TOP TEN 2013

LITERATURA
Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka
Madleine Albrightová - Pražská zima

HUDBA
Zrní - Soundtrack ke konci světa (2012)

FILM
Čtyři lvi - Christopher Morris (2010)

Silvestr 2013

Téměř až do ranních hodin jsme společně s Šárovými a Lánskými a společenskými hrami vítali Nový rok.

Vítkov

Včera Alici chcípl křeček. Zavládl velký smutek a bylo prolito mnoho slz. Spojili jsme proto dnešní vycházku se zastávkou ve zverimexu, kde jsme naštěstí pořídili identickou náhradu.
Z Ivči vypadlo, že snad ještě nikdy nebyla na Vítkově. Já tam jistě nebyl leta letoucí. Tak jsme auto nechali dole v Karlíně, tunelem pro pěší prošli na Žižkov a pak vystoupali na kopec k památníku. Dovnitř do muzea jsme nešli. "Ke hrobu neznámého vojína se mi moc nechce", povídá Ivča. A Alice přidává: "Mě taky ne, když je neznámej...". Tak jsme se pokochali netradičními pohledy na Prahu, ale pak už nás studený vítr hnal z vršku zase dolů ke Florenci a do Karlína.

Rodinné setkání na Hradešíně

Na Štěpána se dnes už nekoleduje, dnes se scházejí rodiny. Letos se setkání konalo na Hradešíně. Celkem patnáct lidí. Ivča z toho měla nervy, jestli bude dost jídla, jestli se krůta povede, recepty jsou přeci jen dělané na čtyři porce nebo podobně... Nakonec vše dopadlo na výbornou, i pes se choval jako slušně vychované zvíře.
 

Vánoce 2013

Štědrý den jsem zahájil cestou do úvalského zverimexu, kde pro nás měla paní Králová  připravené kromě jiného i dva křečky, které jsme měli vymyšlené jako hlavní překvapení pro holky. Téměř jsem jednoho z nich ztratil, zatímco jsem doma na půdě tajně připravoval klece, ale naštěstí se mi ho podařilo v poslední chvíli chytit.

Na večerním svařáku u Rothů jsme se domluvili, že dopoledne společně zajdeme dát nějakou zeleninu zvířátkům do lesa ke krmelci. Zdobit stromek do Radotína jsme letos nejeli, se všemi jsme se viděli a popřáli si v neděli na branické vánoční besídce. Počasí bylo doslova jarní, sluneční paprsky v lese kouzlily v lehkém oparu, holky s Quipem šly někde daleko před námi a víceméně určovaly cestu. V lese nad Hradešínem jsme pak nakrájené mrkve a jablka nechali u jednoho z krmelců a tím se Štědrý den překlopil do druhé půli. 

Tento rok jsme rezignovali na lití olova a nahradili jsme jedovatý kov nakrájeným voskem. Odlitky sice byly spíš dvourozměrné, ale možná o to líp se v nich hledaly skryté tvary. Navíc se dal vosk tavit nad svíčkou a plynový Var tak neubíral na poetice této tradiční zábavy. Skoro vše, co jsme stvořili, mělo pozitivní výklad, tak jsme dál nepokoušeli osud. Stejně už byl pomalu čas se vydat na obchůzku Hradešínem, aby nám mohl Ježíšek naklást dárky pod stromeček. Jak jsme čekali, křečci se stali hlavní atrakcí. Museli se rozbalit jako první, protože na zakryté klece bez přestání vrčel pes a kolem mlsně kroužily kočky. O půl osmé jsme zábavu přerušili a odebrali se do kostela na půlnoční. Ta opět nezklamala. Letos si pan farář vzal na mušku jména a to, jak se lidé oslovují. Sečteno a podtrženo jsme pro něj všichni "lulánci", co doma za zavřenými dveřmi koukají na porno. Nebýt holek na kůru, asi by mě na mši nezlákal... Po návratu jsme byli s Ivčou tradičně úplně groggy. Souhlasili jsme s holkama, že si zahrajeme rozšíření Dixitu, které jsme našli pod stromečkem, ale z naší strany to byl debakl, u kterého nám navíc slzely oči touhou po voňavé posteli.

Vánoční besídka v Braníku

Letos jsme nemuseli stát frontu na kapry před Penny v Úvalech. Momo s Mildou a s dalšími na dvoře branického Sokola zorganizovali vánoční besídku s výlovem kaprů od známého rybáře, jednotná cena 190 kč za poctivý kusanec. Milda s Haničkou vraždili a kuchali, my ostatní klábosili, pekli kapry na grilu, popíjeli kdeco a vychutnávali si báječnou atmosféra. Děti včetně Alice se zaměstnávaly střídavě u čokoládové fontánky a na nářadí v tělocvičně. Nakonec jsme si zahráli a zazpívali několik koled a tím to pro nás končilo, protože už volali z Hradešína, že máme pokračování u Šárů. Klárka o tuto událost přišla, protože odjela na koncert s Clairtonem do Plzně. Nemalou součástí celé besídky byla série pozvánek, které navrhl a nakreslil Milda Kotek.
 

Louskáček

Další akcí v rámci kulturně-vzdělávacího plánu byla návštěva Národního divadla. Hlavním prosincovým tahákem bylo baletní představení Louskáček. Lístky jsme díky astronomickým cenám měli až na první galerii, ale vůbec to nevadilo, celou scénu jsme měli jako na dlani a skvěle jsme si ho užili od prvních tónů až po srdečný a dlouhý aplaus. Že holky kulturu potřebují potvrdila Alice. Když se jí Ivča ptala, co to je za nápis nad oponou, zamžourala na zlatá písmena a odpověděla: "Národ, SOBE!"
Po divadle jsme se ještě zašli podívat na Staromák, jak vypadá nasvětlený vánoční strom, ochutnali jsme pečené kaštany a hurá domů.

Netradiční vánoční Louskáček v Národním divadle

Není tomu tak dávno, kdy se v pražském Národním divadle hrál balet P. I. Čajkovského Louskáček v tradiční ruské inscenaci Jurije Grigoroviče. Nyní baletní soubor Národního divadla uvádí u nás zcela neobvyklou verzi. Libreto a choreografii vytvořil hostující maďarský choreograf Youri Vamos, šéf baletu Německé opery v Düsseldorfu.

Dílo bylo proti kodifikovaným ruským a sovětským estetickým normám odvážně předěláno. Libreto se sice opírá o původní pohádkový příběh E. T. A. Hoffmanna, ale je zasazeno do atmosféry anglického města a přetlumočeno do výpravného jazyka Charlese Dickense a jeho Vánoční koledy. Chamtivý lichvář, který vymáhá dlužní úpisy a ruší klid a radost natěšených měšťáků, narušuje přípravu Vánoc.
Příběh Kláry (původně Mášenky) a Louskáčka, kterého zlý lichvář rozbije, se dostává do snových pohádkových rozměrů lehce komerční provenience. Lichváře mučí noční můra o strašidlech a ďáblovi. Ve snu přeletí do lepšího světa, kde je vše odpuštěno. Kláře opraví loutku Louskáčka a dětem dává to nejlepší, co má, snaží se napravit, co pokazil. Spolu s Vílou vánoc připraví dětem neobvyklé rozbalování vánočních dárků s nádhernou taneční podívanou. Protože jsme v pohádce, vše dobře dopadne.
Na Vamosově Louskáčku je nová odlišná kultura a estetika tanečního projevu, pro niž je charakteristický nenásilný, méně technický a ekvilibristický přístup. Samozřejmě že odborná baletní obec může vnímat tento obraz jako jisté násilí proti tradici.
Scéna a kostýmy Michaela Scotta úžasně doplňují pohybový a výrazový rejstřík. S lehce dekadentním světem pohádkového snu ostře kontrastuje realistická scéna městečka, ovšem proti zmiňovaným inscenacím nedávných let jsme vskutku na jiné planetě.

Malujeme perníčky

Adventní Praha

Klárku jsem o třetí adventní sobotě zavezl do Písecké brány, kde měl Clairton odpolední vystoupení pro děti z dětských domovů. A zatímco děti zpívaly, prošel jsem se Letnou ke kyvadlu, prodral se davy skrz vánoční trhy na Staromáku, poseděl v kavárně v městské knihovně a udělal si takové pěkné odpoledne.

Koledy z celého světa

Klánovický Clairton zahájil adventní šňůru koncertem celého sboru v bývalém Vinohradském kině Ilusion. Na programu bylo pásmo koled z celého světa, na které se Klárka připravovala posledních pár měsíců. Pořídila nám lístky do druhé řady, tak jsme měli vše krásně na očích. Sbor přednesl ukázky koled od Japonska, přes Čínu, Rusko, Evropu, až po Ameriku a Portoriko. Vydalo to na dvě hodiny, ale zážitek to byl moc pěkný.