Je to magor...

Po páté jsme se dnes sešli s Ivčou a s Quipem ve Velkých Popovicích před veterinární ambulancí. Quipovi byl rok a my jsme chtěli vědět, jestli má v pořádku kyčle, když jako magor všude skáče. Lidí jak máku, čekali jsme přes hodinu, než jsme se dostali na řadu. Při vyšetření pohmatem jsem musel psa držet v kravatě, jinak by asi doktorovi ukousnul ruku. Nebo obě. "Je nějakej vykolejenej, to chci vidět, jak ho udržíte pod rentgenem...", odtušil. Já mu znehybnil hlavu, Ivča ho jak ve svěráku držela za nohy a tak se dílo podařilo. "Kyčle má jak šampión, s nima nikdy problémy mít nebude. Ale je to magor...", povídá pan doktor Truhlář, když nám dává výsledky. Jeho paní chce Quipa odměnit piškoty, ale ten je jen plive na zem. "To je ale magor...", kroutí hlavou paní Truhlářová. Doma se přivítal s ostatními a hned se postavil před zeď, aby mohl skákat na stíny, co se na ní promítají. Co bychom po něm mohli chtít. Je to magor...