Letos se nepodařilo jet dohromady s ostatními kamarády, kteří měli jarňáky o týden dříve, než Praha 10. Alici jsme vzali na tři dny ze školy a v sobotu se rozjeli o něco dál na jih, než kam jsme byli zvyklí, totiž do korutanského Nassfeldu. Na tento lyžařský areál jsem neslyšel nic než chválu, tak jsme se dost těšili. Fajnové a poměrně levné ubytování jsme našli přes Booking.com v nedalekém Weißbriachu u sympatického Angličana, kterého už Anglie přestala bavit. Tři dny, trojí počasí. Neděle nám nadělila absolutně kýčovité podmínky. Modrá obloha, dobrá viditelnost, sluníčko celý den, do toho přiměřený mráz, takže sníh netál. Ten byl navíc všechen přírodní, pojezdili jsme si na něm přímo luxusně. Předpověď počasí se pak naplnila a v noci začalo sněžit. Ráno jsme koukali, že napadalo asi patnáct centimetrů a ze zamračené oblohy se sypalo stále. Sice to byl sníh prachový, na svahu se teploty pohybovaly kolem mínus sedmi stupňů, ale bylo ho moc a to se nejezdí snadno. Mraky nás co chvíli zahalily do bílé mlhy, což nám lyžování moc neusnadnilo. I tak jsme najezdili čistých 28 kilometrů a zdrchaní se odpoledne dovalili do chalupy. Alice usnula hned po příjezdu, vzbudila se až v jedenáct, když jsme se ukládali ke spaní s Klárou. Poslední den byl polojasný a nejvíc mrazivý. Drandili jsme na oblíbených svazích, zahřívali se v baru kakaem a svařákem a na konci dne jsme překvapení napočítali šestatřicet najetých kilometrů. Alici celé tři dny bolely kolena, mě všechno, jen Klárka si na nic nestěžovala. Ale stálo to za to. Nassfeld je skutečně korutanským lyžařským kllenotem, kam se vyplatí zajet.
Video z lyží:
https://youtu.be/eyOVsa8WwaI
