Louskáček

Další akcí v rámci kulturně-vzdělávacího plánu byla návštěva Národního divadla. Hlavním prosincovým tahákem bylo baletní představení Louskáček. Lístky jsme díky astronomickým cenám měli až na první galerii, ale vůbec to nevadilo, celou scénu jsme měli jako na dlani a skvěle jsme si ho užili od prvních tónů až po srdečný a dlouhý aplaus. Že holky kulturu potřebují potvrdila Alice. Když se jí Ivča ptala, co to je za nápis nad oponou, zamžourala na zlatá písmena a odpověděla: "Národ, SOBE!"
Po divadle jsme se ještě zašli podívat na Staromák, jak vypadá nasvětlený vánoční strom, ochutnali jsme pečené kaštany a hurá domů.

Netradiční vánoční Louskáček v Národním divadle

Není tomu tak dávno, kdy se v pražském Národním divadle hrál balet P. I. Čajkovského Louskáček v tradiční ruské inscenaci Jurije Grigoroviče. Nyní baletní soubor Národního divadla uvádí u nás zcela neobvyklou verzi. Libreto a choreografii vytvořil hostující maďarský choreograf Youri Vamos, šéf baletu Německé opery v Düsseldorfu.

Dílo bylo proti kodifikovaným ruským a sovětským estetickým normám odvážně předěláno. Libreto se sice opírá o původní pohádkový příběh E. T. A. Hoffmanna, ale je zasazeno do atmosféry anglického města a přetlumočeno do výpravného jazyka Charlese Dickense a jeho Vánoční koledy. Chamtivý lichvář, který vymáhá dlužní úpisy a ruší klid a radost natěšených měšťáků, narušuje přípravu Vánoc.
Příběh Kláry (původně Mášenky) a Louskáčka, kterého zlý lichvář rozbije, se dostává do snových pohádkových rozměrů lehce komerční provenience. Lichváře mučí noční můra o strašidlech a ďáblovi. Ve snu přeletí do lepšího světa, kde je vše odpuštěno. Kláře opraví loutku Louskáčka a dětem dává to nejlepší, co má, snaží se napravit, co pokazil. Spolu s Vílou vánoc připraví dětem neobvyklé rozbalování vánočních dárků s nádhernou taneční podívanou. Protože jsme v pohádce, vše dobře dopadne.
Na Vamosově Louskáčku je nová odlišná kultura a estetika tanečního projevu, pro niž je charakteristický nenásilný, méně technický a ekvilibristický přístup. Samozřejmě že odborná baletní obec může vnímat tento obraz jako jisté násilí proti tradici.
Scéna a kostýmy Michaela Scotta úžasně doplňují pohybový a výrazový rejstřík. S lehce dekadentním světem pohádkového snu ostře kontrastuje realistická scéna městečka, ovšem proti zmiňovaným inscenacím nedávných let jsme vskutku na jiné planetě.