Klára leaves to Dublin

Pořád se to zdálo daleko a najednou přišel den, kdy se má Klára vydat za moře, do Irska, do Dublinu na čtrnáctidenní jazykový kurz. A pořád jako že v pohodě, dokud se za ní nezavřely dveře pasové kontroly, poslední zamávání a my měli v krku knedlíky tuhý jak stará veka.
 

Na běžkách

Aby Alice aspoň něco z vlastních jarňáků strávila na lyžích, vzali jsme v pátek Kláru ze školy a v sedm ráno vyrazili z Hradešína do Jizerek. Tentokrát nikoliv na sjezdovky, nýbrž na běžky. Doma pršelo, v Horním Polubném začal naštěstí popadávat sníh a sněhu kolem bylo skutečně dost. Na parkovišti na Jizerce nebyl v pátek v devět skoro nikdo. Nastoupili jsme do promenádní stopy a začalo představení. Holky na lyžích vlají, padají, vstávat stylem "jako z přezkáčema" na běžkách dost dobře nejde. Filmuju, co se dá. V mlze přijíždíme na Smědavu. Konečně hospoda! Svíčková, kofola, Ali ještě koláč, energie není nazbyt. Vítr zatím rozfoukal mraky, tu a tam zasvítí sluníčko. Už žádné zajížďky, ťapeme přímo na Jizerku. Druhé zastavení v Pyramidě. Teď už jen pití a káva před závěrečným stoupáním k parkovišti. Mobil ukazuje sedmnáct kilometrů.
V sobotu znovu, s Kašperkovýma. Teda, jen s Terkou a s Jirkou. Do Bedřichova se nedá, je plný závodníků na Jizerskou padesátku. Ta se sice běží až v neděli, ale jsou tam nějaké přidružené závody. Jedeme prima vlakem do polských Jakuszyc. Na lyže se tam dá naskočit téměř hned na perónu, tratě krásně upravené. Míříme k Jizeře a přes hranici na Jizerku. Jak ubývají síly, ubývá i nálada. Alice je dost spruzená: "Všude jen ten bílej hnus!!" Panský dům na Jizerce to jistí. Naštěstí mají smažák. Teď už jen kolem Bukovce do Kořenova. Poslední dva kilometry podél tratě jsou zábaným offroad. Teda, jen pro ty, co nandali lyže a co mají ještě sílu se bavit. Klára ani Alice to nejsou. Konečně nádraží. Sundaváme lyže a do tří minut jede náš vlak. To jsme stihli skutečně jen tak tak. Mobil ukazuje dvacet dva kilometrů. "Takže za čtrnáct dní ještě jednou?", ptám se. Odpovědi se nedají publikovat...
Video z akce je na Vimeo.

Cesta z tábora

Autobus z tábora měl dopoledne problémy s nastartováním. Moc se nám to nehodí, odpoledne bychom už rádi byli na Rock for People v Českém Brodě. Když už jsou na cestě, Ivča přes SMS zjišťuje situaci:

I: Ali, kde jste?

A: To nevim, ale Klára říká, že v prdeli...

Ivča neodolala pokušení a vsadila. Když to ale řekla Alici, ta spustila.
"Ty jako chcěš vydělat peníze bez pracování? Počkej až se to dozví tatínek!"
Nevyhráli jsme...

Literární koutek

"Našel bych si Ptáka
jako Robinson
a měl bych se zkrátka
krásně jako on",
biflovala se Alice zmateně básničku Pavla Šruta.
"To je vod Vrchlabskýho?", dovršila Klára nedělní chvilku poezie.

Poprvé na běžkách

Půjčovna v Jabloneckých Pasekách hlásila, že mají boty i lyže o správné velikosti pro naše holky. Tak jsme si v sobotu přivstali a ve třičtvrtě na devět klepali na dveře krámu. Odešli jsme vybaveni dvěma páry starých práskaček a za pár minut už jsme parkovali na Severáku v Hraběticích. Velká škoda, že jsem nefilmoval prvních sto metrů. Alice byla na zemi neustále, Klára taky několikrát lehla. Za kapličkou se ale rozjely, také vidina cíle v podobě vyhřáté hospody na Prezidenstské chatě pomáhala. Lidí v Jizerkách bylo jak na Václaváku, při našem tempu nám naštěstí nepřekáželi. Dali jsme decentní vycházku zhruba deset kilometrů, holky pády bohudík neodradily a tak máme šanci, že si běžkování ještě zopakujeme. Sestřih videa je na Vimeo.
Odpoledne jsme se stavili u rodičů v Jablonci. Shodou náhod se tam objednali na návštěvu i všichni Tomešáci. A tím všichni myslím i oba kanadské. Mamka odněkud vyhrabala krabici prastarých fotek ze strany Sedláčků a tak jsme se se probírali historickým příbuzenstvem blízkým i vzdálenějším a bylo to fajn.

Z cyklovýletu do Voděradských bučin

První koupání

Přišly vedra, voda v bazénu se během týdne ohřála z dvanácti stupňů na dvaadvacet a nikdo nás nemohl zadržet, abychom se nevyráchali.

Adventure minigolf s koncertem v Klánovicích

Rothovi nás vylákali, že bychom si po hip-hopu mohli zajet do Kunratic na minigolf. Byť je areál vidět z hlavní silnice, cesta k němu je pěkně zakuklená a bez jakéhokoliv značení, že je až s podivem, že tam někdo trefí. Naše a Rothovic holky vytvořily jeden tým, my s Jindrou druhý a šli jsme na to. Chvíli trvalo, než jsme se zastříleli. A když už jsme to měli pěkně v ruce, tak jsme zase dospěli k těžším dráhám a nakonec jsme ani celý kurs nedodělali, protože jsme museli frčet do Klánovic. Ve tři tam totiž měl sraz pěvecký sbor Clairton, kde Klára vystupuje, a to při příležitosti charitativního pochodu Avon. Zatímco se sbor připravoval a zbytek lidí odešel na pochod ulicemi obce, my si v klánovické Besedě dali vynikající cappuccino a prohlíželi si výstavu obrazů od klánovických rodáků Oldřicha Mikuláše Dufka a jeho syna. Moc se nám líbily, hlavně, obraz Hradešínského kopce s kostelem.

Pouštíme draky

Nádherný den a na rozdíl od soboty se i vítr rozfoukal. Tak jsme místo odpolední vycházky nabrali Quipa a veškeré draky a odjeli do Třebohostic na oblíbený kopec Na Plachtě, abychom si zalítali. Loni jsem pořídil druhého dvoušňůráka, ale tehdy na něj nedošlo, takže měl dnes premiéru. A létal naprosto úžasně. Svižný, nárazuvzdorný, dokonce se dá říct, že je i útočný. Alici se totiž podařilo za letu tímto drakem přefiknout obě šňůry od starého draka, kterého zrovna pouštěla Klára. A Quip? Ten seděl schovaný za autem a na draky štěkal a skákal, kdykoliv se jejich bzučení přiblížilo.

Odjezd na tábor

Po roce se Modřanským náměstím neslo úlevné ááách, když dva autobusy vyjely z parkoviště a odvážely si veškerá mláďata na letní tábor.

Psí tábor

 Těch pár lekcí agility, které jsme s Quipem od zimy udělali, se za výcvik považovat nedá. A tak jsme se nechali nalákat na týdenní  letní výcvikový tábor do Heřmanova Městce. Kdo už tam kdy byl, jen pěl ódy. To ale asi nejel s Quipem. Poměrně záhy jsem zjistil, že je to ten nejmíň poslušný pes a exot, nedostatek výcviku se zkrátka nedá okecat. Takže, představa, že to bude pohoda oddech, vzala hned zkraje za své. Ráno vstávat o půl sedmé, abychom už v sedm vyráželi na stopovačku. Hned v ponděli šla se mnou i Klára, ale pak už se ani jedna z holek nedokázaly tak brzy z postele vykopat. Ale to nevadilo. Na loukách v zámecké oboře jsme vyšlapávali stopy, ve kterých pak psi čmuchali a sbírali pamlsky, celé to mělo trochu romantický nádech. V deset začínala poslušnost. Tu si vzala na starost Klára. A odpoledne pak hodinka agility, na kterou se zase zaměřila Alice. Já u ničeho nemohl být, protože pak Quip holky vůbec neposlouchal. Jenže nakonec mi cvičitelky řekly, že to takhle asi nepůjde, že nejdřív musím vycepovat hunda já a až teprve potom se do toho můžou holky vložit. Skvělá výhra! Takhle jsem si to vždycky představoval... Po týdnu jsem byl vystresovaný já, vystresovaný Quip a holky poněkud zmatené. Ale na druhou stranu jsme se pár věci přiučili, Quipa čekají zajímavé časy. Navíc díky pejskařce a fotografce Aničce máme pár krásných fotografií, které se tady nestydím použít...

Vyjížďka na kole

Holky by se jen válely, tak jsem je v sobotu odpoledne vzal i se Zuzkou Šárovou na kolo. Musel jsem se obrnit nesmírnou trpělivostí, protože už za Masojedy v mírném kopečku Alice slezla, že to nevyjede. Raději jsem jim dopředu neříkal, kam až jedeme. Ze Štíhlic jsme uhli malou silničkou na Vyžlovku a tam jsem jim teprve naočkoval, že musíme zjistit, jestli je z vyžlovské rozhledny vidět Hradešín. Není. Ale vylezli jsme nahoru, porozhlédli se po kraji a pak už mě holky uháněly, že musíme do hospody, jinak že umřou žízní, protože svoje lahve s vodou už si vypily. Zastávku jsme udělali až v Doubku, abychom to měli domů jen skok. Najeli jsme příjemných devatenáct kilometrů, ale v neděli už nechtěli o kolech ani slyšet...

Přání k narozeninám

Alice už v lednu připravovala dárek k mým narozeninám. Kromě zamilovaného chlapce s dívkou (já a Ivča???) nás zaujalo a dojalo její blahpřání.

Jarní prázdniny

Jarní prázdniny jsme tradičně strávili u Sedláčků v Jablonci, kam jsme dorazili v neděli večer. Náplň byla celkem jasná - dopoledne lyžovat, odpoledne relaxovat. Jak, to se ještě domluvíme. Rozumně si dopoledne zalyžovat mimo jiné znamená, že bychom měli být na svahu nejpozději v devět, a to předpokládá vstávání tak ve čtvrt na osm.  Venku nad Jabloncem stále hustě zataženo s mlhou a to se z pelíšku moc nechce. Hlavně holkám. "Prázdniny jsou vod toho, abysme se aspoň trochu vyspaly!!!", ozývaly se z pod peřin rozhořčené protesty. V druhé polovině týdne přibyly výrazy jako "Tyranie!!!" a nekompromisní "Nejdeme nikam!!!". Jenom kombinací rodičovské autority a úplatků v podobě vytoužených odpoledních aktivit se mi je podařilo vytáhnout ke snídani a na tanvaldský Špičák. Lyžařské podmínky letos byly velmi slušné. Před prázdninami napadlo dost přírodního sněhu, v noci ještě mrzlo a tak jsme začínali na pěkně utažených sjezdovkách. První den jsem se začínal děsit, že holky od loňska lyžovat zapomněly, ale celkem se rozjezdily a mohli jsme sjíždět všechno, co Špičák nabízí. Alice sice inklinovala k modré a nakonec ji hoblovala výhradně, s Klárkou jsme barvy střídali. Ve středu odpoledne nás nadšená Ali vytáhla do libereckého IQ parku, kam už jednou zavítala v rámci školy v přírodě. Ani se mi nechtělo věřit, že jsme na čtyřech podlažích všemožných hrajátek,  pokusů a hlavolamů strávili přes čtyři hodiny. O den později jsme jeli do Babylónu podruhé, tentokrát do akvaparku, kde jsme měli možnost se vyřádit podle libosti, protože byl téměř prázdný.     Kýženou atrakcí byl Twister, skluzavka - trychtýř, na který si letos dosáhla i Alice, loni omezená věkovým limitem. Po šesté večer navíc světla pohasla a rozsvítily se podvodní barevné reflektory, takže jsme si užili i "chvíle romantiky", jak to Klára nazvala. Zatímco nad Jabloncem celý týden visela poklice mraků a mlhy, za humny panovala nálada mnohem rozmanitější a třeba v úterý a ve středu jsme si na lyžich užívali téměr kýčovité scenérie s azurovou oblohou a s panoramaty Jizerských hor...

Valentýn

Mé tři lásky pro mě doma dnes připravily překvapení:

Vraždění kaprů

Letos jsem se nechal ukecat, abychom si pořídili živé kapry, že si je dáme do vany a že to bude príma. Holky si je hned pojmenovaly, šupináč Sára  a naháč Erika. Sárinka asi byla slabší na srdce nebo co, zkrátka jsme ji v neděli ráno našli maličko tuhou. Tak jsem ji hned kuchnul. Odpoledne došlo i na druhou. Alice nad dřezem se zavražděným kaprem plakala a lkala: "Stejně je Erika statečnější, tu jsi zabil živou..... "

Místo cvičáku

Ivča odjela s Lindou Královou pro vánoční stromek a na nás bylo, abychom vzali našeho trhače a jeli do Újezda na cvičák. Na louce ale nikde nikdo. Tak jsme s Quipem dvakrát obkroužili rybník, načež už holky začaly fňukat, že je zebou nohy, a bez jakéhokoliv pokroku v poslušnosti odjeli zpátky domů.

Lampionový průvod

I ve čtvrté třídě si pod vedením pana učitele vyráběli v Aliččině třídě lampiony. A aby to nebylo jen tak "do šuplíku", hned se domluvili a v pátek večer si dali sraz před školou. S doprovodem, samozřejmě. A tak zatímco se holky s klukama cestou skrz Úvaly různě pošťuchovali, případně se řezali držátky z lucerniček, my dospělí ťapali v závěsu a navzájem se bavili historkami z výchovy našich ratolestí.