Na běžkách

Aby Alice aspoň něco z vlastních jarňáků strávila na lyžích, vzali jsme v pátek Kláru ze školy a v sedm ráno vyrazili z Hradešína do Jizerek. Tentokrát nikoliv na sjezdovky, nýbrž na běžky. Doma pršelo, v Horním Polubném začal naštěstí popadávat sníh a sněhu kolem bylo skutečně dost. Na parkovišti na Jizerce nebyl v pátek v devět skoro nikdo. Nastoupili jsme do promenádní stopy a začalo představení. Holky na lyžích vlají, padají, vstávat stylem "jako z přezkáčema" na běžkách dost dobře nejde. Filmuju, co se dá. V mlze přijíždíme na Smědavu. Konečně hospoda! Svíčková, kofola, Ali ještě koláč, energie není nazbyt. Vítr zatím rozfoukal mraky, tu a tam zasvítí sluníčko. Už žádné zajížďky, ťapeme přímo na Jizerku. Druhé zastavení v Pyramidě. Teď už jen pití a káva před závěrečným stoupáním k parkovišti. Mobil ukazuje sedmnáct kilometrů.
V sobotu znovu, s Kašperkovýma. Teda, jen s Terkou a s Jirkou. Do Bedřichova se nedá, je plný závodníků na Jizerskou padesátku. Ta se sice běží až v neděli, ale jsou tam nějaké přidružené závody. Jedeme prima vlakem do polských Jakuszyc. Na lyže se tam dá naskočit téměř hned na perónu, tratě krásně upravené. Míříme k Jizeře a přes hranici na Jizerku. Jak ubývají síly, ubývá i nálada. Alice je dost spruzená: "Všude jen ten bílej hnus!!" Panský dům na Jizerce to jistí. Naštěstí mají smažák. Teď už jen kolem Bukovce do Kořenova. Poslední dva kilometry podél tratě jsou zábaným offroad. Teda, jen pro ty, co nandali lyže a co mají ještě sílu se bavit. Klára ani Alice to nejsou. Konečně nádraží. Sundaváme lyže a do tří minut jede náš vlak. To jsme stihli skutečně jen tak tak. Mobil ukazuje dvacet dva kilometrů. "Takže za čtrnáct dní ještě jednou?", ptám se. Odpovědi se nedají publikovat...
Video z akce je na Vimeo.