Letošní podzimní Monínec se nesl téměř v komorním tónu, alespoň co do počtu lidí. Tři kusy dospělé a pět mláďat. Navzdory ponuré předpovědi se počasí vydařilo a my si mohli vychutnávat podzimně vybarvenou přírodu. Narvali 
jsme holky do kufru a poodjeli do Sedlece, kde jsme na židovském hřbitově odlovili první kešku. V Nadějkově jsme pak zahájili delší procházku po Nadějkovské naučné stezce a z informačních tabulí sosali údaje pro finální souřadnice 
pěkné multinky. Sem tam pěkné výhledy, překvapilo nás, když jsme v dálce identifikovali kouřící věže Temelína a za nimi na obzoru Šumavské kopce. Hned po večeři jsme všechny nahnali do roztopené sauny. Vnitřní bazének 
prázdný, museli jsme v prostěradlech vybíhat do bazénu na stráni, což všechny děti považovaly za náramný podnik. Ještě že s námi nebyly žádné matky, zcela jistě by z tohoto dobrodružství sešlo.Neděle byla ještě výstavnější
než sobota, víceméně v klidu jsme pojížděli po okolí a lovili poklady a kochali se. Jedna z kešek nás zavedla na "Samotu u lesa", k chalupě, kde bydlel děda Komárek. Z dálky s přimhouřenýma očima by se snad dalo hádat, jakmile jsme 
však nahlédli blíž na sterilní zápraží, kouzlo filmové chaloupky nebylo nikde k nalezení. Monínský víkend jsme zakončili čertovskou pohádkou na poslední kešce Vrškameni u Petrovic a rozjeli se za maminkami, k velké radosti našich děvčátek...
Žádné komentáře:
Okomentovat