Tři, dva, jedna, jedem! Jsme uprostřed houfu dalších menších či větších závodníků, kterým ale nemůžeme v rychlosti konkurovat a během chvíle jedeme po silnici sami. 500m - stavíme, abych připevnil Alici na oj. 800m - stavíme na čurání. 1200m -
kopec Kláru sundavá ze sedla a tak vedeme.... tak začal pro holky první pořádný cyklistický závod,
Osečanská šlapka. Jedeme kategorii dětí do deseti let s doprovodem, 20 kilometrů v kopcovaté Sedlčanské krajině. Tolik jsme
ještě nikdy nedali. Od sedmého kilometru začínáme provozovat tzv. autobus, kdy za Alici zavěšujeme ještě Klárku na gumicukách. Funguje to jen do kopce, ale aspoň jedeme, byť pomalu. Navíc sklízíme obdiv od dospěláků, co nás
předjíždějí, jakmile se naše krátká trať spojí s dlouhou. Konečně stojíme na posledním kopci, zhruba na úrovni
nedalekého "
Drahouška". Následuje jen dlouhý terénní sjezd do Osečan. Klárka mile překvapuje a nástrahy lesní cesty s bravurou překonává, byť ji občas nohy uletí ze šlapek a v závěru "strašně brní ruce". Dojezd do cíle je celkem zrada, musíme se vyhrabat dlouhým osečanským kopcem. Takže přichází ke slovu opět autobus a s velkou parádou projíždíme cílem. Celkový čas něco kolem čtyř hodin, přesné výsledky budou na webu závodů.
Nádherný den končíme zábavnou tečkou. Spolu s ostatními jedeme na kopec pouštět draky. Momo vybaluje šetimetrový padák s hrazdičkou. Je děsná psina pozorovat, jak si s ním drak dělá, co chce. Celý zadýchaný
mě vybízí, ať si to taky zkusím. Rád se chápu hrazdičky, draky přece umím pilotovat. Jakmile padák nabere plný vítr, začínají mi klouzat boty, další poryvek větru mě zvedá, plavmo přistávám na břiše a jsem vláčen asi dvacet metrů strništěm, naž drak ztratí sílu a klesne k zemi. Všichni z toho mají samozřejmě ukrutnou srandu, lepší grotesky se vidí málokdy. Jsem vyřízený jak po zápasu s medvědem. Ještě dvakrát třikrát to zkouším znovu, pokaždé se stejným výsledkem. Začínám přemýšlet o pořízení nějakého většího draka....
Tři, dva, jedna, jedem! Jsme uprostřed houfu dalších menších či větších závodníků, kterým ale nemůžeme v rychlosti konkurovat a během chvíle jedeme po silnici sami. 500m - stavíme, abych připevnil Alici na oj. 800m - stavíme na čurání. 1200m - 
kopec Kláru sundavá ze sedla a tak vedeme.... tak začal pro holky první pořádný cyklistický závod, Osečanská šlapka. Jedeme kategorii dětí do deseti let s doprovodem, 20 kilometrů v kopcovaté Sedlčanské krajině. Tolik jsme 
ještě nikdy nedali. Od sedmého kilometru začínáme provozovat tzv. autobus, kdy za Alici zavěšujeme ještě Klárku na gumicukách. Funguje to jen do kopce, ale aspoň jedeme, byť pomalu. Navíc sklízíme obdiv od dospěláků, co nás 
předjíždějí, jakmile se naše krátká trať spojí s dlouhou. Konečně stojíme na posledním kopci, zhruba na úrovni 
nedalekého "Drahouška". Následuje jen dlouhý terénní sjezd do Osečan. Klárka mile překvapuje a nástrahy lesní cesty s bravurou překonává, byť ji občas nohy uletí ze šlapek a v závěru "strašně brní ruce". Dojezd do cíle je celkem zrada, musíme se vyhrabat dlouhým osečanským kopcem. Takže přichází ke slovu opět autobus a s velkou parádou projíždíme cílem. Celkový čas něco kolem čtyř hodin, přesné výsledky budou na webu závodů.
Nádherný den končíme zábavnou tečkou. Spolu s ostatními jedeme na kopec pouštět draky. Momo vybaluje šetimetrový padák s hrazdičkou. Je děsná psina pozorovat, jak si s ním drak dělá, co chce. Celý zadýchaný 
mě vybízí, ať si to taky zkusím. Rád se chápu hrazdičky, draky přece umím pilotovat. Jakmile padák nabere plný vítr, začínají mi klouzat boty, další poryvek větru mě zvedá, plavmo přistávám na břiše a jsem vláčen asi dvacet metrů strništěm, naž drak ztratí sílu a klesne k zemi. Všichni z toho mají samozřejmě ukrutnou srandu, lepší grotesky se vidí málokdy. Jsem vyřízený jak po zápasu s medvědem. Ještě dvakrát třikrát to zkouším znovu, pokaždé se stejným výsledkem. Začínám přemýšlet o pořízení nějakého většího draka....
Žádné komentáře:
Okomentovat