Rodinné setkání

Někdy zjara se nad sklenkou vína a hrníčkem mátového čaje v hlavách Renaty a Ivči vylíhla myšlenka na větší rodinné setkání rodiny Kuchařovic včetně všech potomků. Nápad uzrál a začátkem srpna se rozesílaly pozvánky. Dorazili téměř všichni, až na pár jedinců. Maxík Norek vězel v karanténě kvůli (slabé) salmonele, Dan ho hlídal a Matouš Kuchař byl se svým dědou někde na dovolené. Hlavní hosté se ale objevili všichni, celkem osmnáct lidí a dva psi. To mladí Kuchařovi vyměnili syna Matouše za psa Faraóna. S Quipem se naštěstí snesli, dokonce si i dost hráli.
Počasí vyšlo náramně, voda v bazénu se dokonce od rána ohřála o jeden stupeň na celých devatenáct a tak nalákala holky s Kubou ke koupání, byť to bylo vždycky jen na pár minut a pak honem na sluníčko trochu se vyhřát. Mezitím se na stolech objevily různé ňaminky, co kdo přinesl, sklenice se naplnily sektem a vínem, povídalo se, vzpomínalo se, po babičce Růžence kolovaly z ruky do ruky rodinné fotografie od jejího dětství až po současnost, některé byly velmi vtipné.
Kuchařovi a Hurychovi odjeli kolem sedmé, my ostatní jsme pokračovali, dokud se z oblohy nespustil déšť, který nás zahnal do sednice. To už ale nastupoval všeobecný útlum, tedy hlavně já byl po pátečním firemním Hýskově dost opotřebovaný a tak jsem se se zbytkem rozloučil, zatímco Ivča s Marcelou pokračovaly až do druhé ranní. Setkání se všeobecně setkalo s velmi vřelým ohlasem a je naděje, že si ho zase někdy zopakujeme.