z naší čtyřky. Beru si kolík, nechávám mu svoji bundu a mažu. Zdá se mi, že letos všichni běží nějak rychleji, spíš předbíhají mě, než naopak. První kilometr pod pět minut, tak tohle tempo bych neudržel. Pak už to jde slabě nad pět minut na kilometr. Mrznou mi ruce a ani si nestíhám všímat, jestli je protivítr na Rohanově nábřeží tak děsivý. Asi není. Tradičně všichni v závěrečném kilometru zrychlují a konečně poslední zatáčka a cílová brána. Mladý klučík mi bez ptaní věší na krk čtyři medaile i pro ostatní borce ze štafety. Naše další tři týmy dostávají po jedné, asi jsme měli štěstí.
Teploměr ráno ukazuje pět stupňů a předpověď na den neslibuje o moc víc. Vítr ohýbá větve stromů, v Praze snad tolik fičet nebude. Na můstku potkávám kolegu a jedeme na Malostranskou. Do prvního metra se nedokážeme nacpat, lidi vypadávají ze dveří. Taky stany-šatny praskají ve švech, lidi tam před startem v teple postávají, venku je dost nevlídno. Za právnickou fakultou náhodou potkávám Kolomba. Chvíli dáme řeč, pak se vydávám na metro, na Palmovku a přes Libeňský most k místu poslední předávky. 
Právě probíhají první afričané a zanedlouho už se kolem valí davy závodníků. A první štafety. Druhou v pořadí předává Jirka Moulík z MOOSu a Petr Bílina tomuhle týmu druhé místo udrží. Po pár minutách přibíhá Vašek Kasl z naší čtyřky. Beru si kolík, nechávám mu svoji bundu a mažu. Zdá se mi, že letos všichni běží nějak rychleji, spíš předbíhají mě, než naopak. První kilometr pod pět minut, tak tohle tempo bych neudržel. Pak už to jde slabě nad pět minut na kilometr. Mrznou mi ruce a ani si nestíhám všímat, jestli je protivítr na Rohanově nábřeží tak děsivý. Asi není. Tradičně všichni v závěrečném kilometru zrychlují a konečně poslední zatáčka a cílová brána. Mladý klučík mi bez ptaní věší na krk čtyři medaile i pro ostatní borce ze štafety. Naše další tři týmy dostávají po jedné, asi jsme měli štěstí.
Žádné komentáře:
Okomentovat