Už jsme delší dobu nevyběhli někam do přírody mimo Hamburk. Po krátké poradě s mapou a s průvodcem jsme nabrali směr jihovýchod na Lauenburg a odtud proti proudu Labe až téměř k Hitzackeru. Cílem byl kousek chráněné oblasti Elbufer-Drawehn, konkrétně kolem rozhledny na Kniepernbergu. Turistů tam sice pár bylo, ale jak se ukázalo, všichni typu "od parkoviště na rozhlednu a zpátky". 
Jakmile jsme opustili udržovaný chodník a po pěšinách se vydali dolů k Labi a dál, nenarazili jsme na živáčka. Kopce dolů, nahoru, dokonce i vrstevnice na mapě, to byla po dlouhé době příjemná změna. Na březích, ale i na loukách dál 
od vody to už naplno vonělo létem. V Drethemském Gasthausu, kam jsme se stavili na oběd, se současně konala zábava pro důchodce i pohřební hostina místní (zřejmě) hasičské celebrity, soudě podle počtu hasičů, co se trousili kolem. Taky hrob na zdejším hřbitově doslova zářil, jak byl posetý květinami.Naše mapa slibovala, že v polích nad hřbitovem se nalézá nějaký menhir. Nencházíme však nic jiného, než neobdělaný písečný pahorek, zarostlý řídkou trávou. Skrovné informace na internetu pak prozradily, že se jedná o zvětraný, rozpadlý, pískovcový menhir bez určitého stáří a významu. Takže žádné tajemno. S pomocí GPS překonáváme úsek bez cest, přes louky a lesy, abychom se dostali na stezku, která nás zavede zpátky k parkovišti. Téměř u cíle nás po dlouhém dunění konečně dožene bouřka s parádním lijákem. Aspoň Alici se to líbí, protože cesty jsou naráz plné potoků a louží, a tak se konečně po šesti kilometrech dočkala skvělé vodní zábavy...
Žádné komentáře:
Okomentovat