středa, dubna 30, 2008

Čarodějnice

Dostali jsme hlášku, že jsou od sedmi na hřišti čarodějnice s ohněm. "Nic velkýho, takovej menší táborák pro děti", říkal Roman Hanuš. Ivča byla ještě zaseklá ve šňůrách lufťáků prchajících z Prahy na dlouhý víkend, tak jsem před sedmou sehnal holky a šli jsme. Alice už jako ježibaba vypadala, snad si někde dávala bahenní lázně. Sčuchli jsme se s Hanušovými a s novými sousedy Královými (bydlejí na konci ulice už od Vánoc, ale nějak jsme se míjeli) a společně došli na hřiště. O menším táboráku pro děti mám jiné představy. Na place trůnila hromada dřeva, na ní zhroucená figura baby jagy. Po zážehu se dlouho valil jen mocný dým, který si náramně užívaly děti, slzíce a udíce se v minimální viditelnosti. Jakmile největší zábava pominula, slovo dalo slovo a celá ulice, děti i dospělí, se přesunuli k nám na zahradu, kde jsme si udělali čarodějnický oheň pro sebe. S pivem, vínem, se špekáčky a později večer i s kytarou od sousedů.

Žádné komentáře: