Plasťák 2013

Termín letošního Plasťáka se po pěti letech přesunul z červencového víendu na polovinu června a tak mé účasti na tomto horském triatlonu nestálo nic v cestě. Tedy pominu-li zcela nedostatečný trénink čítající jeden naplavaný kilometr a asi třicet kilometrů najetých na kole. Ale jak mi říkali: "Tak si aspoň účastí na Plasťáku ten svůj letošní nájezd zdvojnásobíš...". Voda rybníka Klechtavce ještě zdaleka nebyla prohřátá na pohodlnou teplotu a první ponoření nám trochu vyrazilo dech. Plavání nic moc, z vody jsem lezl třetí od konce a od rybníka na kole vyrážel jako úplně poslední. Ale během dvaadvaceti kilometrů jsem přece jen asi čtyři borce předjel, to náladu trochu spravilo. Na běh jsem si věřil, jenže už jsem zapomněl, jak se po cyklovýletě totálně ztuhlé nohy nechtějí rozeběhnout. Dalo to hodně přemlouvání, nakonec jsem ale do cíle dorazil, snad i v rekordním čase. Ten se ovšem letos nedá srovnat s minulostí, protože jsme byli nuceni plavání poněkud zkrátit díky rozbahněnému břehu na místě tradičního startu. Více informací je na plastak.jdemeven.cz.

Plasťák

Jedenáctý ročník Plasťáka se vydařil. Opět bez kapky deště, se slušnou účastí, bez nehod a bloudění, i s veselým táborákem dlouho do noci. Já se ze závodění letos "vyzul" tím, že jsem si při kosení jungle za zahradou uhnal zánět svalového úponu a půl týdne chodil jak Peyrac. Ortopedka mi pak řekla, že triatlon rozhodně nepovažuje za vhodnou rehabilitaci. A basta. Tak jsem se zase projednou chopil foťáku a celé dění dokumentoval. Víc o akci na plastak.jdemeven.cz.

Plasťák

Po dvou letech strávených v Hamburku jsem letos nenašel dostatečně pádnou výmluvu, abych se vyvlékl z účasti na triatlonu Plastový muž. Bez přípravy, bez fyzičky jsem se spolu s dvacítkou podobných šílenců postavil po prsa do rybníku Klechtavce, abych se nechal první minutu okopávat od ostatních plavců, další dlouhé minuty lapal po dechu, který jsem pak nenašel ani při jízdě na kole, ani při běhu. Letošní ročník přinesl změnu tratí, protože se základna přesunula od nefunkčního penzionu Jihlavan nahoru na kopec Čeřínek. Trať kol se tak ztížila, museli jsme našlapat do vrchu víc, než v předchozích letech, běh byl naopak nepatrně snažší, dva okruhy kolem kopce. Bez ohledu na změny jsem doběhl s jazykem na vestě a s olověnýma nohama, ještě že jsme si jako Tkačevova letka odpoledne polepšili vítězstvím v petangovém turnaji.