Je první lednový víkend a na konci naší ulice začal kvést strom. Zřejmě není jediný, jak jsem se dověděl při telefonátu od ségry, někde u Plzně rozkvetly sakury. Teploty se pohybují pořád nad pěti stupni. Doma začínáme se zásadními kroky, jak dostat světlé koberce do slušného stavu pro předání šestnáctého ledna, taky balíme veškerou vánoční výzdobu. Abychom z uklízení nezblbli, vyšli jsme si v sobotu po poledni na třetí pokus o nalezení microcache "Im Holz" u psí louky ve Volksdorfu. Poučeni zápisky ostatních cacherů jsme se znovu pustili do prohledávání všech děr a úkrytů v kořenech stromů. Až nakonec Ivča nakopla malý špalek, který se rozpadl na dva kusy a odhalil umně skrytá pouzdra na filmy.
Nedělní ráno bylo jasné, předpověď neslibovala žádné velké deště, jeli jsme se proto rozloučit s naším oblíbeným pobaltským místem v Heiligenhafenu. Na pláži foukal čerstvý vítr a i při šeti nad nulou pěkně zalézal pod bundy. Chvíli jsme pouštěli draky, holky se proběhly podél břehu, poblbly na dětském hřišti. Cestou zpátky jsme měli připraveno pár pokladů. První dva jsme našli celkem hladce, ale
třetí se nám nechtěl vzdát.
GPSka nás honila sem a tam, místo se podobalo spíš pralesu, než čemu jinému, bahno, popadané tlející stromy, pak nad nás přišel černočerný mrak a začalo mrholit. Nakonec jsme hledání vzdali, holky začaly být zmrzlé a nevrlé. Ale aspoň dva zářezy dneska máme, v severním Německu patrně na dlouhou dobu poslední.
Je první lednový víkend a na konci naší ulice začal kvést strom. Zřejmě není jediný, jak jsem se dověděl při telefonátu od ségry, někde u Plzně rozkvetly sakury. Teploty se pohybují pořád nad pěti stupni. Doma začínáme se zásadními kroky, jak dostat světlé koberce do slušného stavu pro předání šestnáctého ledna, taky balíme veškerou vánoční výzdobu. Abychom z uklízení nezblbli, vyšli jsme si v sobotu po poledni na třetí pokus o nalezení microcache "Im Holz" u psí louky ve Volksdorfu. Poučeni zápisky ostatních cacherů jsme se znovu pustili do prohledávání všech děr a úkrytů v kořenech stromů. Až nakonec Ivča nakopla malý špalek, který se rozpadl na dva kusy a odhalil umně skrytá pouzdra na filmy.
Nedělní ráno bylo jasné, předpověď neslibovala žádné velké deště, jeli jsme se proto rozloučit s naším oblíbeným pobaltským místem v Heiligenhafenu. Na pláži foukal čerstvý vítr a i při šeti nad nulou pěkně zalézal pod bundy. Chvíli jsme pouštěli draky, holky se proběhly podél břehu, poblbly na dětském hřišti. Cestou zpátky jsme měli připraveno pár pokladů. První dva jsme našli celkem hladce, ale třetí se nám nechtěl vzdát. 
GPSka nás honila sem a tam, místo se podobalo spíš pralesu, než čemu jinému, bahno, popadané tlející stromy, pak nad nás přišel černočerný mrak a začalo mrholit. Nakonec jsme hledání vzdali, holky začaly být zmrzlé a nevrlé. Ale aspoň dva zářezy dneska máme, v severním Německu patrně na dlouhou dobu poslední.
Žádné komentáře:
Okomentovat