Na večerním svařáku u
Rothů jsme se domluvili, že dopoledne společně zajdeme dát nějakou
zeleninu zvířátkům do lesa ke krmelci. Zdobit stromek do Radotína jsme
letos nejeli, se všemi jsme se viděli a popřáli si v neděli na branické
vánoční besídce. Počasí bylo doslova jarní, sluneční paprsky v lese
kouzlily v lehkém oparu, holky s Quipem šly někde daleko před námi a
víceméně určovaly cestu. V lese nad Hradešínem jsme pak nakrájené mrkve a
jablka nechali u jednoho z krmelců a tím se Štědrý den překlopil do
druhé půli.
Tento rok jsme rezignovali na lití olova a
nahradili jsme jedovatý kov nakrájeným voskem. Odlitky sice byly
spíš dvourozměrné, ale možná o to líp se v nich hledaly skryté tvary.
Navíc se dal vosk tavit nad svíčkou a plynový Var tak neubíral na
poetice této tradiční zábavy. Skoro vše, co jsme stvořili, mělo
pozitivní výklad, tak jsme dál nepokoušeli osud. Stejně už byl pomalu
čas se vydat na obchůzku Hradešínem, aby nám mohl Ježíšek naklást dárky
pod stromeček. Jak jsme čekali, křečci se stali hlavní atrakcí. Museli
se rozbalit jako první, protože na zakryté klece bez přestání vrčel pes a
kolem mlsně kroužily kočky. O půl osmé jsme zábavu přerušili a odebrali se do
kostela na půlnoční. Ta opět nezklamala. Letos si pan farář vzal na
mušku jména a to, jak se lidé oslovují. Sečteno a podtrženo jsme pro něj
všichni "lulánci", co doma za zavřenými dveřmi koukají na porno. Nebýt
holek na kůru, asi by mě na mši nezlákal... Po návratu jsme byli s Ivčou
tradičně úplně groggy. Souhlasili jsme s holkama, že si zahrajeme
rozšíření Dixitu, které jsme našli pod stromečkem, ale z naší strany to byl debakl, u kterého nám navíc
slzely oči touhou po voňavé posteli.
Žádné komentáře:
Okomentovat