Dlouho jsme hledali, jestli je v Hamburku nějaký spolek Čechů nebo česky mluvících lidí. Internet nevracel žádná rozumná vodítka. Až velikou oklikou se k nám dostala informace přes známou pošťačku, ketrá byla v Berlíně na konzulátu a tam dostala kontakt na volné sdružení něměckých Čechů a českých Němců a jejich dětí, kteří dvakrát do měsíce organizují českou školku. Školka představuje asi dvě hodiny, kdy jsou děti pohromadě s čekými učitelkami a rodiče mají volno. A jdou společně do kavárny, nebo po svých.Přihlásili jsme jak Kláru tak Alici, byť je školka oficiálně až od tří let. Alice měla velký den, protože byla ve "školce" poprvé. Klára by měla být otrkaná, ale právě ona si ještě před začátkem pobrečela, že tam nechce. Příslib Happy Mealu a neokoukané hračky zaujaly obě dvě natolik, že našemu odchodu nevěnovaly pražádnou pozornost.
Kavárnou zněla čeština i němčina, protože řada lidí z téhle party se v němčině cítí přeci jen pevněji v kramflecích. Náš případ, že jsme tady vlastně jen na skok, se zdá být výjimečný. Ostatní tady žijí už roky, žení se, vdávají, rodí děti, a chytají německý přízvuk. Ale je to prima a holky byly nadšené, že tady taky někdo jiný mluví "normálně".
Žádné komentáře:
Okomentovat