úterý, března 28, 2006

Bernardo Bellotto

Bernardo Bellotto (1721-80) byl italský malíř, původem z Benátek. Bellotto je jednim z hlavních tvůrců vedut, topograficky přesných zobrazení pohledů na města. Tato speciální forma krajinářství se rozvinula v Benátkách v průběhu 18. století v souvislosti se vzrůstajícím počtem cest po Evropě za duchovním vzdělánim. Hlavním mistrem tohoto žánru byl v Benátkách Antonio Canal, Bellottův strýc a učitel; od něho umělec přejal přídomek Canaletto. Bellotto byl zapsán v benátském cechu malířů mezi lety 1738 a 1743. V této době si také vybudoval svou reputaci. Potom odjel do Drážďan, kde byl jmenován dvorním malířem Frederika Augusta 11. Saského. V roce 1758 pracoval ve Vídni pro císařovnu Marii Terezii a po krátké zastávce v Mnichově v roce 1761 se vrátil do Drážďan. V roce 1767 se odstěhoval do Varšavy pracovat pro krále Stanislase Poniatowského a ve Varšavě už zůstal. Bellottův pozdější styl, po odjezdu z Itálie, je charakteristický chladnější paletou, výraznými stíny a naturalistickým podáním oblohy. Nejvíce jeho prací je z Drážďan a Varšavy. Jeho obrazy odtud byly považovány topograficky za tak dokonalé, že se použily jako vodítko pro rekonstrukci měst po bombardování za druhé světové války.

středa, března 22, 2006

Penfolds Rawson's Retreat Shiraz Cabernet 2004

Velmi příjemné víno ze zaváděcí série jihoaustralského vinařství Penfold. Na Wine Cask Blogu jsem našel pěkné, výstižné hodnocení od Billyho Cripea:

Upon Opening: A nearly translucent red maroon greets me as I pour. It is inviting. Even before I sample the bouquet, cherries, raspberries and plums reach out to me from a distance (young Cabernet?). As I lift it to my nose sweet vanilla and lemmon cake greet me. There is an open-fire roasted skewered tomato that lurks just below the surface spiked with black pepper (that would be the Shiraz). It is intriguing to me.

As I taste, the wine flirts with a fruity character and texture that would be enjoyable, but it does not obtain. It has a slippery texture that moves much too quickly and is done with little noticible finish. However, I believe some air will mature this red quite nicely. I doubt that it will round out as much as I would like or as the bouquet suggests it could be.

My hunch is that this young wine will wind up being "nice" - like a movie script that really could be great - even Oscar great - but with Macaulay Culkin as leading man, it will just never (ever) get there.

Let's hope that some time and exposure does more for Rawson's Retreat Shiraz Cabernet than it has done for Mr. Culkin.

After Breathing: The intensity of the bouquet has rounded and softened nicely with the spice of the Shiraz coming noticeably to the fore with an appealing warmth. The raspberries are stonger and the vanilla less intense to create an overall very friendly nose.

As I taste again, I was right. The wine has blossomed albeit into a tiny, though beautiful, flower. The oak aging is pleasantly hinted at. It still retains a slipperyness that tries to be smooth but rushes it. This leaves me feeling wanting and a little bit used, like a virgin at prom who got his first french kiss before he knew what was coming. Still, after I realize what happened, it was exciting and I'll not hesitate to tell all my friends about it.

I won't say the wine is pleasantly round, but it does get close. What the wine leaves me wanting is easily fulfilled by something small to eat - nuts, cheese, a cracker or two. This makes this Penfolds Shiraz Cabernet a wonderful (and inexpensive) choice for casual meals or cocktail hour.

I'm going to buy another bottle.

neděle, března 19, 2006

Casa do Lago

Country: Portugal
Region: Ribatejo
Winemaker: José Neiva
Grape Varieties: Trincadeira 50% Castel?o 50%

Fermentation method:
Classic method of fermentation with selected extraction enzymes and compatible active dry yeasts. Fermentation temperature of 30C for the first 2/3 and afterwards at 20C. Fermentation lasted 15 days with 3 remontage daily. This is followed by a post-fermentation maceration period of about 30 days.

Winemaker tasting notes:
Full of character yet extremely smooth, it has a delicious flavour of ripe berry fruits complemented by oak spice.

sobota, března 18, 2006

Hahnheide Berg

Sníh odtává jen pomalu, teploty se pohybují pořád kolem nuly. Kde hledat rozptýlení na sobotní odpoledne? Zkusili jsme oblast Hahnheide, východně od Trittau. Mapa slibuje rozhlednu, věc v téhle zeměploše nevídanou. Z parkoviště v Hamfelde nás k cíli hned od začátku bezpečně navigují turistické směrovky. V lese je bílo, na cestách uježděný a ušlapaný sníh, škoda, že jsem zapomněl boby.
Hahnheide je zalesněná morénová krajina v oblasti Stormarn. Ve středověku byla tato oblast, původní název znamenal "Hohe Heide", tj. Vysoké pláně", propojené se Sachsenwaldem. Do 19. století se lesy díky zemědělskému využití půdy scvrkávaly a teprve od poloviny 19. století se začalo znovu zalesňovat, takže dnes Hanheide pokrývá 95% lesů . Od roku 1938 je Hahnheide chráněnou krajinou oblastí.
Nejvýraznějším vrcholem je tady Grosse Hahnheider Berg (99m), kde byla v roce 2001 postavena 27 metrů vysoká rozhledna. Za dobrého počasí je z ní prý vidět až do Lübecku. Kuriózně je nejvyšším vrcholem Kleine Hehnheider Berg, který je o jeden metr vyšší, než jeho slavnější protějšek.
Hahnheider Berg nám kromě rozhledny nabídl ještě jednu nečekanou zábavu. Jeho poměrně prudké svahy se na některých místech změnily v parádní klouzačky. Holky je bravurně zvládaly jen v kombinézách, ale říkám si, že si sem ještě zajedeme i s pekáčem...

neděle, března 12, 2006

Kalamita


Stavbou sněhuláka se nadílka sněhu neskončila, právě naopak. Za čtvrtek a pátek v Hamburku napadlo asi 30 centimetrů nového sněhu. Totální kalamita, které jsou plné noviny i televize. Rekordní počet bouraček, desítky kilometrů dlouhé zácpy na dálnicích, zavřená letiště. Já byl nakonec rád, že jsem se v pátek dostal domů letadlem z Prahy relativně načas. Cesta taxíkem z letiště pak byla mnohem adrenalinovější a já koukal na bílý Hamburg jak na zjevení. Tak jsme zase vytáhli na světlo boby, a protože se jaro nějak nechce chopit vlády, vrátili jsme se k zimním radovánkám...

Severní moře

V úterý jsme konečně vyrazili "do terénu", směr západ, podívat se, jak vypadá Severní moře u ústí Labe. Cestu jsme nevybrali tu nejrychlejší, ale podél menších silnic, které kopírují jižní břehy řeky. Představoval jsem si, že budeme mít výhledy přes vodu, ale prakticky všude jsou asi desetimetrové valy proti povodním. Nicméně jsme projížděli celkem malebnou oblastí ovocných sadů a statků z 19. století, které jsou všude kolem Jorku mezi Hamburkem a Stade. Sem se ještě určitě vypravíme, až budou stromy v plném květu. Do Cuxhavenu je to asi 180 kilometrů. K moři jsme dorazili kolem jedné po poledni, právě v době, kdy tam vrcholí odliv. Příliv kulminuje brzy ráno a pak kolem šesté sedmé večer. Den co den, takže na koupání si to tam člověk moc neužije. Mělčiny podél pobřeží jsou národním parkem (Niedersächsisches Wattenmeer) a jsou tak rozsáhlé, že hladina moře není za odlivu vůbec v dohledu. Údajně se v té době dá dojít suchou nohou až na ostrov Neuwerk, který je od pobřeží vzdálený asi 8 kilometrů a pak ještě dál na "dunový" ostrov Scharhörn.

Z Cuxhavenu jsme vyrazili na jih do Bremerhavenu, a to za jediným cílem - do místní Zoo am Meer. Malinká zoologická zahrádka, která se dá pohodlně projít za jednu-dvě hodiny, je postavená hned na břehu řeky Weser, co se v Bremerhavenu vlévá do moře. A naprostou většinu chovaných zvířat představují lachtani, tuleni, tučňáci, lední medvědi, na které se můžeme dívat jak "zeshora" nad hladinou bazénů, tak "zezdola" skrz okna přímo do světa pod hladinou.

neděle, března 05, 2006

Schneemann

Klářina virózka s nočním blinkáním a vydatná nadílka sněhu nám překazily plánovaný výlet. Protože skutečně sněžilo půl noci a ještě dopoledne, na balkóně se vytvořila poctivá vrstva mokrého sněhu, ideální na sněhuláka. A tak jsme jednoho uplácali, až kolem nezbyla jediná vločka. Je to náš malý Frankenstein. Jeho korkově tupý pohled a ďábelský škleb mě děsí, kdykoli se teď večer podívám ven....