Dovolená v Kostelní

Po sedmi letech jsme změnili zaběhaný model letní dovolené. Žádné kopce v Alpách, žádné cachtání na Jadranu, žádné cestování po evropských zemích. Doslova jsme jen popojeli za Sokolov, kde jsme si na čtrnáct dní pronajali dokonalou samotu u obce Kostelní a jali se poznávat západočeský kraj.Více na webu.

Večer tříkrálový na Letních Shakespearovských slavnostech 2016

S dětmi uklizenými v Raškovicích jsme se s Ivčou vydali za kulturou na Letní Shakespearovské slavnosti. Ty se letos otevírají komedií Večer tříkrálový a my si ho velice užili, narozdíl od Radmily Hrdinové z Práva:

Recenze: Večer tříkrálový pluje solidně, leč trochu nudně 

Premiérou komedie Večer tříkrálový aneb Cokoli chcete na Pražském hradě se otevřel program letošních Letních shakespearovských slavností. 
Zahájil je již tradičně překladatel Martin Hilský. Jeho poutavý vstup o pozoruhodnostech této Shakespearovy vrcholné komedie diváky naladil, ale inscenace režisérky Jany Kališové jejich nadšení vzápětí zchladila. Na scéně připomínající luxusní jachtu a v atraktivních kostýmech se odehrává kultivovaná, leč zdlouhavá konverzačka postrádající kontrastně vystavěné, komediálně rozehrané situace a vztahy. Herci velmi dobře mluví, ale jako by každý z nich hrál sám za sebe, bez výraznějšího vzruchu a kontaktu, tak trochu na půl plynu. Platí to nejen o sebezalíbeném Orsinovi Tomáše Měcháčka a půvabně truchlící Olivii Marie Doležalové, ale i o partě rytíře Tobiáše Říhala, jehož Václav Kopta hraje v až příliš lehce satirické nadsázce odpovídající jeho uhlazeně elegantnímu kostýmu, bezvýrazný Ondřej Třasořitka Josefa Cardy a Marie Nely Boudové jako by trojici jen doplňovali. Ani vděčná noční opilecká scéna mnoho humoru nepřinese, na čemž se ovšem podílí i nenápaditá hudba. Výjimku tvoří živá Viola Moniky Timkové a šašek Feste dobře zpívajícího i mluvícího Petra Stacha, ovšem i on jako by dějem jen procházel jako glosující komentátor. Druhá polovina naštěstí ožije, do komediální podoby rozehraje svého práskačského a upjatého správce Malvolia Martin Pechlát, holčičí Olivie, honící se za domnělým Cesariem, Moniky Timkové přidá na tempu i energii a hlediště se konečně začíná smát. Berličky chtěného humoru (jako třeba elektrický paralyzér) začínají být zbytečné a inscenace nakonec dospěje k příjemnému závěru s Festeho posmutněle zpívaným epilogem. Nicméně na ploše tříhodinového představení (mohlo se škrtat razantněji) je toho šťavnatého shakespearovského humoru přece jen pomálu. Třeba vykvete alespoň na reprízách.