Silvestr

Odpoledne jsme se jeli vyvětrat do přístavu a na procházku městem, jestli náhodou nenarazíme na nějaké časné silvestrovské atrakce. Ale nic, jen jsme si hlavy nechali vyfoukat. Se soumrakem to pak přišlo. Petardy a příležitostné světlice nebraly konce. Západní vítr k nám nesl zvuky snad z celého Hamburku a znělo to, jako kdybychom byli nedaleko od bojové fronty.
"Miluju Silvestl!", "Silvestl je supelční!" a podobné skandování naplnilo náš byt, když jsme dělali výzdobu a motali se do barevných konfet. Padlo pár minipetard a prskavek vypálených na balkóně, náš skromný příspěvek do všeobecného běsnění. Holkám jsme slíbili, že je před půlnocí vzbudíme, aby se podívaly na pořádný ohňostroj, a uložili je před devátou do postele.
"Uz je stloj?"
"Já myslim, že už to začalo..."
"Tam to pozád bouchá!"
"Já mám zízeň"
"Uz je stloj?"
"My nemůžeme spát!"
"Uz je stloj?"
Takhle to šlo až do půlnoci, kdy jsme se všichni oblékli a na balkóně oslavovali. V pláštěnkách, za hustého deště. Žádný nečas nedokáže zabránit novoročnímu ohňostroji a tak se opět rozpoutalo peklo, světová válka. Blesky, hromy, rakety ze všech stran a všemi směry. Za pár minut se jak mlha mezi stromy začal plížit kouř a sirný smrad. Už vážně chyběl jen Wehrmacht v plynových maskách... Promoklé ponožky (sandály do deště nejsou nejlepší) nás zahnaly zpět dovnitř a holky mohly konečně usnout zaslouženým spánkem.