Bohdanka

Rádia předpovídala poslední skutečně letní víkend, tak jsme se Šárovými domluvili výlet. Padl návrh podívat se na unikátní dřevěnou rozhlednu Bohdanka, která stojí nad obcí Bohdaneč několik kilometrů za Kutnou Horou. Navíc tam mají asi devítikilometrovou poznávací stezku, která mimo jiné vede kolem sklářské huti Jakub v Tasicích, bude se na co koukat. A taky bylo. V sobotu jsme odjížděli z Hradešína už po osmé hodině a krásným ranním oparem za hodinku dojeli do Bohdanče. Vystoupali jsme ke vskutku impozantní rozhledně, ale byli jsme tam příliš brzy, do otevírací doby jsme si museli ještě dvacet minut počkat. Alespoň byl klid na odlovení místní kešky. Ženské s Quipem zůstaly pod rozhlednou, jinak jsme všichni vystoupali dvěstěšestnáct schodů až pod střechu rozhledny. Krajinu stále halil mírný opar, takže jsme na Krkonoše nebo Orlické nedohlédli. Ale i tak byl po okolí nádherný výhled. Z Bohdanče jsme se vydali po šipkách okruhu "Historie českého sklářství", aby se nám cesta asi po kilometru ztratila pod nohama. Díky orientačnímu smyslu jsme na ni na kopci opět narazili. V lese jsme se nakazili houbařskou mánií, z mechu na nás koukaly čerstvé hlavičky podhříbků a babek a tak jsme během půlhodiny měli víc než dost. Po poledni jsme dorazili do Tasic, kde je deset let zavřená sklářská huť, která snad jako jediná u nás má vše původní a stal se z ní skanzen. Bývalý sklář nám během prohlídky o všem zasvěceně povyprávěl, i o tom, jak se tam v osmdesátých letech točil seriál "Synové a dcery Jakuba skláře" a jak se pan Munzar skutečně učil foukat sklo do forem. Jsme na šestou zváni na Hradešíně k Lánským, že měl Standa čtyřicetiny a že mu hasiči jen vypili kořalu, ale z připraveného masa moc nepojedli, tak prý ať jim s tím přijdeme pomoct. V galerii sklárny nám padl do oka jednoduchý elegantní tuplák místní výroby a tak abychom nepřišli s prázdnou, jsme ho Standovi přivezli. Okruh zpátky do Bohdanče jsme dokončili trošku v tempu, protože čas přímo letěl. Děti lkaly, že jsme se nikde nestavili na oběd. "Víš jak dlouho už jsme venku? Osm hodin!", stěžovala si ztrhaně Klára a během cesty domů tvrdě usnula. Asi to nebylo tak zlé, protože u Lánských s holkama lítaly venku až do pozdních hodin...