Před prázdninami jsme zajeli do Jablonce popřát mamce k narozeninám. Zrovna nepršelo a tak jsme se v sobotu odpoledne vydali na procházku. Holky objevily kouzlo dědova dalekohledu a téměř celou cestu se hádaly, která ho 
ponese. Na přehradě pod hrází se voda vařila hejny kaprů. Samozřejmě se nejlépe pozorují dalekohledem...
Už dopředu paní učitelka psala do žákovských knížek, co můžeme na vysvědčení očekávat, a tak nebyl výsledek překvapením. Jen vízo z hudebky Klárce trochu zamotalo hlavu. Když se jí Ivča zeptala, co dostala, jen zamračeně pokrčila rameny: "Je tam napsané výborný, ale já nevím, co to znamená...". Dotřetice ještě mokré vysvědčení z plaveckého výcviku. Dotáhla to až na "želvu", když uplavala deset metrů. My jsme rádi, že se neutopila...
Alice se dostala do období děravých úst. Navíc si nedá vysvětlit, že víla Zubnička si chodí jen pro první vypadlý zub a tvrdošíjně očekává, že v noci přijde a pod polštářem jí nechá něco za každý kus. Že by nás čekalo ještě sedmnáct navštívení?!?
Školka v Přišimasech se pomalu loučí se svými nejstaršími. Rozlučka vyvrcholí posledním dnem před prázdninami spaním ve školce. Zatím se "mazáci" jen vystavují v okně do šaten.
Zatímco nás rodiče decimoval virus střevní chřipky, Klára se chystala na vystoupení úvalské lidušky. A protože mi bylo přeci jen o fous líp než Ivče, jel jsem s Klárkou já. Sál v dětském domě praskal ve švech, a to byli na pořadu jen prvňáci a druháci. Klárka šla záhy, zahrála svůj Chlumecký zámek, na úklonu však pozapomněla. Nebyla ale jediná, řada pištců a klavíristů raději hned po dohrání brala čáru...
