Je čas sázení, návrh zahrady zatím ležel ladem, tak se vydáváme do školky u Kostelce. Seznam máme, počítám s tím, že koupíme pár základních stromů a pojedeme. Ovšem ze stromů se nám do auta vejde jen habr, zbytek jsou velikáni 
tak na vozík za auto a budeme je muset pořešit jindy. A tak se nám otevírá prostor pro keře. Vlastními silami jsme schopni najít jen něco málo a tak prosíme o pomoc místní paní. A začíná smršť: "Lísky? devět? Jó tak tamhle, chyteje... Trnka? Cože?? Pojďte se podívat, dyť jsou hnusný, že jo? Dneska se to sází jen k silnicím. Co kdybychom místo nich dali arónii a zimolez kamčatský? Aspoň budete mít něco na mlsání. Čtyři kaliny? A co byste řekli, kdybychom to namíchali.... Máte v tom zmatek? Tak si to naskládejte na vozíčky, já přinesu fixu a popíšeme si to..." Musíme zapojit i holky, protože se už obsazujeme třetí vozík. "Ovocné stromky? Přijďte osmnáctého, 
to tady zase budu já, tak to spolu proberem", jsou slova na rozloučenou od úžasné obsluhy zdejší školky.Těžší to bylo na zahradě v Hradešíně. Rozsadit keře a stromky, kde by podle plánu měly být, byla jedna věc. Ale kopání, sázení, míchání hlíny, stěhování kompostu šlo tak zoufale pomalu i přes to, že ze mě cákal pot. Třináctou sazenici pěchuju už za naprosté tmy. Ve frontě stále čeká dalších sedmadvacet....
Žádné komentáře:
Okomentovat