Na houbách podruhé

Včera jsme zjistili, že houby jsou, tak jsem ráno vzal Pipina, auto nechali na Plachtě a vydali se do Babického lesa. Houby byly sem tam, spíš nové, menší, ale dařilo se. Spolu s nebývalou úrodou žampionů, co vyrostly na zahradě pod smrkem, to dalo celkem pěknou mísu hub.

Na houbách

Začíná "dovolená", tak proč si nedat budík na šestou, ne? Touha udělat si alespoň jednou za léto smaženici je zkrátka příliš velká. A letos jsem ji ještě neměl. Naložil jsem Pipina do auta a popojeli jsme k Černým Voděradům. Loni jsem tam jel na kole a les se mi líbil, jako že by se v něm houby dobře hledaly. Sice se hledaly dobře, vycházející slunce si razilo cestu skrz vzrostlé smrky, ale hub bylo jen pomálu, sem tam babka, tu a tam podhříbek, klouzek, bedla. A najednou na palouku mraky šiškovců. Jako by je tady nikdo nesbíral. Mohl jsem si vybírat jen ty mladší a košík se začal pěkně plnit. Navrch jedna parádní holubinka trávozelená, kterou mi pak Ivča stejně vyhodila.... Cestou zpět jsme se ještě zastavili ve Voděradských bučinách, co kdyby tam náhodou něco rostlo, ale počet lidí tam výrazně převyšoval počet hub. Poslední zastávka u Žernovky, ta byla jen ze zvědavosti. Měl jsem sem zajít tak před týdnem, před dvěma. Všude babek, že bych je mohl kosit, ale teď už byly plesnivé či jinak staré. Snad příště. Ale smaženice byla, hodně jí bylo. A všechna jen pro mě, nikdo jiný to tu nežere...

Houbařské žně na Vysočině

Na serveru Kde rostou jsem vyčetl, že na rozdíl od Hradešínska lidé na Vysočině chodí houby s kosou a domů nosí nůše hřibů. Ivča na sobotní odpoledne domluvila, že navštívíme rodiče v Raškovicích, tak jsme se ráno rozjeli východním směrem až za Hlinsko do Žďárských vrchů. Auto jsme nechali na křížení s červenou turistickou značkou, asi 2 km pod Devíti skalami, a zvolna vešli do lesa. Záhy jsme měli ohnuté hřbety a košíky plnili prvními podhříbky. Během hodiny jsme je naplnili. Alice jako první, protože vybírala jen ty největší (a nejnacucanější) jedince, do mého koše pomalu přibývaly mladší a menší houby. I tak jsme k Devíti skalám došli všichni naplnění až po okraj. Na vyhlídku se mnou nikdo nechtěl. Únava. Tak jsme s Alicí alespoň odlovili kešku a za hřmění z nebezpečně blízkých temných mračen jsme pomalu došli zpět k autu a toto houbařské eldorádo opustili.