Nechal jsem se ukecat do šíleně znějící akce - štafetový běh od pramene Vltavy až do Braníka, 350 kilometrů nonstop. To je
Vltava Run a jeho první ročník. Štafeta naštěstí čítá dvanáct lidí, takže na jednoho v průměru vyjde třikrát asi deset kilometrů. Dali jsme dohromady dvě auta po šesti. V sedm ráno z Kvildy startovala první šestka. Za slušného lijáku, v jehož znamení se nesl skoro celý víkend. Druhá parta, jejímž členem jsem byl i já, měla dost času se v klidu nasnídat a pak v klidu popojíždět na předávky, abychom podpořili vlastní borce. Já měl osmou štafetu ještě kolem Lipna z Kyselova na Frýdavu. Pohodových osm a půl kilometru, přesto jsem rychlost přepískl a začaly mě bolet nohy. Hlavně prsty a nárt na pravé, kterou jsem si před čtrnácti dny namohl a zřejmě jsem nějaký ten zánět šlach ještě úplně nedoléčil. Po doběhnutí našich šesti štafet jsme měli asi pět hodin volno. V Hluboké nad Vltavou jsme se zrestaurovali v hostinci U Záviše a odtud to pak byl jen kousek do Purkarce, kde začínala naše noční šichta. Já přebíral od Jirky Moulíka na hrázi v Hněvkovicích, běžel podél břehu do Týna nad Vltavou a na závěr si užil pěkné dvoukilometrové stoupání od Lužnice do Hostů. Směnu jsme končili v Kostelci nad Vltavou, to už odbíjela pátá, začínalo svítat a na nás všechny padla velká únava. Naštěstí byly při cestě Osečany, kde jsme se u Moulíků pohodlně dvě hodiny vyspali a pak jen kousek dojeli na Živohošť. Tam jsme nastupovali do závěrečných šesti etap, které díky svému profilu byly asi nejnáročnější. Do cíle jsme s finalistou Martinem Lachoutem vběhli společně v čase 31 hodin, 45 minut, dvacátí druzí z třiceti sedmi týmů, které na trať vyběhly. Chlad a vytrvalé mrholení zrovna nenahrávaly bouřlivé afterparty na břehu Vltavy, tak jsme popili pár grogů a pomalu se rozjeli do všech stran lízat si rány a připravovat se na půlmaratón v Nových hradech.
