Posledních pár týdnů jsme s Klárkou pilovali pár znalostí, co jsou nutné k zápisu do první třídy. Jako že už nebydlíme v Hamburku, ale v Praze, že nechodíme do školky k Frau Rathaike, ale do Bezové v Braníku, datum narození a tak dál. Včera nastal den D a my se odpoledne vypravili do zákldaní školy v Jílové nahoře na kopci. Přišli jsme, vystáli menší frontu a pak se usadili kolem stolku, za kterým seděla mladá milá učitelka.
"Povíš mi jak se jmenuješ?" zkusila na Kláru. Po několika vteřinách se ozvalo slabounké "Klárka".
"A věděla bys, kdy jsi se narodila?" Ticho, pak "V létě..."
"A v jakém městě bydlíš dneska?" "....v Braníku"
"A uměla bys zazpívat nějakou písničku?" Po nekonečném váhání naše malá zpěvačka, co si doma prozpěvuje v němčině, pianissimo vystřihla Skákal pes přes oves...
"A co třeba básničku...?" Nic, jen prosebné pohledy na maminku. Nakonec jsme si vzpomněli na mravence a mušku a paní učitelka byla spokojená. S obrázkem a podpisem žádný problém nebyl a Klárka pohovorem zřejmě prošla.
Uf.
Žádné komentáře:
Okomentovat